Jaká je budoucnost vztahů Číny a Tchaj-wanu? Bývalý singapurský ministr zahraničí George Yeo o setkání vůdkyně Kuomintangu Čen a čínského prezidenta Si

Nová předsedkyně strany Kuomintang (KMT) na Tchaj-wanu, paní Čeng Li-wen, uskutečnila ve dnech 7.–12. dubna návštěvu pevninské Číny (Čínské lidové republiky). Tam vzdala hold odkazu zakladatele své strany, Sun Jat-sena, v Nankingu a setkala se se Si Ťin-pchingem, generálním tajemníkem Čínské komunistické strany (ČKS) a prezidentem Čínské lidové republiky. Toto setkání vyvolalo mnoho otázek ohledně budoucnosti čínsko-tchajwanských vztahů. Předkládáme vám komentář George Yea, bývalého ministra zahraničí Singapuru a nově jmenovaného člena Poradního sboru CAPS. Rozhovor vedl Jan Zahradil, předseda Poradního sboru.

Nedávno došlo ve východní Asii k průlomové události, která ovšem byla poněkud zastíněna íránskou krizí. Vůdkyně KMT paní Čeng navštívila pevninskou Čínu a setkala se s prezidentem Si. Je to signál posunu ve vnitrotchajwanské debatě o tom, jak řídit vztahy s Čínou?

Předsedkyně KMT Čeng Li-wen zastává ve věci jedné Číny velmi jasné stanovisko. Její historická perspektiva bez jakýchkoliv pochybností směřuje k mírovému znovusjednocení Číny. Mnozí považovali její jednoznačný přístup za nerozumný s tím, že ztratí hlasy na Tchaj-wanu. Já si tím však nejsem jistý. Je lepší, aby si tchajwanský lid tuto otázku přímo položil a odpověděl si, jak vidí vztahy v Tchajwanském průlivu v horizontu, řekněme, deseti až dvaceti let.

Mezinárodní situace vyžaduje střízlivé posouzení. Tchajwanci, kteří doufali, že se s americkou podporou mohou dál živit nadějí na nezávislost, musí nyní vědět, že USA budou kalkulovat podle vlastních zájmů. Tchaj-wan rovněž nemá v americké domácí politice pozici srovnatelnou třeba s Izraelem. V konečném důsledku záleží na tom, zda jsou Tchajwanci připraveni bojovat a zemřít za nezávislý Tchaj-wan. Pochybuji, že by na to byla připravena více než malá menšina. Zámožní se ostatně již dávno zajistili po svém.

Načasování návštěvy bylo velmi přesné, protože v květnu očekáváme schůzku Trumpa a Si na vysoké úrovni. Zdá se, že KMT je lépe připraven využít situace vhodným jednáním (také v souladu s měnícím se postojem USA), zatímco Demokratická pokroková strana (DPP) stále zaostává, hnána již zastaralými strategickými představami o indo-pacifické oblasti. Jaké mohou být důsledky tohoto rozkolu?

Načasování návštěvy paní Čeng nebylo vázáno na setkání Trumpa a Si. Bylo to něco, co bylo na pořadu dne již delší dobu. Předchozí vůdci KMT se se Sim setkávali na základě konsenzu z roku 1992.

Aby si DPP udržela vlastní voličskou základnu, musí se posunout ke „světlejší zelené“ [barva této politické strany – pozn. redakce]. Tedy, vymezit větší prostor pro jednání s pevninou. Tvrdý postoj ve vztazích v Tchajwanském průlivu [tj. mezi Čínou a Tchaj-wanem] nezíská všeobecnou podporu tchajwanské veřejnosti, a to ani mezi mladými.

USA pod Trumpem totiž touží po lepších vztazích s Čínou. Bez nich bude americká ekonomika negativně ovlivněna a šance republikánů na udržení kontroly nad oběma komorami Kongresu po listopadových volbách v polovině prezidentova funkčního období se sníží. Přinést mír do Evropy a na Blízký východ bude také obtížnější bez čínské podpory.

Čína navíc sáhla po využití vzácných zemin ve vzájemných vztazích, což je krok, na nějž USA nemají dobrou odpověď. Tato „karta“ zároveň omezuje kvalitu zbraní, které mohou USA Tchaj-wanu dodávat, protože společnosti zásobující Tchaj-wan zbrojním materiálem jsou pod čínskými sankcemi.

USA nemohou vyhrát válku o Tchaj-wan. Pokud USA nedokáže zdolat Írán, jak by mohla zdolat Čínu? Navíc jsou USA zcela závislé na Tchaj-wanu v dodávkách čipů pro umělou inteligenci, což je větší škrtící bod než Hormuzský průliv. Je proto nemyslitelné, aby USA vyprovokovali válku o Tchaj-wan.

V EU zaujímáme vůči čínsko-tchajwanským vztahům často ambivalentní postoje – některé členské státy jsou více „jestřábí", jiné pragmatičtější. Jak by EU a její instituce měly reagovat na tento nový vývoj?

Evropské země, které jsou vůči Tchaj-wanu jestřábí, nemají na výsledek přesahujících vztahů naprosto žádný vliv. Mezi těmi, kdo taková stanoviska vyjadřují a s nimiž jsem se setkal, není znalost tchajwanské společnosti a vztahů v Tchajwanském průlivu příliš hluboká. Někteří tak možná činí, aby si naklonili Spojené státy, avšak i samotné USA potřebují stabilitu. Pro tyto země je pak špatný vztah s Čínou spojen i s ekonomickými náklady. Věřím proto, že tyto země svůj postoj dříve či později změní.