Rusko-ukrajinská válka: vývoj od 13. do 19. července 2026

Analýza aktuálního vývoje války na Ukrajině se zaměřuje na situaci na frontě, ruskou vzdušnou kampaň a rostoucí význam dronů, útoků na rafinerie i lodní dopravu. Text zároveň rozebírá spor uvnitř ukrajinského vojenského vedení, dopady odvolání ministra obrany Mychajla Fedorova a otázku, zda Ukrajina dokáže udržet svou technologickou převahu a posílit vlastní zbrojní výrobu.

Na pozemní frontě nenastal strategický průlom. Rusko si udržuje útočnou iniciativu v části Donbasu a zvyšuje tlak na ukrajinské týlové oblasti, ale jeho postup zůstává pomalý a nákladný. Ukrajina naopak dosahuje dílčích úspěchů v prostoru Oleksandrivky a stále účinněji přesouvá těžiště války do ruského týlu: proti rafineriím, vojenskému průmyslu, logistice a nově ve velkém měřítku také proti lodní dopravě v Azovském moři.

Nejvýznamnější politicko-vojenskou událostí týdne však bylo odvolání ministra obrany Mychajla Fedorova a veřejné odhalení jeho ostrého konfliktu s vrchním velitelem ukrajinských ozbrojených sil generálem Oleksandrem Syrským. Tento spor se netýká pouze osobních vztahů, ale rozdílných představ o vedení války: technologické a decentralizované koncepce proti tradičnějšímu, vertikálně řízenému vojenskému systému.

Aktuální stav bojů

Donbas a jižní úsek fronty

Hlavní ruské úsilí nadále směřuje do Doněcké oblasti, především na osách vedoucích ke slovjansko-kramatorské aglomeraci, Kosťantynivce a do prostoru západně od dříve dobytého Pokrovsku. Rusové pokračují v lokálních útocích, infiltracích a snaze rozrušovat ukrajinskou obranu, ale bez operačního průlomu.

Podle dlouhodobého vyhodnocení CSIS dosahoval v první polovině roku 2026 průměrný ruský postup na hlavních osách pouze přibližně:

• 50 metrů denně u Kosťantynivky;
• 70 metrů denně v pokrovském prostoru;
• 90 metrů denně směrem ke Slovjansku.

Taková rychlost ukazuje na pokračující opotřebovací charakter bojů, nikoli na schopnost Ruska provést rychlou průlomovou operaci.

Oleksandrivský směr

Ukrajina v posledních týdnech získala určitou lokální iniciativu v prostoru Oleksandrivky na rozhraní Dněpropetrovské a Záporožské oblasti. ISW během sledovaného týdne zaznamenal další ukrajinský postup nebo udržení nově získaných pozic, přestože Rusové pokračovali v průzkumných a infiltračních akcích.

Tento úspěch není strategickým zvratem, ale má několik významů:

1. Ukazuje, že ukrajinská armáda není odkázána pouze na pasivní obranu.
2. Nutí Rusko přesouvat zálohy a dronové jednotky mezi různými směry.
3. Omezuje možnost soustředit síly pro větší ofenzivu proti ukrajinskému obrannému pásmu v Donbasu.

Sumská a Charkovská oblast

Rusko zároveň zesílilo útoky na severní Ukrajinu. Smyslem patrně není bezprostřední dobytí velkých měst, ale vytvoření širšího bezpečnostního pásma, vynucení ukrajinských přesunů a izolování frontových oblastí od mezilehlého týlu. ISW upozornil na hlubší infiltrace a rostoucí počet útoků proti logistickým trasám a týlovým uzlům v Sumské a Charkovské oblasti.

Ruská vzdušná kampaň

Rusko současně výrazně zvyšuje tlak balistickými střelami a drony. Při útoku v noci na 19. července podle ukrajinského letectva použilo 41 střel a 125 dronů, přičemž většina střel směřovala na Kyjev. Útok poškodil obytné, průmyslové a administrativní objekty a znovu ukázal omezenou zásobu ukrajinských protibalistických interceptorů.

Celkové hodnocení fronty: Rusko je schopné udržovat tlak na široké frontě, ale zatím nedokáže převést početní a palebnou převahu do rychlého operačního postupu. Ukrajina naopak částečně stabilizovala pozemní situaci, avšak zůstává zranitelná vůči balistickým útokům a trpí nedostatkem pěchoty.

