Vývoj České zahraniční politiky vůči Indo-Pacifiku v letech 1993-2025: Mezi hodnotami a pragmatismem

Hodnoty, nebo obchod? Analýza Mgr. Adély Nebřenské mapující třicet let české politiky v Indo-Pacifiku ukazuje, že pragmatismus tvoří trvalý základ, zatímco hodnoty slouží jako kompas. Ten rozhoduje, s kým Česko vztahy jen udržuje a s kým je skutečně prohlubuje.

Úvod

Indo-Pacifik se stal ve 21. století klíčovým regionem světové ekonomiky a politiky. Vzhledem ke své rostoucí roli v globálním obchodu a bezpečnosti se stal předmětem zájmu nejen světových mocností, jakými jsou Spojené státy a Čína, ale i Evropské unie, která pro něj přijala vlastní strategii spolupráce. Tento vývoj ovlivňuje i menší státy jakým je Česká republika, která k tomuto regionu musela zaujmout jasný postoj. Jedním z problémů v tomto regionu pro českou diplomacii zůstává otázka, jak v takto dynamickém a politicky různorodém prostředí vybalancovat podporu lidských práv a demokracie s čistě pragmatickými ekonomickými zájmy a podporou exportu.

Tento text se zabývá analýzou české zahraniční politiky vůči Indo-Pacifiku v letech 1993-2025. Na základě empirických dat ukazuje, jak se tyto dva přístupy prolínají v politických krocích a partnerstvích. Pochopení dynamiky tohoto regionu vyžaduje hlubší vhled do spolupráce se všemi 40 státy, nejen s tradičními partnery, jakými jsou Jižní Korea, Japonsko či Čína.

Při analýze dat z let 1993-2025 bylo vycházeno ze Strategie České republiky pro spolupráci s Indo-Pacifikem 2022, která ve své kapitole Východiska jasně určuje, jaké státy jsou do tohoto regionu zahrnuty, což se může samozřejmě v různých studiích lišit. Analýza vychází z více než 500 výstupů (dokumenty, státní návštěvy, prohlášení, regionální projekty), kdy díky těmto datům bylo možné lépe pochopit dynamiku v Indo-Pacifickém regionu. Tabulka níže pak shrnuje 15 nejvýznamnějších partnerských zemí ČR v regionu, u kterých byl od roku 1993 zaznamenán nejvyšší počet interakcí, což představuje výrazné zúžení a zpřehlednění původního širokého souboru států.

Zájmy ČR se posunuly od pouhého navazování základních diplomatických vztahů, což je zjevné zejména v 90. letech, k obchodní výměně, strategickým partnerstvím a v neposlední řadě k technologické a výzkumné spolupráci. Indo-Pacifik se tak stal nedílnou součástí rozvoje české ekonomiky. Zatímco tradiční partneři byli historicky koncentrováni především ve východní Asii (Japonsko, Jižní Korea, Čína), v poslední době vidíme zřetelný rozptyl zájmů a aktivit i do zbytku regionu, především do jižní a jihovýchodní Asie.

Hodnoty a pragmatismus

Klíčovým institucionálním rámcem pro rozvoj zmíněného ekonomického pragmatismu jsou dohody o volném obchodu, vyjednávané na úrovni Evropské unie, z nichž má ČR značné benefity. Tyto dohody odstraňují celní i administrativní překážky, což českým podnikům umožňuje efektivní expanzi a zapojení do asijských dodavatelských řetězců.

Politiku vůči danému regionu utváří dlouhodobé napětí i symbióza dvou hlavních myšlenkových proudů: hodnotového a pragmatického. Tyto proudy by však neměly být vnímány jako dvě zcela oddělené kategorie, ale spíše jako síly, které se v závislosti na konkrétní vládě různě prolínají a vyvažují. Hodnotový proud, navazující na odkaz Václava Havla (na který například navázali politici jako Mirek Topolánek, Petr Fiala či Petr Pavel) klade důraz na lidská práva a spojenectví s demokraciemi, což se projevuje v symbolické rovině i bezpečnostních partnerstvích. Naproti tomu pragmatičtější proud, například reprezentovaný zejména Václavem Klausem, Milošem Zemanem či Andrejem Babišem, upřednostňuje ekonomické zájmy a otevírání nových trhů.

Při detailním zkoumání dat se však ukazuje, že čistě ideologické rozdělení vlád v praxi nefunguje. Pragmatismus totiž tvoří trvalý základ české zahraniční politiky, zatímco hodnotový přístup slouží spíše jako její korekce a navigační kompas pro specifická témata.

