Politologie a mezinárodní vztahy (Bc.)

Cílem kurzu je uvedení posluchačů do předmětu zájmu moderní politologie, její metodologie a vybraných témat z oblasti aplikovaných politických věd. V rámci předmětu budou popisovány a rozebírány pojmy a podstata moderní politologie a také základní problémy politologického výzkumu v komparativní perspektivě. Důraz bude přitom kladen na okruhy, které odpovídají mezinárodní klasifikaci této společenskovědní disciplíny: politické instituce (zejména formy vlády, srovnávací nauka o institucích), strany a skupiny.

Osnova předmětu:

1. Politika a politická věda. Předmět a metody.
2. Stát a jeho atributy. Vertikální a horizontální struktura státu.
3. Demokracie a její formy
4. Formy vlády I.
5. Formy vlády II.
6. Politické strany a hnutí
7. Stranické systémy
8. Volby
9. Volební systémy
10. Organizované zájmy v politice
11. Nedemokratické režimy
12. Přechody k demokracii

Předmět je komplexním uvedením do studia mezinárodních vztahů a je koncipován tak, aby studentům poskytl všestranný přehled o hlavních termínech a konceptech, které se v oboru Mezinárodní vztahy používají, klíčových problémech a trendech současné politiky i o hlavních teoriích mezinárodních vztahů.

Osnova předmětu:

1. Povaha, předmět a metody disciplíny mezinárodní vztahy
2. Mezinárodní systémy a režimy
3. Moc a bezpečnost v mezinárodním prostředí
4. Aktéři – (národní) stát kontra nestátní aktéři (IGO, NGO atd.)
5. Konflikty v mezinárodních vztazích a jejich řešení
6. Zahraniční politika a proces rozhodování
7. Globalizace a současné výzvy mezinárodní politiky – lidská práva, rozvoj atd.
8. Ekonomické a sociální aspekty mezinárodního systému
9. Vývoj teorie mezinárodních vztahů a geopolitika
10. Realismus a jeho předchůdci, neorealismus
11. Liberalismus, marxismus a jejich varianty
12. Sociální konstruktivismus a další moderní teorie

Předmět seznamuje se základy právního řádu a systémem práva, včetně úvodu do jednotlivých právních odvětví. Seznamuje studenty se základy právního myšlení, objasňuje pojem práva, výstavbu právního řádu a význam práva pro fungování společnosti; součástí je rovněž vytvoření základních právních dovedností (sepis jednoduchého úředního podání, jednoduché smlouvy atp.). Studentům právních oborů vytváří solidní teoretický základ pro další studium. Studentům neprávních oborů poskytuje vhled do oboru práva a jeho základních odvětví, potřebný pro každého vysokoškolsky vzdělaného odborníka.

Osnova předmětu:

1. Právo a jeho systém. Vztah práva a státu; právní stát.
2. Právní normy. Prameny práva. Právní předpisy ČR.
3. Interpretace práva. Realizace práva, včetně základů právní odpovědnosti. Právní vztahy.
4. Základy ústavního práva. Základy mezinárodního práva. Základy práva Evropské unie.
5. Základy občanského práva hmotného.
6. Základy obchodního práva.
7. Základy pracovního práva.
8. Základy práva duševního vlastnictví.
9. Základy občanského práva procesního.
10. Základy správního práva hmotného a procesního.
11. Základy trestního práva hmotného a procesního.
12. Základní praktické dovednosti v právu.

Cílem předmětu je seznámit studenty se základním politickým, hospodářským a sociálním vývojem českého (resp. rakouského a československého) státu a společnosti od poloviny 18. do konce 20. století. Přednáška se cvičením by studentům měla poskytnout základní orientaci v čase, prostorou a reáliích, bez které lze jen stěží uspět v dalších předmětech oborů politologie či veřejná správa. Kurz je doplněn seminářem s cílem posílit analytické myšlení studentů. Důraz je přitom položen zejména na politický vývoj, rozvíjející se politické ideologie, formy politických systémů a způsoby organizace veřejné správy.

Osnova předmětu:

1. Osvícenské reformy a vznik moderního státu
2. Habsburská monarchie 1815 – 1848 a počátky českého národního hnutí v kontextu střední Evropy
3. Politický systém habsburské monarchie a společnost v českých zemích v 2. polovině 19. století
4. České země a Rakousko-Uhersko za 1. světové války, rozpad monarchie a vznik ČSR
5. Politický systém ČSR, zahraniční a vnitřní politika ČSR ve 20. letech
6. Velká hospodářská krize a její sociální a politické důsledky ve 30. letech
7. Druhá republika – problém autoritativní demokracie
8. České země v období 2. světové války a úsilí o obnovu Československa – státní zřízení ČSR v emigraci
9. Tzv. třetí republika a problém lidové demokracie
10. Budování socialistického Československa 1948 – 1968
11. Pražské jaro a normalizace
12. Od sametové revoluce 1989 k rozpadu Československa