Ukrajinská taktika: rafinerie, lodě a drony

Útoky na rafinerie

Ukrajinská strategie útoků na ruské rafinerie má současně vojenský, ekonomický i politicko-psychologický účel.

Z vojenského hlediska se Ukrajina snaží:

• omezit zásobování ruských sil benzinem, naftou a leteckým palivem;
• zatěžovat železniční a silniční logistiku;
• donutit Rusko přesouvat protivzdušnou obranu hluboko do vnitrozemí;
• snižovat exportní a daňové příjmy financující válku;
• narušovat běžný život ruského obyvatelstva a zvyšovat domácí cenu pokračování války.

CSIS tuto taktiku charakterizuje jako kombinaci vojenského útoku a ekonomického nátlaku. Výpadky rafinerií, nedostatek paliva, fronty u čerpacích stanic a omezení letecké dopravy jsou pro obyvatelstvo viditelnější než ztráty na vzdálené frontě, které může režim snadněji skrývat.

Klesá kvůli tomu Putinova popularita?

Putinova popularita skutečně vykazuje sestupný trend, ale nelze věrohodně tvrdit, že jedinou nebo hlavní příčinou jsou útoky na rafinerie.

Státní agentura VCIOM zaznamenala na konci června pokles hodnocení Putinova výkonu ze 70,4 na 66,9 procenta během jediného týdne. Nezávislé centrum Levada naměřilo pokles ze 79 procent v květnu na 74 procent v červnu. Podpora tedy stále zůstává vysoká, ale trend je pro Kreml nepříznivý.

Příčiny jsou širší:

• stagnace hospodářství;
• inflace a zhoršování životní úrovně;
• únava z dlouhé války;
• nedostatek pohonných hmot;
• omezení internetu a dopravy;
• rostoucí povědomí o lidských a ekonomických nákladech války.

Útoky na rafinerie tento proces pravděpodobně urychlují, protože převádějí abstraktní válku do každodenní zkušenosti ruského obyvatelstva. Zároveň však mohou u části nacionalistického publika vyvolat požadavek na ještě tvrdší postup proti Ukrajině.

Kampaň proti lodím

Ukrajina během sledovaného období výrazně rozšířila působení v Azovském moři. Podle velitele ukrajinských sil bezpilotních systémů bylo během devíti dnů napadeno 116 plavidel, včetně tankerů, nákladních lodí a remorkéru. Reuters upozornil, že přesná místa a data všech zásahů nebylo možné nezávisle ověřit, ale satelitní údaje a omezení plavby potvrzují vážné narušení lodního provozu.

Ukrajinským cílem není nutně lodě potápět. Výhodnější může být jejich poškození a vyřazení z provozu, protože:

• poškozené plavidlo blokuje trasu nebo kotviště;
• musí být odtaženo a opraveno;
• zvyšuje pojistné a náklady na posádky;
• vyvolává bezpečnostní omezení pro celou oblast;
• spotřebovává ruské vrtulníky, letadla, PVO a dronové obsluhy.

Zvláštní význam má tzv. feederová flotila, která přepravuje ropu z Volžsko-donského systému a azovských přístavů k větším tankerům v Černém moři. Její narušení komplikuje zásobování Krymu, export ropy i přepravu ruského obilí. Azovským mořem přitom prochází přibližně čtvrtina ruského obilného exportu.

Význam dronů

Podle ukrajinského ministerstva obrany provedly ukrajinské bezpilotní jednotky od začátku roku 2026 více než jeden milion ověřených zásahů a drony nyní představují přibližně 90 procent zásahů proti nepřátelským cílům. Jde o oficiální ukrajinské údaje, které nelze plně nezávisle ověřit, ale dokládají rozsah institucionalizace dronového boje.

Ukrajina drony používá v několika vzájemně propojených vrstvách:

• taktické FPV drony proti jednotlivým vojákům a vozidlům;
• průzkumné drony pro řízení dělostřelecké palby;
• stíhací drony proti ruským UAV;
• střednědosahové prostředky proti logistice;
• dálkové drony proti rafineriím, letištím a průmyslu;
• námořní drony proti lodím, přístavům a pobřežním objektům.

