Bez vize je NATO v koncích

25. října 2010
25 Řij
www.ihned.cz
14.10.2010

Rasmussen: Aliance má budoucnost! Strategii na papíře? pochybuje NATO.

Srpen 2016. Spory mezi Lotyšskem a Moskvou se vyhrotily. Riga kvůli podezření z velkých bankovních podvodů zatkla několik ruských oligargů, kteří ovládají finanční sektor Lotyšska. Vladimír Putin, jenž je znovu ruským prezidentem, tvrdí, že Moskva nemá nic společného s kyberútokem, který následně ochromil lotyšské počítačové sítě. V centrále NATO v Bruselu šéf Aliance Anders Fogh Rasmussen ovšem sedí zděšen nad zpravodajskými informacemi, že Rusko nemusí zůstat jen u ataku po internetu, ale že je odhodláno i k vojenské intervenci.
Co teď? Kam se obrátit? Německo v Evropě válčit nebude, a už vůbec ne proti Rusku, s nímž má mocné ekonomické vazby. Britové by do toho možná šli, ovšem jenom se zárukou, že se přidají ostatní. Jenže Francie na tom není s ochotou naplnit článek 5 zakládací listiny NATO o společné obraně aliance o nic lépe než Němci. Navíc je Paříž v choulostivé situaci, jedním z prostředků, kterým Moskva demonstruje sílu, jsou bojové lodi Mistral, jež si Rusko koupilo právě od Francie.

Do rozhovoru s Prahou nebo Varšavou se Rasmussenovi také nechce. Vrchní velitel ozbrojených sil České republiky, prezident Václav Klaus, jenž se nechal v roce 2013 znovu zvolit ve všelidovém hlasování, by ho nejdříve poučil, že není jisté, kdo je agresorem. "A stejně, čím by Češi přispěli...?" uvažuje Rasmussen. Vlastní letectvo poté, co vypršel pronájem grippenů, nemají, s transportéry jsou tam nekonečné potíže, stále se opravují a doplňují, aby byly použitelné.

A od Poláků by si šéf NATO vyslechl: "Vidíte, my jsme vám to říkali! Rusko je Rusko!" Aby se pak Varšava postarala sama o sebe, rychle nažhavila linku do Washingtonu, aby Američané do Polska dodali bojové baterie střel Patriot - místo těch cvičných, které před lety Polákům půjčili.

"Takže zbývá Bílý dům?" sahá už Rasmussen po telefonu, pak ale zaváhá. Obamova administrativa je na odchodu, v USA vrcholí prezidentská kampaň, zahraniční politika se v ní objevuje pouze v podobě otázky: Co s Čínou? Kdo by si teď vzal ve Washingtonu na triko ostrý střet s Ruskem? A bylo by pro NATO vůbec únosné, aby to byla opět právě Amerika, kdo zasáhne?

"To by si Američané jen potvrdili, že takovou alianci jim byl čert dlužen," uvažuje Rasmussen. A v duchu dodá: "A měli by pravdu."

Cena za bezpečí? Nedostižná 2 %

Konec sci-fi, zatím je říjen 2010 a právě dnes v Bruselu zasedají ministři zahraničí a obrany členských států NATO, aby diskutovali o nové strategické koncepci, již pak přijmou na listopadovém summitu v Lisabonu.

"Mým pevným záměrem je nastolit alianci, která bude modernější, efektivnější a lépe připravena na spolupráci s našimi partnery ve světě," avizuje Anders Fogh Rasmussen dokument, jehož obsah je zatím neveřejný. Nicméně zástupci českého ministerstva zahraniční se před několika dny v diskusi v pražském Centru transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institutu již vyjádřili, že draft zohledňuje české zájmy, obdobné reference přicházejí i z Polska a sám šéf NATO veřejně potvrdil, že nová strategie zdůrazní "teritoriální obranu NATO" jako jeden ze stěžejních úkolů. Pro Česko by tím mohly skončit všechny dohady a obavy, že se někteří spojenci článkem 5 o kolektivní obraně už necítí vázáni.

Jenže pod tímto optimistickým nátěrem je hodně porouchaná alianční struktura. V loňském roce splnily kromě USA pouze čtyři členské země (Velká Británie, Francie, Řecko a Albánie) závazek aliance z pražského summitu v roce 2002, že budou na obranu vydávat nejméně dvě procenta svého HDP. Za současné krize spojenci navíc ohlašují, anebo již učinili další a velmi výrazné škrty, že v příštím roce nebude kromě USA závazek plnit žádná jiná členská země NATO. A když šéf aliance Rasmussen vyzývá k výstavbě alianční protiraketové obrany, zdůrazňuje, že jde jen o nějakých 200 milionů eur. Jenže i to je například podle Francie zbytečně moc, Paříž by raději investovala do vlastních obranných projektů.

Tyto kupecké počty jsou pouhým odrazem klíčového problému: chybějící společné vize a zásadních rozdílů v tom, jak jednotlivé členské země chápou smysl NATO a svého členství. Účast v Afghánistánu považuje většina spojenců za nepříjemnou, Američany vynucenou povinnost, nikoli za společný boj proti bezpečnostní hrozbě. A co když skupina západních členů navrhne stažení taktických jaderných zbraní z Evropy, protože je pokládá vzhledem k jejich původnímu poslání, tzn. odstrašit Moskvu, za zcela zbytečné? Znepokojení východní spojenci požadují jejich zachování, právě jako důležitý výstražný prst proti Rusku.

Papírový strašák, symbol soudržnosti

Co to ale vlastně vypovídá o alianci, když se z několika stovek zastaralých jaderných bomb, které by už ani nebyly vojensky použitelné, najednou stane důkaz její "soudržnosti a společného vnímání rizik"? Odpověď je zřejmá: ani jedno v současném NATO neexistuje.

"Zvenku si leckdo může říct, že je aliance v docela velkém průšvihu, když tohle má být symbolem její vojenské připravenosti," říká Jan Jireš, ředitel Centra transatlantických vztahů při CEVRO. Může však aliance fungovat jenom ze setrvačnosti? Nebo dokud třeba americký Senát, který se již nyní ptá po smyslu NATO, členství USA neukončí? Co potom? Rozvolní se aliance třeba do nějakých příležitostných koalic?

Zastánci NATO tento pesimismus odmítají s tím, že různé krize doprovázejí organizaci od jejího samotného vzniku. Mají pravdu, jenže jednotícím prvkem vždy nakonec bylo 50 obrněných divizí Varšavské smlouvy na druhé straně železné opony. A po jejím pádu to byl zase koncept demokratizace bývalých sovětských satelitů, pro něž byl vstup do NATO prvním potvrzením znovupříslušnosti k Západu.

Obdobně vážné a společně vnímané nebezpečí ani silná idea nyní v NATO nejsou. Tím nejlepším, co se alianci může přihodit je, že v praxi nikdy nebude muset vyzkoušet naplnění závazků, které si nyní potvrdí v nové strategii. Pravděpodobnější ovšem je, že přijde vnější krize, objeví se nová vážná hrozba a NATO bude stát před prostým, leč nesnadným úkolem, totiž zvednout šéfovi aliance telefon a říct: "Jsme ready."

Jenže nejsme to vlastně zase zpátky u sci-fi?

Hospodářské noviny, 14. října 2010

Původní článek najdete zde.