Koncepce kurzu se opírá o tři klíčové, vzájemně koherentně propojené pilíře, představující různé dimenze sociologického poznání: 1) metodologie sociologického výzkumu, 2) obecná témata a paradigmata sociologického poznání moderní společnosti, 3) strukturální aspekty současného vývoje české společnosti, včetně rámování českých reálií soudobými teoretickými sociologickými koncepty. V úvodních modulech budou studenti seznámeni se základními aspekty sociologického výzkumu, který bude zasazen do širšího rámce aplikovaného výzkumu a vědeckého bádání a bude představen z hlediska různých typů výzkumů, metod a technik, jejich základního pojmosloví, pravidel, možností použití, stejně jako samotného procesu výzkumu a jeho jednotlivých fází. Cílem je především

pochopení různorodých aspektů a variant zkoumání sociální reality a schopnost rozlišovat mezi nimi v situaci reálného výzkumu. Další moduly se posléze soustředí na vybrané problémy současné sociologie. Studenti se seznámí se základními metodami, tradicemi a pojmy tohoto oboru. V prvé řadě půjde o vymezení oboru, teoretických přístupů a jejich vývoje, metod a základních témat (teorie demokracie a občanské společnosti, demokratická legitimita, občanská a politická participace, politická kultura, teorie byrokracie, teorie médií, globalizace a europeizace aj.). Závěrečné moduly se pak budou věnovat sociologické analýze kvality demokracie, historického vývoje občanské společnosti v českých zemích a proměnám jejího sociodemografického profilu (mj. z hlediska dynamiky sociální stratifikace, životních stylů či demografických proměn). Analýza příslušných sociálních indikátorů bude částečně zaměřena také retrospektivně, a sice ve vztahu k podmínkám utváření moderní české společnosti od poloviny 19. století až do současnosti. Vycházíme z předpokladu, že bez porozumění historickým procesům a kulturním návaznostem nelze smysluplně interpretovat povahu současné liberální demokracie a zejména sociální či sociologické aspekty demokratické transformace.

Osnova předmětu:

1. Sociologie, sociální vědy a vědecká teorie.
2. Empirický výzkum a jeho základní atributy.
3. Výzkumné metody a poznávací možnosti sociologického výzkumu.
4. Moderní společnost a teorie modernizace.
5. Sociální stratifikace, střední třída, teorie kapitálu.
6. Teorie byrokracie.
7. Právo a legitimita v liberální demokracie.
8. Masová média a sociální sítě.
9. Občanská společnost v českých zemích: sociologicko-historická perspektiva.
10. Kvalita občanské společnosti v současném Česku.
11. Sociologické aspekty vývoje české společnosti: aktuální problémy a výzvy.
12. Globalizace a evropeizace.

Kurs se zabývá základním přiblížením problematiky dějin mezinárodní politiky od roku 1648. Důraz je položen na období mezi lety 1815-1991. Kurs podává přehled periodizace vývoje dějiny mezinárodní politiky ve sledovaném období a charakteristiku mezinárodního systému a jeho aktérů ve vymezených etapách. Vedle vlastních dějin diplomacie, které tvoří jádro výkladu, jsou zohledněny v nezbytné míře rovněž ekonomické dějiny (zejména vývoj mezinárodní ekonomiky a mezinárodního obchodu) a dějiny mezinárodních ozbrojených konfliktů. Kurs tím nabízí základní datovou a interpretační bázi vývoje mezinárodních vztahů od Vídeňského kongresu po konec studené války (symbolickým bodem je zde rozpad Varšavské smlouvy).

Osnova předmětu:

1. Základní tendence ve vývoji systému mezinárodních vztahů v letech 1648 – 1815.
2. Vídeňský kongres, koncert velmocí – formování a rozpad, utváření Trojspolku a Trojdohody; koloniální politika; balkánská politika velmocí a cesta k 1. světové válce.
3. Diplomacie a 1. světová válka.
4. Vznik a koncepce versailleského systému, jeho proměny a rozpad.
5. Druhá světová válka, proměny vztahů mezi velmocemi a její vliv na formování systému mezinárodních vztahů po roce 1945.
6. Mocenský vzestup a pád Japonska. Mezinárodní politika ve východní Asii
7. Formování sovětského bloku, studená válka a válka ve Vietnamu.
8. Politika détente a konec studené války, rozpad sovětského bloku.
9. Proces dekolonizace a jeho akcelerace na pozadí studené války.
10. Nástin vlivu arabsko-izraelského konfliktu na mezinárodní politiku.
11. Formování a rozvoj klíčových mezinárodních organizací po roce 1945.
12. Ozbrojené konflikty v době studené války a jejich dopad na mezinárodní politiku

Předmět je metodologickou průpravou pro studenta prvního ročníku. Seznámí jej se specifiky akademického prostředí, s metodami akademické práce a s informačními zdroji akademické práce, a to i v rovině oborové specializace. Cílem je příprava na zpracování akademické práce, která bude splňovat normy co do obsahu i formy, včetně bibliografických citačních pravidel. Vedle kvality psaného projevu je cílem předmětu i zlepšení projevu verbálního, a to formou povinných ústních prezentací. V rámci předmětu studenti vypracovávají a před ostatními studenty prezentují předpokládané téma budoucí bakalářské práce.

Osnova předmětu:

1. Vysokoškolský zákon
2. Formální pravidla akademického prostředí
3. Pravopis, stylistika a jejich zdroje; rétorika a prezentace
4. Kancelářské programy: zpracování a rozpoznávání textu, prezentační programy
5. Typografie a revize textu (sledování změn, korektorské značky)
6. Formální úprava odborného textu
7. Standardní informační zdroje: encyklopedie, periodika, knihovny, meziknihovní výpůjční služba, elektronické zdroje
8. Chat PGT a etické využití moderních aplikací na bázi AI
9. Zdroje: mezinárodní i české odborné časopisy, specializovaná vydavatelství, akademická pracoviště a think-tanky
10. Citační normy: bibliografie, citační pravidla, plagiátorství
11. Pojmové mapy, poznámky, vizualizace
12. Seminární práce

Cílem předmětu je podat přehled o ústavním uspořádání státu a základních právech. První část se zaměřuje na organizační ústavní právo, které obsahuje strukturu a způsob fungování jednotlivých ústředních orgánů ČR. Druhá část předmětu se věnuje vymezení práv a svobod jednotlivce.

