CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Celým jménem Klement Václav Lothar Nepomuk kníže Metternich-Winneburg-Ochsenhausen, vévoda z Portelly. Zásadním způsobem ovlivnil podobu života v našem tehdejším státě, ale i na celém evropském kontinentu. Spolu s Talleyrandem, Palmerstonem a Bismarckem tak patří k velikánům zahraniční politiky 19. století.

Klemens se narodil roku 1773 v Koblenci. Mládí prožil v Trevíru, kde jeho otec sloužil jako diplomat tamního arcibiskupského dvora. V roce 1794 však byla rodina nucena uprchnout poté, co celé Porýní obsadila francouzská republikánská armáda. Metternichové se uchýlili na své panství Kynžvart v západních Čechách. Finanční situace rodiny nebyla příliš dobrá, to se však změnilo v roce 1795 po sňatku tehdy dvaadvacetiletého Klemense s Eleonorou, vnučkou dlouholetého kancléře a významného českého politika 18. století Václava Antonína Kounice.

Začátek velké kariéry

Styky Kouniců i nově nabytá finanční nezávislost umožnily mladému Metternichovi zapojit se do nákladného vídeňského dvorského života. Přes své mládí navíc získával značné zahraničněpolitické zkušenosti, například v letech 1797 až 1799 byl zástupcem vestfálských knížat na kongresu v Rastattu. V roce 1801 byl jmenován císařovým velvyslancem u dvora saského kurfiřta v Drážďanech, o dva roky později pak velvyslancem u pruského dvora v Berlíně a konečně od roku 1806 v Paříži.

Roku 1809 po porážce monarchie v bitvě u Wagramu prakticky v bezprostředním sousedství Vídně je Metternich, v té době šestatřicetiletý, povolán do funkce ministra zahraničních věcí. Vyjednávání o Schönbrunnské mírové smlouvě se však ještě neúčastní, Rakousko v ní ztrácí Solnohradsko, Západní Halič, Tarnopol, Terst a Chorvatsko na jih od Sávy, to se stává v podobě Ilyrských provincií integrální součástí Francie.

Po této potupné porážce se Metternich snaží zahraniční politiku mocnářství orientovat na spolupráci s napoleonskou Francií, prosazuje například sňatek Marie Louisy s Napoleonem. Svou politiku však nevnímá ideologicky, ale prizmatem státního zájmu. Rakouské oddíly tak jsou součástí Napoleonovy armády při tažení do Ruska, po jeho neúspěchu a Napoleonově porážce na Berezině v roce 1812, které hrozilo přerůst v totální pád francouzského impéria, se však Metternich přimyká ke koalici vedené Ruskem, Británií a Pruskem, aby společně dokonali Napoleonův pád v bitvě u Lipska (1813).

Vídeňský kongres

Pád Napoleona byl patrně nejzářivější chvílí habsburské monarchie v 19. století. Vídeň se stala centrem Evropy, když právě v ní probíhal kongres, který měl za cíl určit rozložení sil na dlouhá léta dopředu. A stejně tak byl vídeňský kongres i hvězdnou chvílí Klemense von Metternicha. Právě zde se totiž zrodil koncert velmocí, který zaručoval prakticky až do vypuknutí Krymské války v roce 1853 velmocenský mír a stabilitu na kontinentu. Základem této konstalace bylo právě Metternichem prosazované postupné zapojení Francie do systému. Zažehnána tak byla hrozba revizionistického chování Francie, které by kontinuálně přinášelo nestabilitu do systému mezinárodních vztahů. Tento přístup je tak v příkrém rozporu například s přístupem, který Francie razila při mírových vyjednáváních po I. světové válce a který ve svých důsledcích přivodil II. světovou válku. Poražená země neměla být dle Metternicha ponížena a zadupána do země, naopak mělo s ní být nakládáno jako s partnerem.

Kancléřem a vnitřní politika

Ve funkci ministra zahraničí působí Metternich až do roku 1848, v roce 1821 se navíc stává i kancléřem. Ve své funkci po celou tuto dobu působí jako lodivod mocnářství ve vodách mezinárodní politiky, kdežto v domácí politice si uchovává až do své smrti značný vliv císař František I. To se mění s rokem 1835 a nástupem nového císaře Ferdinanda I., který je nucen na vládnutí v podstatě rezignovat a plnit pouze reprezentační úkoly. V domácí politice Metternich neúspěšně usiluje potlačit nacionalismus, zejména německý, a vnitřně posílit říši. Revoluční rok 1848 však pro něj znamená konec ve funkci kancléře a odchod do exilu v Anglii a posléze Bruselu. V roce 1851 se vrací do Vídně, kde občasně radí novému císaři Františku Josefovi I. a kde v roce 1959 ve věku 86 let umírá.

Klemens von Metternich (1773–1859)
• 1809–1848 – ministr zahraničí Rakouského císařství
• 1821–1848 – kancléř Rakouského císařství