Historické poslání OSN a její současná role

Po skončení nejstrašlivějšího konfliktu lidských dějin tak bylo jasné, že je nutné vytvořit silnější strukturu nově mezinárodní organizace. V roce 1945 se 50 zemí sešlo v San Francisku, aby vytvořilo OSN s cílem vyvarovat se chyb svých předchůdců. Klíčovým rozdílem mezi Společností národů a OSN bylo především vytvoření Rady bezpečnosti s pěti stálými členy s právem veta (USA, SSSR, Čína, Velká Británie a Francie). To odpovídalo mocenskému rozložení v roce 1945. Tato struktura měla zajistit, že největší mocnosti budou součástí systému kolektivní bezpečnosti.

Právě Radě bezpečnosti byla vyhrazena ta nejvýznamnější úloha, kterou dle článku 24 Charty OSN vymezuje jako základní odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Proto Rada bezpečnosti vykonává své úkoly, jež vyplývají z této odpovědnosti, a na základě toho rovněž jedná jejich jménem. Hlavní smysl poslání tehdejší OSN a její úlohy ve světové politice snad nejlépe ze všech vyjádřil a pojmenoval Dag Hammarskjöld, významný švédský diplomat, který byl v pořadí druhým generálním tajemníkem OSN, a to v turbulentních letech 1953–1961.

Ten řekl, že OSN nebyla vytvořena proto, aby vedla lidstvo do ráje, ale především proto, aby jej ochránila od cesty do pekel. Měl tím na mysli zejména to, že OSN nemá a ani nemůže mít ctižádost rychle a zásadně změnit lidstvo a jednou provždy zajistit svět bez válek, hlavní poslání OSN mělo být skromnější, ale i tak velice významné – ochránění lidstva od těch nejhorších následků válek a od jejich ničivých důsledků pro další pokolení lidstva. Právě proto byla vytvořena jako jednací fórum, na kterém se mají hledat cesty z krizových situací a usilovat o odvrácení válek a o zajištění bezpečnosti a přežití lidstva jako takového.

Zajímavou epizodou fungování OSN je její angažmá ve válce v Koreji hned na jejím počátku v roce 1950. Představitelé USA tehdy využily nepřítomnosti sovětského delegáta v Radě bezpečnosti OSN Jakova Malika, který bojkotoval jednání s požadavkem, aby byla v tomto orgánu zastoupena komunistická Čína, nikoliv Čínská republika na Tchaj-wanu, což mělo posloužit k internacionalizaci konfliktu. Ve dnech 26.–27. června 1950 odsoudila Rada bezpečnosti OSN ve dvou rezolucích agresi a schválila použití síly proti Korejské lidově demokratické republice (KLDR), která zaútočila na svého jižního souseda.

K takto jednoznačnému rozhodnutí v rámci OSN došlo poprvé a naposledy během studené války. Byly vytvořeny mezinárodní jednotky OSN pod velením amerického generála Douglase MacArthura. Jednotky se skládaly převážně z amerických vojáků, posílených dalšími západními (celkem 15 států), mimo jiné britskými, australskými či francouzskými spojenci. Angažmá jednotek OSN válku výrazně ovlivnilo i když po vstupu Číny do války a tajné podpoře KLDR i ze strany Sovětů konflikt skončil patem a pouhým příměřím. Napětí je

v oblasti znát dodnes, ale situace se od roku 1953 již nikdy nezhoršila natolik, aby vedla k opětovné přímé konfrontaci mezi severním a jižním korejským státem.

Přestože OSN má za sebou nepochybně i mnohé úspěchy jako byla pomoc při dekolonizačních procesech nebo řešení různých humanitárních krizí, moderní éra odhaluje slabiny této organizace. Jedním z hlavních problémů je právo veta, které často brání jakékoli akci. Rada bezpečnosti se díky tomuto mechanismu stává paralyzovanou při řešení konfliktů mezi velmocemi, což vyvolává otázky o její efektivitě. Velmoci s právem veta přitom hájí především své vlastní stanovisko a mocenský zájem. Neshodly by se tak patrně ani na tom jaká je barva pomeranče a řešení globálních krizí je během hlasování opakovaně v zajetí jejich ambicí. Skutečně absurdní pak také je jako v případě ruské válka na Ukrajinu, že se právem veta ohání země, která spáchala nejhorší porušení mezinárodního práva, což je zločin proti míru.

Situace se dále zhoršila během současného mandátu Antónia Guterrese, který se stal generálním tajemníkem OSN v roce 2017. Jeho role byla často kritizována jako pasivní a neefektivní, a to nejen kvůli neschopnosti řešit velké konflikty, ale i kvůli jeho setkáním s kontroverzními diktátory. Guterres si v poslední době nenašel čas na mírový summit ve Švýcarsku, který se měl zaměřit na válku na Ukrajině a její mírové řešení, naopak před nedávnem setkal s vůdci zemí známých porušováním lidských práv Putinem a Lukašenkem.

OSN se dlouhodobě potýká s neschopností jednat v krizových momentech. Příkladem jsou mimo jiné války v Jemenu, Gaze i na Ukrajině, kde OSN projevuje slabost při pokusech alespoň zprostředkovat příměří. Rada bezpečnosti se opakovaně dostávala do slepé uličky kvůli vetům ze strany Ruska i Číny. Po zvolení Donalda Trumpu prezidentem se navíc dá očekávat, že i USA budou více zastávat izolacionistické hledisko, což se projeví i hlasováním v Radě bezpečnosti. Války, která destabilizují regiony, kde to donedávna nebylo zvykem jako Evropa, ale mají i globální důsledky, ukazují slabost OSN. Opakované eskalace mezi Izraelem a palestinskými frakcemi ukazují, že OSN nemá žádnou efektivní strategii ani autoritu k zabránění konfliktu. Stejně tak válka v Jemenu, která ohrožuje důležité obchodní trasy, zůstává bez adekvátního zásahu ze strany OSN. Organizace selhává v prosazení mírových řešení, což vyvolává otázky, zda ještě plní svůj původní cíl.

OSN je tak stále častěji vnímána jako organizace bez potřebné autority a odvahy čelit zásadním problémům, které se neustále hromadí. V éře, kdy svět čelí novým výzvám – od klimatické změny po nové podoby válek – potřebujeme silnou a rozhodnou OSN, která dokáže plnit svůj původní mandát. Historická role OSN byla vždy spojena s nadějí na mír a spravedlnost. Avšak stejně jako její předchůdkyně Společnost národů, se i OSN nachází na rozcestí. Nejenže její struktura naráží na překážky v moderním světě, ale i její vedení čelí kritice za selhání v rozhodujících okamžicích. Kritici poukazují na potřebu reforem více odpovídající současnému rozložení sil ve světě, které by posílily její schopnost jednat a zajistily, že se nestane pouhým pozorovatelem konfliktů a humanitárních krizí. Dědictví OSN bude do značné míry záviset na tom, zda se dokáže vypořádat s těmito výzvami a vrátit se ke svým původním ideálům.

Zpracoval: Tomáš Řepa