Hlavní ukrajinskou výhodou není pouze počet dronů, ale rychlost, s níž propojuje bojová data, výrobce, jednotky a systém nákupu.

Jakou taktiku nyní používají Rusové – a mění ji?

Rusko svou taktiku mění evolučně, nikoli revolučně. Omezuje velké mechanizované útoky, které jsou v prostoru nasyceném drony příliš zranitelné, a více spoléhá na malé pěší skupiny, infiltrace a následné soustředění palby.

Typický postup je následující:

1. Malá skupina pěchoty proniká do ukrajinského předpolí a snaží se vyvolat palbu.
2. Ruský průzkum lokalizuje ukrajinské pozice.
3. Následuje útok FPV dronů, dělostřelectva nebo klouzavých pum.
4. Další malé skupiny se snaží proniknout vzniklými mezerami a obejít obranné body.
5. Teprve po rozrušení obrany mohou být nasazeny větší pěší nebo lehce mechanizované síly.

CSIS hodnotí tento model jako mimořádně nákladný na lidské životy, ale pro Rusko dlouhodobě udržitelný, pokud dokáže doplňovat personál a munici.

Nové nebo zesilující prvky

Hlubší infiltrace. Rusové se stále častěji nepokoušejí obranné body okamžitě dobýt, ale obejít je, proniknout do týlu a narušit zásobování.

Útoky na mezilehlý týl. Drony, střely a klouzavé pumy jsou používány proti velitelským stanovištím, skladům, mostům a komunikacím několik desítek kilometrů za frontou.

Balistické zahlcování PVO. Moskva využívá nedostatku střel Patriot a kombinuje velké množství levnějších dronů s menším počtem balistických střel. Drony zatěžují senzory a levnější vrstvy PVO, zatímco balistické střely míří proti nejvýznamnějším cílům.

Útoky na ukrajinské přístavy. Rusko obnovilo silný tlak na Oděskou oblast a černomořskou infrastrukturu. Cílem je omezit ukrajinský export, snížit státní příjmy a zároveň reagovat na ukrajinskou námořní kampaň proti ruským lodím.

Celkově se Rusko snaží vyhrát kombinací pomalého územního tlaku, ničení ukrajinské ekonomiky, vyčerpávání PVO a prohlubování nedostatku personálu. Neukazuje však schopnost provést rychlou manévrovou operaci s rozhodujícím výsledkem.

Odvolání Fedorova a vztahy s armádním velením

Mychajlo Fedorov byl ve sledovaném týdnu z funkce ministra obrany odvolán. Prezident Volodymyr Zelenskyj následně pověřil vedením ministerstva Jevhenije Chmaru, dosavadního úřadujícího šéfa SBU a bývalého velitele elitní jednotky Alfa. Chmara má zkušenosti s technologickými a dálkovými operacemi proti cílům v Rusku.

Fedorov po odvolání veřejně obvinil generála Syrského, že:

• blokoval iniciativy ministerstva;
• odmítal otevřeně řešit problémy;
• toleroval nefunkční jednotky a zkreslování informací;
• podkopával technologické a organizační reformy;
• nebyl připraven vést válku asymetrickým způsobem.

Syrskyj na věcnou podstatu obvinění veřejně neodpověděl a vyzval k soustředění na vedení války.

Co spor ve skutečnosti představuje

Jde o střet dvou modelů:

Fedorovův model zdůrazňuje decentralizaci, měřitelné výsledky jednotek, rychlé nákupy, soutěž výrobců, přímé zásobování brigád, drony, umělou inteligenci a útoky hluboko v ruském týlu.

Tradiční velitelský model klade větší důraz na centralizované řízení, udržení hierarchie, doplňování pěchoty a řízení rozsáhlých pozemních operací.

Oba přístupy jsou potřebné. Problémem je, že se nepodařilo vytvořit mechanismus, který by je spojil. Veřejné odhalení konfliktu navíc oslabuje jednotu vedení v době intenzivních bojů.

Možné dopady

Krátkodobým rizikem je zpoždění rozhodování, personální odchody a nejistota výrobců a vojenských jednotek. Varovným signálem byla rezignace zástupce velitele ukrajinského letectva Pavla Jelizarova, kterého Fedorov pověřil budováním obrany proti ruským dronům.