Tento fenomén lze vhodně demonstrovat na přístupu minulé vlády, jejímž předsedou byl Petr Fiala. Ta na jedné straně prosazovala jasnou hodnotovou politiku (což se odráží v utužení vztahů s demokratickým Tchaj-wanem), na straně druhé však uplatňovala ryzí pragmatismus při budování silných ekonomických vazeb s komunistickým Vietnamem. Angažovanost ČR v Indo-Pacifiku tak roste bez ohledu na to, jaký kabinet zrovna vládne.

V posledních letech navíc vidíme, že vzájemné vztahy zažívají obrovský rozmach, přičemž většina klíčových diplomatických i obchodních aktivit spadá do období posledních tří vlád (více než polovina). Tento rychlý vývoj jasně ukazuje, že intenzita naší přítomnosti v regionu nezávisí na politickém programu konkrétní vlády. Jde spíše o přímou reakci na to, jak geopolitický a ekonomický význam Indo-Pacifiku ve světě roste. Praktické zájmy státu, jako je hledání nových trhů pro export nebo zajištění bezpečnostních technologií, tak v každodenní diplomatické praxi přirozeně vítězí nad politickými hesly a rétorickými rozdíly.

Vývoj vztahů ve sledovaném období

Vývoj vztahů mezi ČR a Indo-Pacifikem se v čase proměňoval spíše pozvolna a plynule. Do roku 2014 převládala mírnější úroveň spolupráce, zaměřená nejprve na smluvní základy a ochranu investic (např. se Singapurem a Filipínami v roce 1996) a později na postupné ekonomické otevírání vůči dalším asijským partnerům (Mongolsko, Vietnam, Indonésie). Po roce 2014 pak dochází k výraznému nárůstu a dynamické proměně vzájemných kontaktů. Tento posun přinesly např. podpis strategického partnerství s Korejskou republikou a společné prohlášení o navázání strategického partnerství s Čínou a zapojením ČR do formátu 16+1, na což v letech 2020–2025 navázala hlubší diverzifikace vztahů v rámci regionu. V této fázi se sice projevilo diplomatické ochlazení s pevninskou Čínou, ale zároveň nastal masivní nárůst aktivit s Tchaj-wanem, Indií a zeměmi jihovýchodní Asie.

Východní Asie

Východní Asie představuje hlavní pilíř zájmů ČR v Indo-Pacifiku. Skutečnost, že s vybranými zeměmi v tomto regionu má ČR uzavřena formální strategická partnerství, dokládá mimořádnou důležitost tohoto regionu. Tradiční demokratičtí partneři, jako je právě Japonsko a Jižní Korea, jsou navíc klíčovými investory v České republice. Přičemž s Japonskem udržuje ČR na diplomatické úrovni nejužší vztahy vzhledem k celkovému počtu návštěv (18). Vztahy mezi Japonskem a ČR trefně vysvětluje rčení, že méně je někdy více. Ve zkoumaném období bylo uzavřeno přibližně 7 bilaterálních dohod, i s takto nízkým počtem dosáhl k obrat obchodu v roce 2024 celkově 4,05 miliardy USD. Spolupráce Japonska s ČR tak přešla od podpory ČR jakožto bývalé země sovětského bloku ke strategickým investicím a vzájemné spolupráci. Dalšího stabilního partnera v regionu představuje Jižní Korea, jak v oblasti automobilového průmyslu, tak v oblasti jaderné energetiky.

Zatímco partnerství s Japonskem a Jižní Koreou se vyznačuje dlouhodobou stabilitou, vztahy s Čínou a Tchaj-wanem v posledních letech výstižně demonstrují strategické obraty a neustálé balancování mezi hodnotami a pragmatismem. Vztahy s pevninskou Čínou sice byly v politické rovině formálně ochlazeny, avšak celkový objem obchodu mezi lety 2019 a 2025 zaznamenal nárůst o necelých 6 miliard USD. Navenek sice česká diplomacie propagovala především úzké vztahy s Tchaj-wanem, což ve výsledku otevřelo dveře pokročilému výzkumu v oblasti mikročipů, Čína však nadále zůstává nejvýznamnějším partnerem v regionu. To ostatně potvrzuje i vysoký počet výstupů ve výzkumu a trvalý růst vzájemné obchodní výměny. V případě Tchaj-wanu je pak jasně znatelný trend zvýšené obchodní výměny po začátku návštěv české politické reprezentace na Tchaj-wanu za vlády Petra Fialy za podpory předsedy Senátu Miloše Vystrčila. Výsledkem je pak také otevření Centra pro pokročilý návrh a výzkum čipových technologií (ACDRC) v Brně, jehož otevření zařadilo Českou republiku mezi partnery v oblasti čipů, čímž se ČR stala i významným partnerem v této oblasti pro Německo, kde v Drážďanech roste továrna na výrobu čipů.

