Reprezentanti CAPS prezentovali svůj výzkum na mezinárodní konferenci Lodz East Asia Meeting v Polsku
Členové Centra asijsko-pacifických studií (CAPS), Dr. Jan Železný a Dr. Zdeněk Rod, reprezentovali CEVRO Univerzitu na 19. ročníku mezinárodní konference Lodz East Asia Meeting (LEAM), pořádané Katedrou asijských studií Fakulty mezinárodních a politických studií na univerzitě v polské Lodži.
Ředitel CAPS, Dr. Jan Železný, spolu se svojí kolegyní Dr. Elzbietou Pron ze Slezské univerzity v Katovicích prezentovali závěry svého výzkumu čínsko-kazašské spolupráce v oblasti vesmíru. Zde se zajímali především o to, jaký je rozsah, hloubka i charakter této spolupráce a jak tato zapadá do širších zahraničně-politických a geopolitických konceptů obou zemí. Pomocí konceptu heterarchie tak zasadili politiky Pekingu i Astany do širšího mocenského kontextu, vysvětlili funkci vesmírných programů v rámci sledování národních zájmů obou států a identifikovali hlavní oblasti dané spolupráce.
V případě Číny se tak zaměřili na program Vesmírné hedvábné stezky jako součásti Iniciativy pásu a stezky (Belt and Road Initiative). Zde demonstrovali, že Kazachstán plní roli hlavního partnera v pro Čínu klíčovém regionu střední Asie, přičemž spolupráce se zaměřuje na oblast výzkumu, výměnu personálu a především využití čínského navigačního systému Beidou a zapojení do prestižního projektu ILRS (International Lunar Research Station), neboli budování výzkumné stanice na Měsíci. Kazachstán tak platí za důležitého hráče v rámci globálního Jihu, avšak spolupráce je stále omezená, přestože lze v posledních letech sledovat i navazování kontaktů v rámci soukromého sektoru obou zemí. Pro Kazachstán je Čína partnerem, který v rámci jeho multivektorové zahraniční politiky vypomáhá s domácím rozvojem, umožňuje transfer technologií, otevírá cestu k dalším zemím globálního Jihu, avšak především pomáhá Astaně v rámci zajišťovacích politik vyvažovat vliv Ruska. S ním Kazachstán stále spolupracuje v rámci programu Baiterek, jež cílí na modernizaci kosmodromu Baikonur. Kazachstán ovšem zároveň v souladu s konceptem hererarchie hraje důležitou roli ve vesmírných systémech Evropy. Celou studii si bude možno přečíst v prestižním americko-korejském časopise The Asian Perspective, vydávaném John Hopkins University a Kyungnam University.
Vedoucí výzkumu CAPS, Dr. Zdeněk Rod, pak online prezentoval svůj výzkumný projekt realizovaný na CEVRO Univerzitě, který se věnuje proměnám české zahraniční politiky vůči Indo-Pacifiku v letech 1993–2025. Jeho cílem je zjistit, zda Česká republika prohlubuje vztahy především s prozápadními, demokratickými partnery, anebo zda politicko-ideologická orientace vlád hraje jen okrajovou roli a angažovanost je řízena především pragmatickými zájmy. Jednotlivé vlády (a překrývající se prezidentská období) dr. Rod zakódoval jako hodnotově orientované (podpora demokracie, lidských práv a apel na právní stát), pragmatické (důraz na obchod a národní zájem), či nezařaditelné. Tuto optiku následně aplikoval na rozsáhlou datovou sadu zahrnující 40 zemí, čtyři subregiony a 516 zakódovaných výstupů (dokumenty, návštěvy, deklarace a účast na regionálních projektech).
Z předběžných výsledků vyplývá, že pragmatismus je v české zahraniční politice poměrně silně zastoupen. Na jedné straně Česká republika udržuje dobré vztahy s demokratickými zeměmi, jako jsou Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan a Indie, přičemž obchodní výměna s nimi není zanedbatelná. Na straně druhé, ačkoli vztahy s ČLR diplomaticky stagnují, obchodní výměna s Čínou napříč regionem nadále dominuje. Vedle toho se rozvíjí strategické partnerství s Vietnamem, u něhož rovněž dochází k růstu vzájemného obchodu. Ukazuje se tak, že česká zahraniční politika vůči Indo-Pacifiku není za posledních třicet let koherentní a ideologicky je zabarvena jen částečně, zejména v závislosti na vládě, která je právě u moci. Předchozí vláda Petra Fialy byla například výrazně hodnotově orientovaná a její směřování se profilovalo především ve vztahu k Tchaj-wanu, zatímco první a druhá vláda Andreje Babiše se naopak vymezila směrem k pragmatické zahraniční politice. Tyto rozdílné přístupy se pak logicky promítají i do realizace zahraniční politiky vůči partnerům v Indo-Pacifiku.