Na druhé straně Chmara není odpůrcem technologického vedení války. Jeho dosavadní zkušenost s jednotkou Alfa a dálkovými údery naznačuje, že Zelenskyj se nesnaží dronovou strategii zrušit, ale spíše ji zachovat pod politicky a vojensky přijatelnějším vedením.

Může odchod Fedorova oslabit ukrajinskou převahu v dronech?

Bezprostřední kolaps ukrajinských dronových schopností je nepravděpodobný. Fedorovovy reformy již vytvořily poměrně rozsáhlý institucionální a průmyslový systém. Podle ministerstva obrany pochází 95 procent nakupovaných dronů od ukrajinských výrobců a prostřednictvím digitálního systému DOT-Chain bylo během necelých pěti měsíců dodáno přibližně 485 000 dronů a dalších prostředků.

Dronová schopnost tedy již není závislá na jediném ministrovi. Opírá se o:

• stovky domácích výrobců;
• specializované síly bezpilotních systémů;
• systémy ePoints, Brave1, DELTA a DOT-Chain;
• přímé objednávky bojových jednotek;
• bojová data určující, které typy dronů mají být nakupovány.

Střednědobé riziko však existuje. Nejde ani tak o objem výroby jako o rychlost inovací. Jestliže by po Fedorovovi odešli klíčoví odborníci nebo se obnovily pomalé a centralizované nákupní procesy, mohla by Ukrajina ztratit schopnost rychle reagovat na nové ruské rušičky, frekvence, naváděcí systémy a obranná opatření.

Rozhodující proto bude, zda Chmara:

1. zachová Fedorovovy digitální nákupní systémy;
2. ochrání přímý vztah mezi výrobci a bojovými jednotkami;
3. udrží financování stíhacích a dálkových dronů;
4. zabrání dalšímu odchodu technologicky orientovaných velitelů;
5. vytvoří funkční vztah s generálním štábem.

Fedorovova popularita a význam veřejné podpory

Fedorovovo odvolání vyvolalo neobvyklé válečné protesty. V Kyjevě se podle Reuters shromáždilo více než tisíc lidí a další demonstrace proběhly v jiných městech. Významnou část účastníků tvořili mladší lidé, kteří Fedorova spojovali s modernizací státu, transparentnějšími nákupy a technologickou válkou.

Podpora obyvatelstva je pro obranu důležitá v několika rovinách:

• zvyšuje ochotu vstupovat do armády a respektovat mobilizační opatření;
• podporuje placení vysokých válečných výdajů;
• udržuje dobrovolnické, finanční a technologické iniciativy;
• posiluje důvěru v to, že oběti mají smysl;
• omezuje konflikty mezi vojáky, civilní správou a společností.

V případě Fedorova byla popularita zvlášť důležitá, protože představoval spojení mezi armádou, technologickými firmami a mladší generací. Jeho odvolání proto lidé nevnímali pouze jako personální změnu, ale jako možné ohrožení modernizačního směru.

Popularita však nemůže nahradit vojenskou kompetenci ani jednotu velení. Pro obranu je nejvýhodnější kombinace veřejné důvěry, civilní kontroly, odborného řízení ministerstva a autoritativního, ale současně adaptivního vojenského velení.

Bude Ukrajina vyrábět střely Patriot?

Spojené státy politicky souhlasily s udělením licence umožňující Ukrajině vyrábět interceptory pro systém Patriot. Jde o významný strategický posun, ale zatím nikoli o hotovou výrobní smlouvu ani o okamžité řešení nedostatku střel.

Nejspíše půjde především o výrobu nebo montáž interceptorů PAC-2 či PAC-3 a jejich komponentů, nikoli o domácí výrobu kompletních baterií Patriot včetně radarů, velitelských stanovišť a odpalovacích zařízení.

Podle odborníků oslovených Reuters bude zahájení výroby trvat nejméně rok a pravděpodobně déle. Část výroby může být z bezpečnostních důvodů nejprve umístěna v Německu nebo jiné evropské zemi. Významnější ukrajinská produkce se proto nedá očekávat dříve než v roce 2027; dosažení plné kapacity by trvalo podstatně déle.

Licence je tedy důležitá pro dlouhodobou soběstačnost, ale nevyřeší protivzdušnou obranu během nadcházejících měsíců.

Jaké zbraně Ukrajině aktuálně nejvíce chybějí?

