Petr Robejšek: Historie se neopakuje!?

13. srpna 2010
13 Srp
MF DNES

Dlouholetý spolupracovník CEVRO doc. Petr Robejšek napsal pro MF Dnes komentář ke globální ekonomické krizi a současnému oživení:

Historie se neopakuje!?

Píše se rok 1910. Amerika je nejsilnější světová mocnost, Čína se rychle otevírá světu, Rusko zaznamenává silný hospodářský růst a obě země jsou i politicky stále důležitější. Objem světového obchodu se již po léta zvyšuje, mobilita kapitálu a zboží roste, finanční průmysl je téměř neregulován, inflace je nízká a trhy se rychle rozvíjejí.

Pozdější nositel Nobelovy ceny za ekonomii Norman Angell vydává knihu o tom, že hospodářské zájmy velmocí jsou tak úzce provázány, že válka je nesmyslná.

Až potud byla situace před sto lety velmi podobná dnešku. V roce 1914 však začala první světová válka a s ní oddělení trhů, růst cen, hospodářská krize nejdůležitějších ekonomik, blokáda technologického pokroku a strmý pokles konzumu. V Číně vypukla občanská válka a v Rusku revoluce.

Ale historie se přece neopakuje! V roce 2010 přibývá zakázek a burzy nadějně bublají. Většina pozorovatelů chce věřit, že globální krize je u konce. Prý postačí, když se stát postará o nízké daně, méně byrokracie, více veřejných zakázek a o liberalizaci trhu práce. Bratrstvo „neviditelné tržní ruky“ na oplátku zařídí prospěch celé společnosti.

Historie se sice (možná) neopakuje, ale stejně jako před sto lety i dnes existuje globální mocenská nerovnováha. Tehdy její dosažení trvalo skoro půl století a dvě světové války. I dnes je na špičce světa tlačenice velmocenských patriarchů a jejich nedočkavých dědiců. G-sedmička byla právě nahrazena G-dvacítkou a kdekdo tuto multipolaritu chválí. Málokdo však domýšlí, jak důležité a složité je, aby multipolární svět dospěl k rovnováze.

Mnozí komentátoři a všichni (vládnoucí) politici přehlížejí hlubší příčiny aktuální krize, a tím i skutečnost, že za momentální hospodářské oživení vděčíme především krátkodobým vlivům. V tomto eseji chci doložit tezi, že (snad končící) krize finančního průmyslu je pouhou mezihrou v přiostřující se globální krizi. Nevím, která rozbuška vyvolá její příští vyvrcholení, popíši však čtyři nejdůležitější příčiny globální krize a načrtnu opatření, která by bylo radno uskutečnit, chceme-li, aby se historie doopravdy neopakovala.

BP je jako EU

Ať již jde o prosperitu firem, spolupráci států, odvrácení klimatických změn, světový obchod nebo regulaci finančního průmyslu – standardní odpověď zní pouze „think big“. Tato bezmezná víra v zázračné účinky velkoplošných řešení se podobá „univerzálnímu bolehoji“ z Twainova humoristického románu o Tomu Sawyerovi. Ve skutečnosti je to nejnebezpečnější mýtus současnosti a první příčina globální krize...

celý text naleznete na stránkách MF Dnes v příloze Kavárna zde (formát pdf). Spolu s dalšími texty docenta Robejška si jej můžete přečíst též na jeho blogu zde.