Osnova předmětu:

1. Ústavní právo v systému českého právního řádu, jeho pojem a pojem ústavního pořádku, předmět, prameny ústavního práva, ústava a ústavní zákony, ústavní zákon o bezpečnosti České republiky, rigidita ústavy v ČR. Státní občanství, právní status cizinců. Státní území a státní hranice. Státní symboly.
2. Dělba moci, právní stát. Politická pluralita a svobodná soutěž politických stran. Reprezentativní a přímá demokracie. Volby do Parlamentu, volby prezidenta a další volby.
3. Vztah vnitrostátního práva k právu mezinárodnímu, schvalování a ratifikace mezinárodních smluv. Členství České republiky v mezinárodních organizacích. Přenos pravomocí státu na Evropskou unii, vztah ústavního a unijního práva, včetně judikatury Ústavního soudu, aplikace evropského práva vnitrostátními orgány. Vztah národních a unijních soudů.
4. Moc zákonodárná; postavení Parlamentu České republiky v ústavním systému, kontrola vlády v Poslanecké sněmovně. Zajišťování bezpečnosti a mimořádné stavy v rámci zákonodárné moci, další funkce Parlamentu. Mandát člena Parlamentu
5. Ústavodárný a zákonodárný proces, projednávání návrhů v obou komorách Parlamentu, projednávání zákona o státním rozpočtu, vyhlašování zákonů. Legislativní pravidla vlády. E-sbírka.
6. Prezident republiky - volba prezidenta, výlučné a kontrasignované pravomoci prezidenta, pravomoc v oblasti mezinárodních smluv. Imunita prezidenta a ústavní žaloba.
7. Vláda jako součást moci výkonné - jmenování a odvolávání vlády, odpovědnost vlády, působnost ministerstev a dalších ústředních správních úřadů; nařízení vlády a vyhlášky ministerstev, usnesení vlády. Hierarchie právního řádu. Postavení státního zastupitelství. Zajišťování bezpečnosti a mimořádné stavy v rámci výkonné moci. Ústavní a zákonné vymezení působnosti NKÚ. Ústavní zakotvení České národní banky.
8. Ústavní zakotvení územní samosprávy; koncepce samostatné a přenesené působnosti obcí a krajů, orgány obcí a krajů, samosprávné pravomoci obcí a krajů. Druhy obcí podle přenesené působnosti. Zásahy státních orgánů do samosprávných rozhodnutí orgánů obcí a krajů.
9. Základní charakteristika Listiny základních práv a svobod; generace práv a svobod. Právo na soudní a jinou právní ochranu; ústavní vymezení práva na spravedlivý proces; mezinárodní smlouvy a mezinárodní organizace v oblasti práva na spravedlivý proces (čl. 6 EÚLP). Ústavní principy soudnictví; soustava soudů; vznik, obsah a zánik mandátu soudce.
10. Ústavní soudnictví - pravomoc Ústavního soudu (čl. 87 Ústavy). Vznik, obsah a zánik funkce soudce Ústavního soudu, kárná odpovědnost. Ústavní stížnost, podmínky žaloby. Návrh na zrušení zákona, předběžná kontrola ústavnosti mezinárodních smluv. Závaznost rozhodnutí Ústavního soudu. Další orgány ochrany práva v České republice.
11. Ústavní ochrana ostatních základních práv. Svoboda, důstojnost, zákaz diskriminace, práva národních a etnických menšin. Osobní svoboda, ochrana soukromí, zákaz nucených prací, svoboda svědomí a náboženského vyznání, zákonná úprava postavení církví a náboženských společností. Ochrana vlastnictví, vyvlastnění.
12. Ochrana politických práv, svobodná soutěž politických stran. Činnost politických stran, judikatur. Shromažďovací právo. Sdružovací právo dle OZ. Svoboda projevu, právo na informace. Ochrana sociálních práv, judikatura Ústavního soudu (čl. 43 Ústavy). Právo na příznivé životní prostředí.

Cílem předmětu je naučit studenty ekonomicky myslet, seznámit studenty se základními pojmy a poznatky ekonomické vědy.

Osnova předmětu:

1. Základní pojmy, vznik ekonomie jako vědy, metodologie (co je ekonomie, předmět a metodologie ekonomie, základní ekonomická otázka), ekonomické systémy, ekonomický koloběh, ekonomické subjekty, vlastnictví, vlastnická práva a transakční náklady
2. Chování spotřebitele, poptávka (užitečnost a poptávka, používání marginální analýzy, mezní užitek, zákon klesajícího mezního užitku, spotřebitelský přebytek).
3. Chování výrobce: Teorie firmy a podnikání (firma a její vznik, teorie výroby, výrobní faktory, chování výrobce, nabídka, hospodářský výsledek, základní účetní dokumenty, možnosti financování firmy). Analýza nákladů (náklady mezní, fixní a variabilní).
4. Tržní mechanismus (typy trhů, tvorba tržní ceny, tržní rovnováha a efektivnost, neviditelná ruka trhu, dokonalá konkurence). Typy nedokonalé konkurence (monopolistická konkurence, oligopol, monopol), vznik a typy monopolu, ochrana hospodářské soutěže.
5. Tržní selhání: nedokonalost a asymetričnost informací, veřejné statky, tragédie obecní pastviny, pozitivní a negativní externality, morální hazard, problém pána a správce; možná řešení tržních selhání. Vládní selhání: chování byrokracie, Peltzmanův efekt, státní zásahy do cen, cenový strop, minimální cena, minimální mzda, daně a subvence deformující trh.
6. Trhy výrobních faktorů a poptávka a nabídka VF. Trh práce, nabídka práce a poptávka po práci, nezaměstnanost (druhy, měření). Trh kapitálu, poptávka po penězích, odlišení funkce peněz a kapitálu, investiční rozhodování a investiční instrumenty.
7. Peníze, peněžní politika (peníze, vznik a vývoj peněz, funkce peněz, úloha zlata, tvorba peněz a trh peněz).
8. Výkonnost ekonomiky a měření, agregátní (makroekonomické) veličiny: HDP, HNP, čistý ekonomický blahobyt, investice, reálný a potenciální produkt, agregátní nabídka a agregátní poptávka, Okunův zákon,
9. HDP a hospodářský růst, hospodářský cyklus (strukturální a cyklické výkyvy, fáze a příčiny střednědobého hospodářského cyklu).
10. Hospodářská politika (typy, zdroje hospodářského růstu), subjekty a nástroje, magický n-úhelník.
11. Inflace, její měření, příčiny a důsledky, Phillipsova křivka, inflační cílování.
12. Nezávislost centrální banky, její postavení, měnová politika centrálních bank – konvenční a nekonvenční měnové nástroje, dezinflační politika pomocí hlavních konvenčních nástrojů (repo operace), měnový kurz, zakotvení a typy kurzu,
13. Fiskální politika, veřejné rozpočty a daně (veřejné rozpočty a státní rozpočet, tvorba a struktura, schodky, poplatky, daně, typy daní v ČR a daňové sazby. Šedá ekonomika a Lafferova křivka.
14. Mezinárodní obchod: otevřená ekonomika a mezinárodní obchodní vztahy, ek. integrace a EU (důvody existence mezinárodní obchodní výměny, liberální a protekcionistické koncepce, absolutní a komparativní výhody, cla, dovozní kvóty a ostatní překážky obchodu. Měnový kurz, platební bilance, obchodní bilance a zahraniční dluh, ekonomická integrace, rizika globalizace). Euro a Maastrichtská kritéria, Pakt stability a růstu.

Cílem předmětu je popis základních modelů soudobých politických systémů, parlamentních, poloprezidentských, prezidentských (popř. direktoriálními) režimů. Studium bude zaměřeno na základní definiční rysy a porovnání způsobu fungování systémů, zejména s ohledem na vztah zákonodárné a výkonné moci; srovnání zejména empirických variant jednotlivých forem vlád. Dále budou rozebrány důvody hladkého a obtížného fungování ústavních systémů ve vybraných zemích. Studium bude také zaměřeno na rozvoj schopnosti argumentace v otázce institucionálního zkvalitňování soudobých forem vlád a zkoumání ústavního a institucionálního rámce v kontextu politických aktérů.

Osnova předmětu:

1. Hlavní podoby formy vlády v soudobých demokraciích – klasifikace a přístupy k formám vlád
2. Prezidentské režimy – historické utváření ústavního sysému USA
3. Prezidentské režimy – modelový případ USA a jeho latinskoamerické varianty
4. Parlamentní režimy – historické utváření ústavního systému Velké Británie
5. Parlamentní režimy – soudobá podoba parlamentního režimu ve Velké Británii
6. Parlamentní režimy – varianty parlamentních režimů
7. Poloprezidentské režimy – modelový případ Francie
8. Poloprezidentské režimy – teoretické reflexe a empirické případy
9. Režim shromáždění a direktoriální režim – historické varianty a ústavní systém Švýcarska
10. Ústavní a instituční inženýrství – možnosti a limity racionalizace politických režimů
11. Ústavní a institucionální rámec a politické strany
12. Severské a jihoevropské politické systémy – komparace

Cílem předmětu je seznámit studenty se základními principy vedení podniku, podstatou manažerských funkcí a způsoby jejich využívání, a také se specifickými manažerskými nástroji a technologiemi. Studium bude zaměřeno na efektivní rozhodování a volbu adekvátních prostředků pro zvýšení výkonnosti a prosperity podniku, roli manažera a jeho působení v rámci organizace. Studenti budou seznámeni s podstatou strategického managementu a nastavení efektivních organizačních struktur. Osvojí si management znalostí, management změny a řízení rizika s cílem být připraveni na možné situace v rámci vedení organizace. Budou umět rozlišit jednotlivé styly vedení a vhodnost jejich použití. Seznámí se s etickými aspekty v rámci vedení lidí a získají znalosti o využití sociologie a psychologie v manažerské praxi.

Osnova předmětu:

1. Úvod do managementu a historický vývoj
2. Účel řízení a vedení, role manažera
3. Strategický management
4. Organizační struktura – pojem, funkce a vlastnosti organizace
5. Manažerské funkce – plánování, rozhodování, organizování, motivace a vedení lidí, kontrola
6. Manažerské metody, technologie a nástroje
7. Styly vedení, leadership
8. Management znalostí, řízení podle kompetencí
9. Management změny
10. Management rizika, krizové řízení
11. Sociálně-psychologické aspekty managementu
12. Etické aspekty v managementu

Cílem předmětu je seznámit studenty s hlavními principy demokracie, jejich filosofickými a teoretickými východisky v interakci s jejich aplikací pro občanskou a politickou praxi v moderních demokraciích a vznikem demokratických společností v Evropě. Důraz je kladen na interakci mezi hlavními teoriemi demokracie (pluralitní teorie, teorie demokratického panství a participační teorie) a moderním pojetím občanství a vývoje občanské společnosti zejména v kontextu vývoje občanské společnosti v českých zemích po současnost.

