Petr Sokol: Referendum o rozvodech

26. května 2011
26 Kvě
www.reflex.cz
26.05.2011

VÍTE, V KTERÉ ČLENSKÉ ZEMI EVROPSKÉ UNIE STÁLE NENÍ POVOLEN ROZVOD? Je to nejmenší členský stát – středomořská Malta.

Z tamních čtyř set tisíc obyvatel se hlásí celých 98 % k římskokatolické církvi, což částečně vysvětluje, proč Malta patří vedle Filipín a Vatikánu k trojlístku zemí, kde se manželé nemohou podle zákona rozvést. Manželé, jejichž svazek nefunguje, mohou žít odděleně – v rozluce –, ale nemohou uzavřít nové manželství.

Dokonce ani bývalý maltský premiér Dom Mintoff – autoritářský socialista sympatizující v sedmdesátých letech v čele ostrova s komunistickými zeměmi – si nedovolil v tradičně katolické společnosti uzákonit rozvod. To se může změnit. V neděli budou všichni dospělí Malťané v referendu hlasovat, zda chtějí dovolit zavedení rozvodu v případech, kdy manželé žijí přes čtyři roky v rozluce, není šance na jejich usmíření a jsou vypořádány záležitosti společných dětí a majetku.

DVĚ SPOLEČNOSTI

Referendum bylo vypsáno v reakci na návrh zákona, který měl takovouto úpravu umožnit a navrhla ho dvojice poslanců, z nichž jeden náleží k vládní pravicové Nacionalistické straně a druhý k opozičním levicovým labouristům. Téma rozvodu štěpí obě parlamentní strany a referendum, jehož výsledek ale nebude pro parlament závazný, by mělo tak trochu vyřešit problém za politiky.

Vypsání referenda přesto v parlamentu prošlo jen o tři hlasy a také maltská společnost je ve věci aktuálně rozdělena na dvě téměř stejně velké skupiny. Podle průzkumů těsně převažují odpůrci rozvodů. Ty podporuje katolická církev, přestože jen její menší část vyhrožuje zastáncům hlasování pro rozvod církevními sankcemi v podobě možného odpírání svátostí. Vládní nacionalisté jsou spíše proti rozvodu a premiér Gonzi pouze v zájmu udržení jednoty strany prosadil oficiální linii, která členy nezavazuje k žádnému postoji.

U labouristů je situace přesně opačná.

Zůstává proto nejisté, zda se Malta po referendu vydá cestou jiných katolických zemí, které umožnily rozvody až po referendu v závěru 20. století. Na Maltě se cituje zejména irský a italský příklad. Na Apeninském poloostrově hlasovali Italové pro zavedení rozvodu (či přesně pro ponechání rozvodového zákona v platnosti) v referendu v roce 1974. O dvanáct let později naopak Irové v lidovém hlasování možnost rozvodů zamítli, a to poměrem dva ku jedné. Zastánci uvolnění manželského práva v Irsku se ale nevzdali a v roce 1995 již v referendu vyhráli, ač se tak stalo rozdílem pouhých devíti tisíc hlasů z miliónu a půl hlasujících. Maltu asi o víkendu čeká podobně těsný výsledek.

Reflex, 21/2011