CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Jaderné zbraně mají v současném světě zcela výsadní postavení. Není pochyb o tom, že současné jaderné odzbrojení pak silně pokulhává za skutečnými potřebami lidstva – tím je bezesporu úplné jaderné odzbrojení pod přísnou mezinárodní kontrolou.

V první řadě je třeba zdůraznit, že jaderné zbraně jsou nejúčinnější a nejničivější zbraně hromadného ničení z triády jaderné – chemické – biologické zbraně. Přesto právě jejich použití není zakázáno žádnou mezinárodní dohodou. Tento smutný současný stav je ve velkém kontrastu k biologickým (toxinovým) a chemickým zbraním. Již v roce 1972 s platností od roku 1975 jsou biologické (toxinové) zbraně komplexně zakázány, a to nejen jejich použití, ale také vývoj, výroba, skladování, a dokonce mezinárodní smlouva myslela na úplnou likvidaci všech zásob těchto nebezpečných zbraní. Po dlouhých letech složitých jednání se podařilo v roce 1993 přijmout mezinárodní dohodu o chemických zbraních. Ta vstoupila v platnost v roce 1997 a taktéž zakazuje použití, vývoj, výrobu a skladování chemických zbraní, nařizuje úplné chemické odzbrojení (likvidaci všech zásob chemických zbraní a bojových chemických látek), ale navíc i likvidaci všech výrobních kapacit na výrobu chemických zbraní.

Používání jaderných zbraní není zakázáno

Jaderné zbraně jsou na tom jinak. Jejích použití není zakázáno žádnou mezinárodní dohodou, a to i přesto, že jsou známy úděsné následky jaderného bombardování v Hirošimě 6. srpna a v Nagasaki 9. srpna 1945. V 50. a 60. letech minulého století se sice podařilo přijmout několik mezinárodních smluv (určitý zákaz testování jaderných zbraní, nešíření jaderných zbraní), ale to je málo. Naopak. Studená válka znamenala ohromné závody hlavně v jaderném zbrojení a především mezi Sovětským svazem a USA.

Ačkoliv se podařilo v roce 1968 přijmout mezinárodní dohodu o nešíření jaderných zbraní a v roce 1995 platnost této mezinárodní smlouvy prodloužit bez časového omezení, vlastní smlouva je problematická (diskriminační). Uznává totiž jen pět jaderných mocností – USA, Sovětský svaz, Velkou Británii, Francii a Čínu – za možné vlastníky jaderných zbraní. Přitom dnes vlastní jaderné zbraně i další země jako Izrael (ten má dokonce větší jaderný arzenál než Velká Británie), Indie, Pákistán a Severní Korea. Přitom samotná mezinárodní smlouva o nešíření jaderných zbraní z roku 1968 uvádí, že oficiální jaderné mocnosti budou usilovat o úplné jaderné odzbrojení.

USA a Rusko nad dalšími mocnostmi

Je také třeba vidět „kvantitu“ jaderných zbraní současnosti. Zcela evidentní je skutečnost, že jaderné arzenály USA a nyní Ruské federace (po bývalém Sovětském svazu) jsou značně předimenzované a mnohonásobně převyšují jaderné arzenály dalších jaderných mocností. Je také pravdou to, že ještě na konci studené války se podařilo USA a Sovětskému svazu na základě vzájemné dvoustranné dohody zlikvidovat své jaderné zbraně s doletem 500 až 5500 kilometrů, ale uvádí se, že se likvidace dotkla pouze asi 3 % jejich jaderného potenciálu.

Každé jaderné odzbrojení je velmi důležité a snižuje možnost nejen vzniku jaderné války, ale také možné technické selhání, případně loupež jaderných zbraní. V posledním období však vyvstává nepříjemná skutečnost, že se o jaderné zbraně zajímají teroristé. Již v květnu 2002 to zcela jasně řekl v americké televizi tehdejší ministr obrany USA Donald H. Rumsfeld: „Máme jasné důkazy o tom, že se teroristé snaží získat zbraně hromadného ničení.“ Jaderná ruleta se tak stává těžko přehlednou a riskantní.

Není pochyb o tom, že jaderná odzbrojovací smlouva START (podepsaná v Praze 8. dubna 2010) je velmi významná a napomůže dalšímu velkému snižování těch největších jaderných arzenálů USA a Ruské federace. Na druhé straně je jasné, že to je jen jeden další krok (nebo krůček) na cestě k úplnému jadernému odzbrojení. Aniž bychom snižovali význam této dvoustranné jaderné smlouvy, můžeme se oprávněně ptát: Proč nebyla takováto smlouva podepsána již před deseti nebo patnácti lety? Jak pracovaly vyjednávací týmy USA a Ruské federace? A právě na tomto místě je možno konstatovat, že USA a Ruská federace promarnily šanci na razantní jaderné odzbrojení již v 90. letech minulého století.

Lidstvo potřebuje úplné jaderné odzbrojení a to je ještě dlouhá a složitá cesta. Současný jaderný arzenál (případně jen jeho jistá část) je schopen zničit život na planetě Zemi, a tím zůstává lidstvo i ve 21. století v jaderném šachu ničivých jaderných zbraní.