Slovo ředitele

Region Asie a Pacifiku se v posledních dekádách přetvořil z poměrně opomíjené oblasti na geopolitický „hot-spot“, avšak rovněž motor světového hospodářství. Jeho význam pro světovou politiku i ekonomiku spolu s dalšími sférami tedy nelze podceňovat. Česká domácí debata se však vyznačuje výraznou sinocentričností s menším důrazem na další klíčové hráče regionu a na ně navázaná témata. Daný fakt jistě má své opodstatnění. Čína platí za globální hospodářskou velmoc se stále rostoucím geopolitickým vlivem, slouží rovněž jako stěžejní pól řady tamních multilaterálních uskupení a fór převážně hospodářského a bezpečnostního charakteru (Regional Comprehensive Economic Partnership – RCEP, Belt and Road Initiative – BRI, Shanghai Cooperation Organization – SCO apod.). Tchaj-wan se pak ustavil jako světový hub moderních technologií (především AI), pohánějících současnou fázi 4. průmyslové revoluce.

Daný přístup je však zároveň limitující a vede k přehlížení ostatních aktérů. Zde je potřeba zmínit především etablované střední mocnosti a nejvyspělejší ekonomiky světa v podobě Japonska a Jižní Koreje. Jejich technologický leadership, kultura cílící na inovace, zaměření na zahraniční investice a v případě Soulu i prohlubující se strategická spolupráce s Českou republikou v oblasti energetiky, z nich činí více než významné mimoevropské partnery pro český byznys i veřejné instituce. Reflektovat je však rovněž nutné rostoucí význam především profilujících se regionálních lídrů budoucnosti v podobě „asijských draků/tygrů“ Indonésie, Malajsie, či Vietnamu (a dalších členů ASEAN), stejně jako geopolitických a ekonomických trendů, které přinášejí na globální scénu. Ještě výraznější je například role Indie, jež se v posledních letech skrz politiky typu „Act East“ a aktivitu v uskupeních typu G20 profiluje nejen jako mluvčí států „globálního Jihu“, avšak rovněž jako důležitý pól rodícího se multipolárního světa. Opomenout přitom nelze ani země střední Asie v čele s Kazachstánem. Ty v rámci svých „multivektorových“ zahraničních politik (či politik všech azimutů) udržují aktivní vztahy jak s Ruskem (tzv. blízké zahraničí), tak skrz projekty Pásu a stezky s Čínou a konečně i se státy EU. Jejich strategická poloha dopravních uzlů a nalezišť strategických surovin z nich činí nepřehlédnutelné hráče globálního dění. Všichni tito zmínění aktéři navíc patří mezi dynamicky se rozvíjející ekonomiky, když aktivně profitují na západních iniciativách typu decouplingu, deriskingu, či „China plus 1“ a představují tak obchodní příležitosti pro evropské státy včetně České republiky.

Činnost Centra asijsko-pacifických studií (CAPS) by se tak měla zaměřit na pochopení politických a hospodářských specifik daného regionu (viz např. bambusová diplomacie), a to v jejich komplexnosti. Naším cílem je tedy vytvořit kvalitní výzkumné centrum, avšak rovněž cílit i na populárně-naučné aktivity, formovat veřejnou debatu a poskytovat odborné zázemí českým veřejným institucím i komerčnímu sektoru. Aplikovatelnost a praktičnost výstupů ve vztahu k českému národnímu zájmu je naší prioritou. Ve výsledku tak centrum bude přinášet přidanou hodnotu v rámci českého i světového prostředí.

Mgr. Jan Železný, Ph.D., Executive Director