Osnova předmětu:

1. Občanství a jeho historický vývoj.
2. Moderní pojetí občanství: občanská, politická, sociální a kulturní práva.
3. Státní občanství v politické praxi.
4. Občanská společnost v historické perspektivě.
5. Vývoj občanské společnosti v Českých zemích a současný český teoretický diskurs.
6. Definice a charakteristika neziskového (občanského) sektoru.
7. Vznik demokratických společností v Evropě: formování státu a národa, rozvoj masové politiky a vznik sociálního státu.
8. Podmínky stability demokracie: evoluční stupně demokratizace.
9. Ekonomické podmínky vzniku demokracie, Stabilita demokracie a koncept občanské kultury.
10. Demokracie jako pojem, principy demokracie, demokracie v praxi
11. Modely demokracie, klasická demokracie, demokracie jako ochrana a nástroj rozvoje.
12. Demokracie v praxi: pluralismus, elitismus, korporativismus, marxismus a lidová demokracie.

Student bude po dobu celého semestru sledovat aktuální světové dění a komentáře předních médií. Témata budou vycházet z aktuálního dění ve světě, zejména pak událostí, které se bezprostředně dotýkají České republiky a střední Evropy. Seminář povede studenta ke schopnosti identifikovat hlavní aktéry zahraniční politiky, analyzovat jejich roli v procesu tvorby zahraniční politiky, pojmenovat a interpretovat základní problémy související s procesem tvorby zahraniční politiky a demonstrovat/interpretovat na konkrétní případech. Cílem semináře je tak rozvoj kritického myšlení a argumentační schopnosti v oblasti tvorby a hodnocení zahraniční politiky, stejně jako schopnosti své argumenty a hodnocení odůvodnit.

Osnova předmětu:

• Analýza audiovizuální/textové politologické informace se zaměřením na aktéry informace a jejich roli v ní
• Interpretace problémů souvisejících se zahraniční politikou
• Hodnocení zahraniční politiky

Cílem předmětu je seznámit posluchače s historickým vývojem politického systému v českých zemích od roku 1918 do současnosti. Předmětem je ústavní pořádek ČR, vnitřní členění státu, volby, politické strany, stranický systém a faktory, které jej ovlivňují, či problematika organizovaných zájmů.

Studenti se seznámí se základními institucemi a principy politického systému ČR, tak aby se dokázali orientovat v současném politickém procesu a nahlížet jej v širších historických souvislostech. Cílem je naučit studenty samostatně a v souvislostech popsat a rozebrat vývoj a fungování českého politického systému vcelku i po jeho dílčích součástech. Na základě historických paralel i nových domácích i zahraničních skutečností také formulovat základní problémy českého politického systému, vyhodnotit cesty k jejich řešení a v neposlední i predikovat rizika dalšího vývoje.

Osnova předmětu:

1. Politický systém Rakouska a Rakousko-Uherska 1848-1918
2. Politické systémy První a Druhé republiky
3. Protektorát a Třetí republika
4. Politický systém komunistického Československa
5. Přechod k demokracii a proces konsolidace demokracie
6. Základní principy českého politického systému: Ústava ČR a dělba moci
7. Český parlament a parlamentarismus
8. Výkonná moc: prezident a vláda
9. Volby, volební systémy a volební chování
10. Organizované zájmy v české politice
11. České politické strany a stranický systém: vznik, vývoj a základní konfliktní linie do roku 2010
12. České politické strany a stranický systém: vývoj po roce 2010

Cílem předmětu je podat vysvětlení významu politických stran, stranických systémů a jejich vzájemných vztahů se systémy volebními. Studenti si osvojí klasické i zcela moderní koncepty a teorie politického stranictví v zemích plně demokratických i v tzv. hybridních demokraciích. Seznámí se s účinky jednotlivých typů volebních systémů, a to i těch méně známých.

Cílem předmětu je podat vysvětlení významu politických stran, stranických systémů a jejich vzájemných vztahů se systémy volebními. Studenti si osvojí klasické i zcela moderní koncepty a teorie politického stranictví v zemích plně demokratických i v tzv. hybridních demokraciích. Seznámí se s účinky jednotlivých typů volebních systémů, a to i těch méně známých.

Osnova předmětu:

1. Význam politických stran v soudobých politických systémech
2. Funkce voleb. Volební systémy a jejich proměnné
3. Většinové volební systémy
4. Systémy poměrného zastoupení a smíšené systémy
5. Fenomén volebního inženýrství: teorie a příklady
6. Vývojová typologie politických stran.
7. Historicko-konfliktní přístup ke vzniku politických stran
8. Historie politických stran: moderní politické strany a jejich předchůdci.
9. Stranické systémy – definice a základní typologie.
10. Sartoriho přístup ke studiu stranických systémů
11. Proměny stranických systémů v soudobých demokraciích
12. Nové typy politických stran a jejich vztah ke konkrétním volebním systémům

Hlavním cíl předmětu spočívá v seznámení studentů politologie s problematikou lobbingu v českém a evropském prostředí. Kurz ukazuje různá pojetí a teoretické souvislosti lobbingu, má však i svou praktickou část, jež představí povolání lobbisty a interaktivní formou rozebírá významné lobbistické kauzy v České republice i v Evropské unii. Studenti se zevrubně seznámí s technikami, strategiemi a formami regulace lobbingu. Cílem je naučit studenty designovat konkrétní lobbistické strategie i hodnotit vhodnost i efektivitu konkrétních lobbistických postupů a technik.

