Ladislav Tajovský: Euro jako koule na noze tonoucího?

23. listopadu 2010
23 List
www.ihned.cz
16.11.2010

Poslední dny a týdny finanční trhy zřetelně ukazují, že z pěti problémových členů jsou nyní na tapetě Irsko a Portugalsko. Troublemaker č. 1, Řecko, prozatím - a jistě rádo - opustilo výsluní mediálního zájmu a před pravděpodobně nevyhnutelnou popravou dostalo čas k nadechnutí.Přitom Irsko a Portugalsko nejsou úplně stejné písničky a není třeba být jejich nekritickým zastáncem, aby jeden porozuměl nechuti k tomu být házen do jednoho koše se středomořskými statistickými podvodníky. Irské ani portugalské hospodářství na tom není kdovíjak úžasně, najdeme čísla, která jsou neslavná až děsivá (irský rozpočtový deficit 32 % HDP, portugalský deficit běžného účtu a dlouhodobá závislost na stále méně konkurenceschopného textilního průmyslu), ale v souhrnu nejsou tyto ekonomiky ve stavu, kdy by musel být "řecký" scénář nevyhnutelný. 


Inženýrský projekt společné měny

Přesto mnohé nasvědčuje tomu, že I a P již jedou po spirále, na jejímž konci čeká hrozba intervence (chceme-li pomoci) stabilizačního fondu Evropské unie (EFSF) či přímo Evropské centrální banky (ECB). Tím, co tyto stigmatizované země z evropské periferie spojuje, je bezesporu přináležitost k eurozóně - asi žádné objevné zjištění. Do značné míry inženýrský projekt společné měny měl být na základě podobných zkušeností z nedávné i vzdálenější minulosti růstovým impulzem per se. Kdo sázel na úspěch eura, spoléhal vlastně na to, že jeho "výchovné" dopady a stabilizační funkce převáží nutné a nezbytné náklady s ním spojené.

V této optice je výsledek eura trochu paradoxně dvojznačný, což tedy v překladu do dnešní ultraskeptické mluvy může znamenat i mírně kladné hodnocení - byť spíš na teoretické rovině a s velkým otazníkem. Řetěz je stejně silný jako jeho nejslabší článek, to zná každé malé dítě. Jestliže euro mělo navenek signalizovat, že "všichni jsme Němci" (s pozitivní konotací co do hospodárnosti, efektivity práce atd.), pak dnes mnohem pravděpodobněji vysílá trhům zprávu "všichni jsme potenciální Řekové". Hraje se o to, jak euro uspěje ve světě finanční krize a hypertrofovaná opatrnost je základním postulátem doby. 


Spekulace a utopené náklady

Žádná opatrnost a skepse však sama o sobě nepotopí zdravý podnik či ekonomiku. Zde se dostáváme k tomu, co by mohlo být vnímáno jako svého druhu ozdravný prvek současného vývoje. "Řecký" scénář neznamená nic jiného než odhalení některých neudržitelných tendencí v hospodářské politice jednotlivých členských zemí eurozóny a zveřejnění informace, že takhle už dál ne. Portugalsko je zemí dlouho odkládaných strukturálních reforem a příliš drahé pracovní síly, která by měla v rostoucí mezinárodní konkurenci problémy i bez eura. Irská akce na záchranu bankovního sektoru znamenající neskutečnou díru ve veřejných financích je vše, jen ne nesporná záležitost, která by nezůstala bez důsledků, opět nehledě na měnu, kterou se v Irsku právě platí (není vůbec důležité, že podobné tzv. záchranné operace podnikají i další ekonomiky).

Že euro tyto důsledky jen zesiluje, je evidentní. Má-li toto být jeho historická role, pak budiž. Společná měna by teoreticky mohla internacionalizovat domácí problémy nejslabších členů euroklubu a tím přispět k odklonu od politiky, která je způsobila. Vypadá to jako čirá spekulace a teoretizování na druhou? Asi jo. Pak jsou ale všemožné programy pomoci na unijní úrovni jen utopenými náklady, jak říkají ekonomové. Nebo taky vyhozenými penězi, je-li to srozumitelnější.

Hospodářské noviny, 16. listopadu 2010