Petr Sokol: Christian Wulff: vlk ze Saska

08. července 2010
08 Červ
www.reflex.cz
08.07.2010

Až třetí kolo PREZIDENTSKÉ VOLBY rozhodlo minulou středu o tom, že novým pánem berlínského paláce Bellevue, kde sídlí němečtí spolkoví prezidenti, bude jedenapadesátiletý premiér nejrozlehlejší spolkové země Dolní Sasko - Christian Wulff . Kdo to je?

Zástupce spíše středového stranického křídla uvnitř vládnoucí Křesťanskodemokratické unie (CDU) vždy v politice mířil neúnavně na výsluní. Sice jako opoziční vůdce a šéf dolnosaské CDU dvakrát prohrál zemské volby s pozdějším sociálně demokratickým spolkovým kancléřem Gerhardem Schröderem, ale v roce 2003 napotřetí uspěl a stal se konečně zemským premiérem.
Pozici šéfa země, v níž mimo jiné sídlí centrála automobilky Volkswagwen, navíc o pět let později hladce obhájil. Kancléřka Merkelová si svého stranického místopředsedu letos na jaře překvapivě a bleskově vybrala jako kandidáta na prezidenta, když dosavadní prezident Horst Köhler podal kvůli svým kontroverzním výrokům o nasazování německých vojáků v zahraničí překvapivou demisi.

KONEC ANDSKÉHO PAKTU

Zvolením Christiana Wulffa spolkovým prezidentem končí v německé politice také jeden příběh, který trochu připomíná konspirační teorie. V roce 1979 se totiž skupina mladých, začínajících politiků CDU vydala na výlet do jihoamerických And. Během letu na druhý konec světa všichni podepsali neformální dokument, v němž potvrdili svou vůli vzájemně se uvnitř strany podporovat, nikdy proti sobě nekandidovat a vzájemně na sebe neútočit.
Neformální skupina, pro niž se vžilo po vzoru jihoamerické regionální organizace označení Andský pakt, skutečně dlouhodobě fungovala. Ještě nedávno stáli tři její příslušníci v čele vlivných zemských vlád, několik dalších patřilo ke špičkám spolkové CDU, a dokonce vykonávalo ministerské pozice. Do tohoto spojenectví elitních politiků ze západu země ovšem nikdy nepatřila Angela Merkelová.
Ta byla v době, kdy pakt vznikal, ještě občankou komunistické NDR a až přízeň, jíž se už jako mladá těšila u tehdejšího kancléře Helmuta Kohla, ji katapultovala do politických výšin. A byli to právě "kluci" z And, kteří se po její volbě do čela CDU zasadili o to, aby se v roce 2002 nestala kandidátkou aliance CDU a bavorské CSU na spolkovou kancléřku.
Andský pakt podpořil raději šéfa menší CSU Edmunda Stoibera. Bavorský premiér Stoiber ale spolkové volby těsně prohrál a vzestupu Merkelové již nic nebránilo v cestě. V jejích slabších politických chvilkách se ale vždy spekulovalo o jejích možných vyzývatelích, mezi nimiž se skloňovala nejčastěji právě jména členů Andského paktu. Jenže kancléřka nezapomněla na rok 2002 a mnozí mají za to, že členy skupiny cíleně oslabovala.
A dělala to specifi ckou metodou, kdy členy skupiny mnohdy "vykopávala" nahoru.
Bádensko-württemberského premiéra Oettingera jmenovala loni do Evropské komise a Christiana Wulff a letos navrhla překvapivě jako kandidáta vládní koalice na uvolněný úřad spolkového prezidenta. Právě Wulff byl posledním "Anďanem" ve vrcholné funkci a netajil se ambicí pokračovat do spolkové politiky. Vábení prezidentského úřadu ale neodolal a vyměnil ho za nejistou vidinu kancléřské budoucnosti. Údajně také proto, že aktuální voličské preference nedávají mnoho nadějí, že by příští kancléř pocházel opět z CDU.

PROJEV V KABINĚ

Prezidentská volba byla proto svědkem poslední demonstrace síly Andského paktu. Mezi účastníky dnes legendárního výletu do And byl totiž také muž, který Wulffovi v závěru volby zásadně pomohl - hesenský zemský premiér Roland Koch. Tento další velký rival Angely Merkelové a favorit na nástupnictví po ní nedávno šokoval německou politickou veřejnost, když překvapivě oznámil svůj odchod z politiky. Prezidentské volby se ale účastnil ještě jako zemský šéf.
Před třetím kolem volby si tento lídr pravicového křídla vzal na klubu CDU-CSU slovo a nezvykle emocionálně apeloval na své kolegy, aby ukázali jednotu a Wulff a zvolili všemi koaličními hlasy. Kochova řeč kontrastovala s "neslanými nemastnými" výzvami kancléřky a na rozdíl od nich také zabrala. Možná proto připomněla projevy kapitánů v kabinách sportovních týmů. Wulff a ve třetím kole podpořila nadpoloviční většina volitelů, čímž se stal desátým spolkovým prezidentem, a to historicky nejmladším.
Merkelová se sice zbavila všech potenciálních vnitrostranických oponentů, její vláda ale chřadne. Její rival Wulff si proto asi vybral správně. Čeká ho pět jistých let v prezidentském úřadu.

Reflex 27/2010