Osnova předmětu:

1. Lobbing a liberální demokracie
2. Lobbing jako předmět výzkumu
3. Lobbing jako praktický fenomén
4. Lobbing a legislativa
5. Lobbing a etika
6. Různá pojetí a funkce lobbingu
7. Povolání lobbisty. Jsme všichni lobbisté?
8. Lobbistické strategie a metody v praxi
9. Teoretické přístupy k regulaci lobbingu
10. Regulace lobbingu v ČR a EU
11. Rozbor domácích i evropských lobbistických kauz
12. Rozbor domácích i evropských lobbistických kauz

Cílem předmětu je seznámení studentů se základy mezinárodního a diplomatického práva a diplomatického protokolu, tvorbě zahraniční politiky a rolí jednotlivých aktérů. Studenti budou seznámeni s principy analýzy v oblasti vztahů České republiky k jiným zemím a dalším aktérům mezinárodní politik a zpracováním studií v této oblasti.

Osnova předmětu:

1. Veřejná diplomacie jako nástroj zahraniční politiky
2. Úvod do diplomatického práva – postavení diplomatů, výsady a imunity, poslání diplomatů
3. Zahraniční státní služba
4. Tvorba zahraniční politiky České republiky – institucionální rámec
5. Multilaterální vs. bilaterální diplomacie, nadnárodní instituce a organizace
6. Role jednotlivců, náhod a krizových situací, tvorba pozic, vyjednávání
7. Protokol a zákulisí organizace vrcholových návštěv a summitů
8. Diplomatická komunikace vnější a vnitřní, typy a účely diplomatických dokumentů
9. Integrace Evropy, výsledek diplomatického úsilí po druhé světové válce
10. Sousedské vztahy, zejména vztah k Německu a spolupráce V4
11. Spojenecké vztahy, členství v Severoatlantické alianci, euroatlantické vztahy
12. Mezinárodní právo veřejné a jeho promítnutí do práva České republiky

Cílem předmětu je seznámit prakticky studenty v terénu, a to prostřednictvím celodenní exkurze, s aktuálními problémy, výzvami a otázkami veřejné správy, veřejného práva, politologie, bezpečnostních studií a moderních dějin, konkrétně na příkladu vybraných paměťových institucí, veřejných vzdělávacích zařízení a místních úřadů státní správy a samosprávy. Lokality jsou cíleně voleny mimo území hlavního města Prahy, aby byli účastníci seznámeni s lokálními a regionálními problémy a výzvami. Studenti jsou prostřednictvím návštěvy vybraných lokalit a jejich paměťových institucí, veřejných vzdělávacích zařízení a místních úřadů státní správy a samosprávy konfrontováni s aktuálními problémy veřejného, státního a neziskového sektoru, způsoby jejich financování a strategiemi komunikace s veřejností. Do předmětu jsou studenti zapojeni hned několikerým způsobem, a sice podílem na přípravě exkurze, aktivní účastí na jejím průběhu a zpracováním výsledků exkurze, například formou příspěvků na sociálních sítích a v tiskovinách CEVRO Univerzity.

Osnova předmětu:

1. Příprava exkurze: kontaktování paměťových institucí, veřejných vzdělávacích zařízení a místních úřadů státní správy a samosprávy, vybraných pro konání exkurze; logistika, itinerář, plánování akce.
2. Exkurze. (V rámci exkurze budou studenti seznamováni s aktuální problémy a výzvy působení paměťových institucí, orgánů místní správy a samosprávy, bezpečnostních složek v ČR ve vztahu k široké veřejnosti: působnost, financování, komunikace; osobní setkání a dotazování reprezentantů místní správy a samosprávy, bezpečnostních složek a paměťových institucí; problematika komunikace veřejné správy s veřejností; role paměťových institucí ve veřejném životě a formování občanské společnosti v ČR.
3. Příprava mediálních výstupů z konání exkurze; zveřejnění a komunikace mediálního obsahu z konání exkurze (sociální sítě, tradiční tištěná média, You Tube ad.).

Odborná praxe je nedílnou součástí studijních povinnosti, cílem je získání praktické a odborné zkušenosti, porozumění činnostem daného pracoviště, metodám práce, cílům a funkcím organizace či instituce, v níž je odborná praxe vykonávána.

Student plní úkoly v rámci přidělené pracovní pozice, případně stínuje činnost přiděleného zaměstnance daného pracoviště.

Optimální je provázání odborné praxe se zaměřením kvalifikační práce.

Praxe je vykonávána pouze u smluvně zajištěných partnerských organizací, institucí či dílčích pracovišť, může být vykonávána i v rámci odborných center vysoké školy. Obecná pravidla spolupráce jsou vymezena uzavřenou smlouvou.

Závěrečné hodnocení je zpracováno koordinátorem či odpovědným pracovníkem smluvní strany či odborného centra, přičemž standardizovaný formulář pro vypracování tohoto hodnocení zajistí a zašle vysoká škola koordinátorovi.

V souvislosti s realizací odborné praxe má student má možnost individuálních konzultací s garantem předmětu, případně dalšími vyučujícími

Cílem předmětu je seznámit studenty v souvislém výkladu s hlavními tradicemi politického myšlení v českých zemích od období české reformace až do periody po listopadu 89, a to počínaje dílem Jana Husa, přes období osvícenství až k základním koncepcím vzniklým v období národní emancipace v 19. a na začátku 20. století. Dále je věnována pozornost sporům o národní a demokratický profil Československé republiky a hlavním ideovým proudům až do vypuknutí druhé světové války, včetně protektorátu Čechy a Morava. Důraz je položen na orientaci v politickém myšlení 20. století, proto je značná pozornost věnována vývoji po roce 1945/1948.