Největším překvapením celého regionu je bezesporu Mongolsko, které se vyprofilovalo jako skrytý šampion české rozvojové diplomacie. Na rozdíl od mnoha jiných států vykazují vzájemné vztahy s touto zemí velmi vyrovnanou a kontinuální křivku po celých uplynulých 30 let. Hloubku a stabilitu této spolupráce jasně dokládá 20 podepsaných dokumentů a 26 regionálních projektů. Mongolsko je rovněž významným partnerem do budoucna co se týče těžby vzácných nerostných surovin, které jsou pod mongolskými pláněmi. Což staví ČR, která s Mongolskem dlouhodobě rozvíjí vzájemné vztahy do pozice významného partnera v této oblasti. Navíc ČR je významným partnerem v oblasti těžby nerostných surovin i jiných států v Indo-Pacifickém regionu, a tak by jen na tuto tradici navázala.

Praktická rovina partnerství s Mongolskem se zaměřuje především na transfer českého know-how, programy na podporu obchodu (Aid for Trade), výstavbu čističek odpadních vod a kooperaci v obranném sektoru. Dlouhodobě budované vazby se navíc úspěšně propisují do ekonomických ukazatelů. Hodnota vzájemného obchodu stabilně roste z 2,44 milionů USD v roce 2015 se vyšplhala až na 19,21 milionů USD v roce 2024. Z pohledu české ekonomiky je přitom mimořádně pozitivní, že drtivou většinu tohoto objemu tvoří právě český export, který dosáhl v roce 2023 výše 18,8 milionů USD.

Jižní Asie

Jižní Asie představuje pro Českou republiku region plný příležitostí, přičemž absolutním skokanem a motorem růstu je bezesporu Indie. Ta s Českem vykazuje vysokou diplomatickou aktivitu, o čemž svědčí 14 společných dokumentů a 18 regionálních projektů. Nejvíce fascinující je ovšem gigantický skok ve vzájemném obchodu. Zatímco v roce 2019 se obrat po předchozím propadu pohyboval na úrovni 734 milionů USD, do roku 2024 doslova vystřelil na neuvěřitelných 3,32 miliard USD. Za tímto významný vzestupem stojí mimořádně úspěšný průnik českého průmyslu na tamní trh. Své pevné místo si zde vybudovaly tradiční značky jako automobilka Škoda, Tatra či Zetor. Zásadní roli hrají také pokročilé technologie, ať už jde o brzdové systémy DAKO-CZ, nebo o pardubické radary Eldis, které v současnosti pokrývají 90 % indického vzdušného prostoru. Tento mimořádně pozitivní trend navíc nedávno podpořila i úspěšná podnikatelská mise ministra Síkely v roce 2024.

Vztahy s dalšími státy v regionu mají odlišný charakter, často se silným bezpečnostním či humanitárním akcentem. To je případ především Pákistánu, se kterým má Česko uzavřeno 7 dokumentů a vzájemný obchod se drží mezi 80 až 89 milionů USD. Důležitým milníkem v těchto vztazích byla dohoda o obranném průmyslu z roku 2021. Vývoj vazeb na Afghánistán po dlouhou dobu kopíroval české angažmá ve vojenské misi ISAF, avšak po evakuaci v roce 2021 obchody s touto zemí prakticky vymizely. O něco klidnější, avšak pozitivní vývoj naopak zaznamenává Srí Lanka, u které lze pozorovat postupný a stabilní nárůst obchodního obratu z 29,3 milionů USD v roce 2015 na současných 45,1 milionů USD v roce 2024.

Jihovýchodní Asie

Třetí klíčovou oblastí je jihovýchodní Asie sdružující v zásadě státy ASEAN, kde se česká diplomacie a obchod opírají o kombinaci historických vazeb a obchodu. Zářným příkladem českého pragmatismu je v tomto ohledu Vietnam. Právě s touto zemí dosáhla Česká republika za úřadování hodnotově orientovaného kabinetu Petra Fialy vůbec nejvyššího počtu vzájemných interakcí, což dokládá 17 podepsaných dokumentů a 11 oficiálních návštěv. Tradiční historické vazby se zde úspěšně transformovaly ve vysoce ziskovou obchodní spolupráci. Vzájemný obchod zaznamenal obrovský skok, když z 331 milionů USD v roce 2019 vzrostl až na 1,16 miliard USD v roce 2024. Hlavními tahouny tohoto raketového růstu jsou přitom dodávky letounů L-39NG a expanze automobilky Škoda Auto.

Obchodní potenciál se však daří naplňovat i ve zbytku zemí sdružení ASEAN, které vykazují stabilní hospodářský růst. Výraznou pozici si drží Thajsko s celkovým obratem 1,38 miliard USD a českým exportem ve výši 348 milionů USD. Mezi další silné partnery patří Singapur, kde se obrat pohyboval kolem 992 milionů USD již v roce 2019 a k jehož oživení výrazně přispěla premiérova návštěva v roce 2023. Stabilním trhem je také Malajsie s obratem 696 milionů USD, kde slaví obrovský úspěch například český dodavatel zdravotnických lůžek, společnost Linet.

