Jsme stále více univerzitou první volby

Rozhovor s Ladislavem Mrklasem, prorektorem pro studium CEVRO Univerzity.

CEVRO Univerzita nabízí neuvěřitelnou koncentraci osobností, které něco dokázaly, ať jako akademici, soudci, diplomati, vojáci, policisté, hasiči, advokáti, ekonomové, analytici, novináři, pracovníci sociálních služeb, podnikatelé či bezpečnostní experti.

CEVRO Univerzita oslaví letos 20 let svého vzniku. Vy jste zde od začátku. Co vás tehdy přimělo k tomuto angažmá?

To, že jsem vždy chtěl učit. A pak také to, že jsem s některými lidmi spolupracoval na různých projektech, tudíž šlo i o osobní rovinu. Za klíčové rozhodnutí považuji vizi a možnost vybudovat soukromou vysokou školu jiné než dosud známé kvality v Česku. Snažili jsme se o kultivaci veřejného života, začínali jsme se dvěma obory – veřejnou správou a společným program politologie a mezinárodní vztahy. Tím jsme se snažili hodně ovlivňovat kvalitu personálního zázemí české politiky a české administrativy. Vše jsme budovali krok po kroku, byla to zajímavá práce a velká výzva.

Jak se naplnily vaše tehdejší představy o takové univerzitě v Česku?

Věděli jsme, že půjde o trnitou cestu, protože jsme nebyli úplně první. Dostali jsme se do prostředí, které bylo poznamenané existencí některých škol, které to myslely dobře, ale i těch, které byly mašiny na výrobu diplomů a ty neudělaly úplně dobrou reklamu soukromému vysokému školství. Přesvědčili jsme však veřejnost o tom, že chceme být kvalitou na stejné úrovni jako ty nejlepší univerzity i přes handicap placení školného. Naše vize se naplnily, dokonce bych řekl, že jsme šli ještě dál, protože se ukázalo, že naše kompetence a tým lidí, který jsme shromáždili, skýtají větší možnosti než jen původní dva obory, a tak jsme začali rozšiřovat nabídku i do různých příbuzných oblastí. A postupně jsme vybudovali systém univerzity, která je konkurenceschopná v mnoha ohledech.

Co jedinečného nabízí CEVRO Univerzita v porovnání s veřejnými vysokými školami?

Neuvěřitelnou koncentraci osobností, mezi které se řadí akademici, soudci, diplomati, vojáci, policisté, hasiči, advokáti, ekonomové, pracovníci sociálních služeb, podnikatelé či bezpečnostní experti. Z toho vyvěrá ten mimořádně bohatý akademický a studentský život, který se tady odehrává. Velmi často pořádáme akce, kde se diskutuje o zcela zásadních tématech. Účastní se jich nejen osobnosti české, ale především mezinárodní, velvyslanci, generálové, lidé ze zpravodajských služeb, nositelé Nobelových cen. A s těmi všemi mohou naši studenti navázat kontakt, získat důležitý referenční bod pro svoji kariéru. Druhou zásadní výhodou je sepětí s praxí. Jako jediná škola v Česku máme např. politologii a mezinárodní vztahy akreditované jako profesní programy, z čehož vyplývá povinnost studentů absolvovat odborné praxe v prestižních institucích typu Česká televize, TV Nova, Česká tisková kancelář nebo Poslanecká sněmovna. A podobně je to i u jiných oborů. Za třetí, nejsme široce rozkročená škola bezhodnotového typu – vyznáváme hodnoty jako svoboda, vláda práva a tržní ekonomika. Student, který k nám jde, ví, co může čekat a na jaké diskuse se může těšit.

Do pozice prorektora CEVRO Univerzity se vracíte po pěti letech. Proč?

Ze školy jsem nikdy neodešel. Celou dobu jsem tu učil, protože kontakt se studenty pro mě vždy znamenal nejvíc. Ale dal jsem si oddech od funkcionaření a věnoval se i jiným aktivitám, např. práci v Radě České televize. A proč ten návrat k prorektorování? Před dvěma roky se uvolnilo místo vedoucího katedry politologie, převzal jsem ho a znovu mě začala naplňovat organizační práce, zvlášť, když jsem se mohl podílet na akreditaci doktorského studia a na transformaci na univerzitu. Následně jsem – po jistém váhání – přijal nabídku se jako prorektor znovu věnovat studijním záležitostem. Univerzita nyní přechází ze stadia kvantitativního rozvoje k tomu kvalitativnímu, kdy se musí hodně zamýšlet nad výzvami, které existují v oblasti studia.

Na co se tedy univerzita zaměří v blízké i vzdálenější budoucnosti pod vaším studijním vedením?

Právě na zapojení fenoménů, jako jsou umělá inteligence, sociální sítě, záležitosti dezinformací a mnoha dalších do výuky a studia. Po velkém rozvoji různých oborů je mým dalším úkolem sjednotit je do podobné struktury, která bude navíc co nejvíce prostupná. Tak, aby si studenti mohli vybírat předměty z nabídky jiných studijních programů a případně se i třeba po prvním semestru rozhodnou přejít na jiný program, nebo si jej pak zvolit v navazujícím magisterském studiu. Navíc budujeme společný univerzitní základ, aby naši studenti znali kořeny všech ostatních disciplín, aby se dokázali orientovat ve spletitém světě ekonomiky, práva, bezpečnosti, politiky. Musíme stále více obohacovat naši nabídku zajímavými zkušenostmi a inspirací ze světa, zapojovat různé alternativní formy výuky, zvýšit interaktivitu, zkrátka učinit studium atraktivní i pro digitální generaci. Zároveň nerezignujeme na samostatné a kritické myšlení a co nejvíce ověřování teorie v praxi – např. formou stáží v top institucích.

Jak se změnili studenti za 20 let?

Současní studenti jsou méně bojácní v prosazování vlastního názoru, jsou sebevědomější, což je veskrze pozitivní, byť tu občas chybí trocha zdravé sebereflexe. Za nejdůležitější však považuji, že na naši univerzitu přicházejí motivovaní studenti, pro něž jsme první nebo dokonce jedinou volbou, kteří moc dobře vědí, co a jak tu chtějí studovat. Pracovat s takovými lidmi je radost. Přibývá i těch, kteří k nám jdou studovat „jen“ proto, že mají volný čas a chtějí se vzdělávat. Nepotřebují žádnou další kvalifikaci pro kariérní postup, ale zajímá je stále se něco nového učit. To je úplně nejlepší varianta.