Osnova předmětu:

1. Původ a periodizace českého politického myšlení.
2. Symbolická centra českého politického myšlení, otázky národní identity, tradic, historických zájmů, politické orientace, pojetí dějin, kulturního sebepochopení.
3. České politické myšlení období reformace. Jan Hus, Petr Chelčický, Čtyři artikuly pražské. Význam Jiřího z Poděbrad. Filozofické dovršení české reformace v díle J. A. Komenského.
4. Zrod moderní české společnosti a formování základů politického myšlení v době osvícenství. Prvotní podoby programového politického myšlení v politické publicistice období národního obrození: F. Palacký, K. H. Borovský, F. L. Rieger. Národní listy a politická publicistika.
5. Proměny konzervativismu, státní a zemský konzervativismus, agrarismus a otázka venkova. Počátky politického katolicismu a katolická moderna.
6. Dělnické hnutí, sociálnědemokratické myšlenkové proudy a revoluční marxismus. Radikálně demokratický směr.
7. Koncept humanitní demokracie T. G. Masaryka. Česká otázka: spor o smysl českých dějin.
8. Státní ideologie československého státu: republikánství, čechoslovakismus, sociální radikalismus. Ideové proudy v českém politickém myšlení: hradní demokratický proud, socialistické myšlení, konzervativní a katolický proud, agrární proud, proud národovecký a pravicově nacionalistický.
9. Druhá republika, český fašismus, Vlajka, opozice vůči nacismu.
10. 1945–1968: ideologie státního socialismu a její reprezentanti, exil, nekomunistická levice, P. Tigrid.
11. 1968–1989: politická ideologie normalizační éry a její představitelé. Havel, levicová opozice, exil.
12. Politické myšlení po roce 1989: spor o pojetí občanské společnosti (Havel, Klaus, Bělohradský, Medek ad.).

Předmět je tvořen kombinací přednášek, které posluchačům poskytnou základní seznámení s teoretickou reflexí a výzkumnými metodami komunikace v rámci politického systému a praktických seminářů, při kterých si studenti vyzkouší nejrůznější činnosti při přípravě a realizaci politické komunikace. Kurz bude zaměřen na teoretické modely komunikačních toků ve společnosti včetně specificky politické komunikace v soudobé politologii a sociologii a na základní parametry vztahů mezi veřejným míněním, médii a politickými aktéry a institucemi. Obsáhlý blok bude zároveň věnován propagandě, politické marketingové komunikaci a volebním kampaním.

Osnova předmětu:

1. Veřejné mínění a komunikace ve společnosti, komunikace jako politický fenomén. Sociologie veřejného mínění: formování politických postojů v kontextu komunikačních vztahů.
2. Behavioralismus a empirické výzkumy politické komunikace. Analýza účinků komunikace.
3. Modely komunikace: vůdci veřejného mínění, dvoustupňový komunikační tok, teorie referenčních skupin, střední úroveň komunikace, koncept “spirály mlčení”
4. Média a politická kultura v demokracii, politická propaganda v demokracii a nedemokratických režimech.
5. Mobilizace veřejného mínění: teoretická východiska. Moderní politický marketing a volby, typy předvolební agitace.
6. Volební chování a volební kampaně. Strany a média v předvolební strategii. Typy volebních kampaní v ČR. Využití médií v politických kampaních.
7. Vznik a vývoj politického marketingu v akademické i aplikované rovině. Politický marketing ve světě a v České republice.
8. Vývoj koncepcí marketingového řízení. Marketingové řízení politických stran. Model tržně orientované strany.
9. Marketingové analýzy a výzkumy. Výzkumy veřejného mínění. Volební výzkumy. Stranické preference a volební modely.
10. Marketingový mix v politice. Politický produkt a jeho složky. Ideální kandidát. Politické marketingové strategie. Politický aktivismus. Zapojení dobrovolníků do politických kampaní. Kampaně pro zvýšení volební účasti. Negativní kampaně.
11. Využití marketingových metod v politice. Vztah tradičního marketingu a politického marketingu. Výhody a kritika metod politického marketingu.
12. Politická komunikace v ČR. Role médií v procesu demokratizace společnosti: česká transformace a její reflexe

Student si může zvolit z předmětů zaměřených na výuku cizího jazyka anebo předmět, který je v cizím jazyce vyučován. Student musí v průběhu studia získat celkem 8 kreditů za cizojazyčný předmět.

Cílem předmětu je naučit studenta zorientovat se v základních politologických přístupech ke studiu lokální a regionální politiky a na tomto základě být schopen analyzovat její fungování v České republice, ale i jinde v Evropě. Důraz bude kladen jak na institucionální aspekty, tak na kulturně politické aspekty, ale i na historické kořeny lokální a regionální politiky. Poznatky získané při studiu bude přímo v kontaktní výuce konfrontovat s názory a postojí představitelů domácích municipalit a krajů.