Rostoucí zájem je patrný rovněž v obranném a kybernetickém sektoru. Ten rezonuje především na Filipínách, kde obrat v roce 2024 dosáhl 512 milionů USD, a v Indonésii s necelými 300 milionů USD. Na tamním trhu se úspěšně prosazuje například tuzemská zbrojovka Excalibur Army. Zahraničně-obchodní zájem o tyto dvě země přitom silně ožil právě během asijské tour premiéra Fialy v roce 2023.

Oceánie a Pacifik

Pátou oblastí, která dotváří mapu českých zájmů v regionu, jsou Oceánie a Pacifik. Tyto vzdálené trhy představují pro Českou republiku stabilní partnery, přičemž zásadní roli zde hraje Austrálie. Bilaterální vztahy s touto zemí jsou podložené pouze malým počtem interakcí, 6 podepsanými dokumenty a 11 oficiálními návštěvami, přinesly v roce 2019 obchodní obrat ve výši 649,8 milionů USD. Spolupráce navíc dynamicky roste v moderních strategických odvětvích, jako je kybernetická bezpečnost, kde se aktivně angažuje NÚKIB, a vesmírný průmysl.

Dalším významným spojencem je Nový Zéland, avšak i zde je podobně jako v případě Austrálie poměrně malý počet interakcí (4 dokumenty, 6 návštěv). Vzájemný obchod zde v roce 2024 činil 165,2 milionů USD, což je značný pokles oproti roku 2019, kdy vzájemná obchodní výměna dosahovala 190,9 milionů USD. Česko-zélandské vztahy těží především z velmi oblíbené dohody o pracovních dovolených (Working Holiday) a impuls jim dodala i nedávná návštěva prezidenta Petra Pavla. Ostatní, menší ostrovní státy v regionu (jako například Fidži či Samoa) pak představují spíše ekonomické minimum s obraty v řádech desítek tisíc. Například u tichomořského Nauru dosáhl obrat pouhých 919 tisíc USD.

Závěrem

Srovnání vládních strategických deklarací s reálnou praxí poskytuje ucelený obraz o tom, jak se malý stát chová na mezinárodní scéně. Jasně se ukazuje, že česká diplomacie své asijské cíle aktivně diverzifikuje. Zatímco ideologie málokdy vyloženě brání v navazování výhodných ekonomických vztahů, v čemž se projevuje zmíněný český pragmatismus, je to nakonec právě hodnotový kompas, který rozhoduje o tom, na koho se pozornost koncentruje hlouběji a s kým se politické vazby upevní i na symbolické úrovni.

Díky tomuto přístupu prošla česká diplomacie a potažmo i zahraniční obchod zásadním vývojem. Klasickou výměnu zboží a surovin dnes stále častěji nahrazují technologie s vysokou přidanou hodnotou. Ať už se jedná o spolupráci v oblasti čipů s Tchaj-wanem, dodávky v letectví a radarových systémech do Indie a Vietnamu, nebo jednání o jaderné energetice s Jižní Koreou. Právě tito partneři udávají směr a jasně představují budoucnost českého přístupu k celému Indo-Pacifickému regionu.

Do budoucna lze očekávat, že význam Indo-Pacifického regionu pro českou bezpečnost i ekonomiku nadále poroste. Hlavním zájmem ČR by proto mělo být přetavení současných politických úspěchů do podoby stabilních, dlouhodobých partnerství, která přežijí i střídání vlád. Klíčovou prioritou bude nepochybně technologická bezpečnost a odolnost dodavatelských řetězců, zejména rozvoj spolupráce v oblasti čipů s Tchaj-wanem.

Další prioritní oblastí musí být aktivní využívání evropských dohod o volném obchodu pro hlubší průnik na trhy v Indii a v jihovýchodní Asii, kde má náš obranný, letecký a strojírenský průmysl dlouhou tradici a vynikající jméno. Opomenout nelze ani surovinovou bezpečnost, kde by zájem ČR měl směřovat k praktickému naplnění vztahů s Mongolskem jako budoucím zdrojem kritických surovin pro evropský průmysl. Pokud má být působení ČR v regionu dlouhodobě úspěšné musí se ČR profilovat jako aktivní spolutvůrce moderních technologií a spolehlivý partner, nikoli jen jako odběratel zboží. To je cesta, jak v globální konkurenci obhájit české národní zájmy.

 

Autorkou textu je Mgr. Adéla Nebřenská.

Text vznikl v rámci IGP výzkumu IGP2025.2026.2. Výzkum je veden dr. Zdeňkem Rodem z Katedry bezpečnostních studií skrze interní grantový projekt CEVRO Univerzity s názvem Proměny české zahraniční politiky vůči Indo-Pacifiku.