Zbyněk Klíč: Jak dál? Zpět ke konzervatismu!

10. září 2010
10 Zář
www.konzervativnilisty.cz
09.09.2010
 

Konzervatismus, chce-li dosáhnout úspěchu a možnosti prosazovat svoje doktríny (tedy prostřednictvím politických stran), stojí před podobnou výzvou, jako většina ideologií s výjimkou levicového liberalismu, které je dnes dominantním. Ta výzva zní, zda-li se více přibližovat mainstreamovým názorovým proudům a vycházet tak vstříc většímu okruhu lidí (voličů), nebo se naopak uzavírat, vracet ke kořenům a část podpory většinové společnosti ztratit na úkor posílení vlastní, ideově jasně zakotvené skupiny.

Jsem přesvědčen, že konzervativní skupiny, včetně politických stran, chtějí-li prosadit něco ze svých zásad, musí, ač to zní možná paradoxně, právě trvat na svých tradičních postulátech.

Co dnes znamená být v ČR politickým konzervativcem?

Politický konzervativec je člověk, který pevně stojí na tradičních zásadách úcty k člověku, k jeho jedinečnosti od narození až po smrt, na obraně svobody před všudypřítomnými zásahy státu, na respektu k tradičním a fungujícím institucím a odporu k těm, kteří se je snaží zničit a nahradit vlastními, všespasitelnými modely. Vzhledem k tomu, že ani Česká republika není těmto tendencím ušetřena, má u nás politický konzervatismus perspektivu, ba je zde přímo nutný.

Specifickou příležitostí v českých zemích je pro konzervativce jejich náboženská vlažnost, která otevírá prostor pro šíření křesťanských myšlenek, jejichž nositeli jsou vedle církve či náboženských sdružení i politické strany.
Pro jakýkoliv hmatatelný úspěch konzervatismu je však důležitá soudržnost, jasné politické vymezení a vůle myšlenky konzervatismu prosazovat i přes nepřízeň většiny.

Konzervatismus je tu totiž od toho, aby zachovával trvalé, platné a funkční a bránil nástupu nejistého, nevyzkoušeného a špatně fungujícího. Ačkoliv mnozí tvrdí, že takový postoj v dnešních podmínkách není možný, zastávám názor, že je naopak potřebný, ba přímo nutný! Zároveň není na překážku (potenciálního) volebního úspěchu, ale naopak jeho podmínkou. Proč?

Programy většiny dnešních politických stran, které působí na české politické scéně delší dobu, tedy ODS a ČSSD, prodělávají proměny směrem ke středu politického spektra. Tak Česká strana sociálně demokratická může být úspěšná pouze tehdy, bude-li zastávat ideje tzv. třetí cesty, podporovat studenty, menšiny a zelenou politiku a zdůrazňovat tzv. postmateriální témata.

Občanská demokratická strana si sice zachovává pravicové jádro, ale obaluje jej „společensky vnucenými“ tématy jako je ekologická udržitelnost, větší zapojení občanů do politického rozhodování či umírněný/vstřícný postoj k prohlubování evropské integraci a oslabování národního státu.
U obou stran je takové chování pochopitelné, protože aspirují na zisky okolo třiceti procent hlasů a toho by zdůrazňováním ideově vyhraněných témat nedosáhly. Nové strany TOP 09 a Věci veřejné jsou do jisté míry populistické projekty, které se jen vezou na převládajícím názoru společnosti na úsporná opatření (TOP 09) či pořádek ve společnosti (VV).

Konzervativní témata

Přitom právě některá témata Věcí veřejných by měla stát v základech programu konzervativní politické strany, na kterou dnes kromě části ODS aspiruje především Křesťansko-demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL). Důraz na společenský pořádek, dodržování práva všemi bez ohledu na sociální postavení, přísnost trestů vůči všem bez výjimky, kdo porušuje zákon, včetně diskuse o trestu smrti, či boj proti korupci jsou některými z programových bodů, které by taková strana měla zastávat. Věci veřejné tato témata vzala jednotlivě a jen proto, že byla před volbami společensky přitažlivá, nijak je však neprovázala s dalšími opatřeními. A v tom je právě šance pro „pravou“ konzervativní stranu.

Nejsou to však jediné programové teze, které by měla taková strana prosazovat. Dalším okruhem jsou tzv. etická témata, nebo, chcete-li, spory o legalizaci euthanasie a potratů, zpřístupnění adopcí dětí homosexuálům, srpnová debata o zavedení sexuální výchovy do škol apod. Tato témata patří k jádru konzervativního myšlení, a pokud v diskusích o nich konzervativci nedokážou na politickém a společenském kolbišti obhájit svoje pozice, jsou odsouzeni k debaklu.
Další pozornost by měli konzervativci věnovat jasné profilaci v zahraničněpolitických otázkách, orientaci na západní země, především Spojené státy, podporu jejich politiky v oblasti střední a východní Evropy, či Izraele, jako pilíře západní civilizace na Blízkém východě, kde na nás dnes číhají největší nebezpečí.

Zaměřit by se měli na obranu lidských práv nejen v zemích, kde nám to vyhovuje, ale třeba i v Tibetu, Číně či afrických zemích, kde tím možná poškodíme svoje ekonomické zájmy, které jsou však vesměs postavené na dětské práci, desetitisících uvězněných a stovkách umučených. To zastánci univerzálních lidských práv jen těžko obhájí.

Konzervativci by měli jasně odsoudit čtyřicet let komunistického režimu, maximálně usilovat o oslabení komunistické strany a jejích pohrobků, důstojně ocenit protikomunistický odboj a dodat mu potřebné vážnosti. Měli by tlačit na důsledné vyrovnání se s křivdami předchozího státního zřízení, patřičně odškodnit církve i zemědělský stav, které patří k pilířům konzervatismu v kterékoliv zemi, ať již nábožensky jasně profilované, či chladné, jako je Česká republika.

Úkolem všech konzervativců by měla být rehabilitace role náboženství ve společnosti, zdůrazňování morálně problematických (náboženských) otázek, jejich srozumitelná zodpovězení a flexibilní reakce na potřeby společnosti.

Jsem si vědom, že poslední bod může být mnohými tradicionalisty brán jako neadekvátní ústupek, není však třeba se obávat, protože tyto krátkodobé a časově omezené zájmy nemají sílu více než dvoutisícileté dědictví židovsko-křesťanské civilizace zničit.

Konzervativní listy, září 2010