Osnova předmětu:

1. Lokální a regionální politika – základní vymezení a funkce
2. Vybrané politické souvislosti administrativního členění českých zemí
3. Regionální politika v ČR – institucionální vymezení a volební systém
4. Regionální koalice a regionální stranické systémy
5. Volební geografie krajských voleb
6. Lokální politika v ČR – institucionální vymezení a volební systém
7. Lokální koalice a lokální stranické systémy
8. Volební geografie komunálních voleb
9. Lokalizace a regionalizace české (stranické) politiky – mýtus nebo skutečnost?
10. Srovnání lokální a regionální/zemské politiky ve vybraných evropských státech
11. Lokální politika v přeshraničním prostoru
12. Lokální politika a mezinárodní spolupráce

Předmět nabízí komplexní uchopení problematiky zahraničních misí v mezinárodním prostředí jako nástroje posílení kooperativní bezpečnosti. Po úvodu do problematiky a vysvětlení fungování mechanismu kooperativní bezpečnosti se kurs bude zabývat rolí, jakou mise (vojenské, policejní, humanitární, pozorovatelské atd.) hrají v globální mocenské politice a ve vztahu demokratických a nedemokratických zemí. Zvláštní pozornost bude věnována mezinárodním volebním pozorovatelským misím coby nástroji pro nastavení adekvátních standardů demokratických voleb, a rovněž politickým kontroversím, které s ním jsou spojeny.

Osnova předmětu:

1. Úvod do problematiky, kooperativní bezpečnost a klíčové mezinárodní organizace
2. Typy misí, jejich plánování, příprava, schvalovací proces.
3. Mise AČR v zahraničí po roce 1989
4. Mise PČR v zahraničí po roce 1989
5. Mise ostatních složek IZS
6. Struktura a fungování pozorovatelských misí
7. Hlavní aktéři a mechanismy volebního pozorovatelství
8. Proces volebního pozorování v rámci konkrétní mise: dlouhodobí a krátkodobí pozorovatelé, místní aktéři
9. Případová studie 1 - Egypt
10. Případová studie 2 - Turecko
11. Případová studie 3 - Balkán
12. Simulace mise a závěrečné shrnutí

Odborná praxe je nedílnou součástí studijních povinnosti, cílem je získání praktické a odborné zkušenosti, porozumění činnostem daného pracoviště, metodám práce, cílům a funkcím organizace či instituce, v níž je odborná praxe vykonávána.

Student plní úkoly v rámci přidělené pracovní pozice, případně stínuje činnost přiděleného zaměstnance daného pracoviště.

Optimální je provázání odborné praxe se zaměřením kvalifikační práce.

Praxe je vykonávána pouze u smluvně zajištěných partnerských organizací, institucí či dílčích pracovišť, může být vykonávána i v rámci odborných center vysoké školy. Obecná pravidla spolupráce jsou vymezena uzavřenou smlouvou.

Závěrečné hodnocení je zpracováno koordinátorem či odpovědným pracovníkem smluvní strany či odborného centra, přičemž standardizovaný formulář pro vypracování tohoto hodnocení zajistí a zašle vysoká škola koordinátorovi.

V souvislosti s realizací odborné praxe má student má možnost individuálních konzultací s garantem předmětu, případně dalšími vyučujícími.

Cílem předmětu je studenty naučit hledat souvislosti mezi geografickými a politickými jevy a fenomény. V úvodu se seznámí s geopolitickými teoriemi minulosti a současnosti a jejich vlivem na praktickou politiku. Studenti se také naučí pracovat s různými typy map a nacházet v nich co nejvíce informací, jež mohou osvětlit souvislosti. Seznámí se s předmětem výzkumu několika politicko-geografických subdisciplín a vyzkouší si vytváření případových studií.

Osnova předmětu:

1. Úvod a historie politické geografie
2. Vybrané kapitoly z geopolitiky I.
3. Vybrané kapitoly z geopolitiky I.
4. Politické mapy světa
5. Státní území a státní hranice
6. Politická geografie jazyků
7. Politická geografie náboženství
8. Politická geografie komunikací
9. Politická geografie surovinových zdrojů.
10. Politická geografie moří a oceánů
11. Vybraná case study – výběr provedou studenti v úvodním semináři
12. Vybraná case study – výběr provedou studenti v úvodním semináři

Předmět je koncipován s cílem objasnit genezi a vývoj české bezpečnostní politiky po roce 1989 v kontextu vnitro i zahraničně politického vývoje země, potažmo celého regionu střední a východní Evropy. Důraz je kladen na klíčové historické okamžiky a roli politické reprezentace v nich. Významnou roli v předmětu hrají semináře vedené bývalými klíčovými postavami české diplomacie, bývalými ministry obrany a vnitra a dalšími experty z praxe.

Osnova předmětu:

1. Vymezení bezpečnostní politiky a dalších klíčových pojmů
2. Modely chování a přístupy k zajišťování bezpečnosti státu (realistická a idealistická škola – základní představy)
3. Konfliktní podstata systému mezinárodních vztahů (analýza konfliktu a dopady na bezpečnost státu)
4. Multilaterální přístupy k zajišťování bezpečnosti (kooperativní bezpečnost, kolektivní bezpečnost, kolektivní obrana)
5. Národní (bezpečnostní) zájmy
6. Ideologická východiska a premisy bezpečnostní politiky československého a českého státu (názorové proudy, hlavní představitelé, vliv na geopolitickou orientaci)
7. Geneze bezpečnostní politiky čs. státu ve 20. století
8. Bezpečnostní politika ČR od r. 1993 po současnost – zásadní mezníky a dokumenty
9. ČR, střední a východní Evropa a NATO
10. ČR, střední a východní Evropa a Evropská unie
11. Současná bezpečnostní politika ČR – struktura, aktéři, problémy, výzvy
12. Aktuální vybrané hrozby a trendy vývoje bezpečnostního prostředí ČR (migrace, proliferace, terorismus, kybernetické výzvy aj.