1. Protibalistické interceptory

Nejkritičtější je nedostatek PAC-3 pro systémy Patriot. Rusko toho využívá k útokům proti Kyjevu, obrannému průmyslu, energetice a velitelským centrům. Ukrajina musí vybírat, která města a objekty bude chránit, protože nemá dostatečné množství systémů ani střel.

2. Dělostřelecká munice s delším dosahem

Ukrajina požaduje zejména dělostřeleckou munici schopnou působit na vzdálenost nejméně 30 kilometrů. Kratší dostřel vystavuje ukrajinské systémy ruským dronům a protibaterijní palbě.

3. Financování dronové a raketové výroby

Ukrajina má značné výrobní kapacity, ale často nemá dostatek státních a zahraničních prostředků k objednání všeho, co domácí průmysl může vyrobit. Problémem tedy není pouze technologie, ale dlouhodobé financování masové produkce.

4. Bojová letadla a naváděná letecká munice

Dohoda s Francií počítá s pořízením letounů Rafale a systémů SAMP/T-NG. Výcvik, logistika a dodávky však budou postupné, takže nejde o okamžité posílení fronty.

5. Personál

Nejde o zbraň, ale z operačního hlediska je nedostatek vycvičené pěchoty možná závažnější než nedostatek některých kategorií techniky. Drony mohou snižovat potřebu lidí a zvyšovat ruské ztráty, ale nemohou plně převzít držení terénu, budování obrany a rotaci jednotek. Ani Fedorovovo ministerstvo, ani vojenské velení zatím mobilizační problém uspokojivě nevyřešily.

Co může Ukrajina v budoucnu vyrábět sama

Ukrajina už má vysoký stupeň soběstačnosti u:

• FPV, průzkumných a dálkových dronů;
• námořních bezosádkových prostředků;
• systémů elektronického boje;
• pozemních robotických systémů;
• některých typů dělostřelecké munice;
• dálkových řízených střel a úderných dronů.

Nové dohody otevírají možnost licenční výroby střel Aster 30 pro SAMP/T, francouzských řízených pum AASM a střel SCALP. Francie a Itálie již takovou výrobu formálně povolily.

V delším horizontu může Ukrajina zvládnout:

• montáž a postupnou lokalizaci interceptorů Patriot;
• vlastní levnější protibalistický systém;
• větší množství domácích balistických a střel s plochou dráhou letu;
• kompletní rodinu stíhacích dronů proti Shahedům;
• autonomnější naváděcí a navigační systémy odolné proti rušení;
• pokročilejší námořní drony schopné působit stovky kilometrů od ukrajinského pobřeží.

Naopak kompletní domácí výroba moderních bojových letadel, motorů, výkonných radarů a celých baterií Patriot není v krátkém období realistická. Ukrajina může získat vysokou míru autonomie, ale u nejkomplexnějších komponentů zůstane závislá na Spojených státech a evropských partnerech.

Souhrnné analytické hodnocení

Ukrajina se stále více snaží změnit válku z přímého soupeření v počtech vojáků a dělostřeleckých systémů na asymetrický konflikt, ve kterém působí proti ruské ekonomice, logistice, lodní dopravě a veřejnému vnímání války. Útoky na rafinerie a lodě mají větší strategický význam než samotná fyzická hodnota jednotlivých zničených cílů: nutí Rusko chránit obrovské území, omezovat dopravu a vysvětlovat obyvatelstvu rostoucí domácí náklady války.

Rusko odpovídá kombinací malých infiltračních skupin, masového využití dronů, klouzavých pum, balistických střel a útoků na ukrajinskou ekonomiku. Tato taktika je pomalá, ale nebezpečná, protože se opírá o větší počet obyvatel a rozsáhlejší průmyslovou základnu.

Největším bezprostředním rizikem pro Ukrajinu proto není samotné odvolání Fedorova, ale možnost, že personální spor naruší propojení mezi technologickou inovací, výrobou a vojenským velením. Zachová-li Chmara reformní systémy a současně zlepší vztahy s generálním štábem, může změna vést ke konsolidaci. Jestliže však vyústí v odchod dalších odborníků a návrat k pomalému centralizovanému řízení, mohla by Ukrajina přijít o jednu ze svých nejvýznamnějších komparativních výhod.

Zpracoval: František Mičánek

ZPĚT NA WEB CEBES