CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Barack Obama a klíčoví lidé v jeho administrativě dospívali v 60.–70. letech 20. století, kdy, pokud jde o bezpečnostní otázky, hlavní causou americké (a západní) levice bylo úsilí o odzbrojování, především jaderné.

Samozřejmě, tato politika byla mylná; nikoli odzbrojování, nýbrž naopak americké Reaganovo vyzbrojování, včetně jaderného, vedlo nakonec ke krachu sovětské ekonomiky, perestrojce a nakonec i k rozpadu SSSR a pádu komunismu. Tedy ke světu mnohem bezpečnějšímu. Za určitých okolností je totiž nezbytné zbraně, včetně jaderných, rozmístit – nikoli proto, aby byly použity, nýbrž proto, aby použity nebyly, nýbrž naznačily protivníkovi, že agrese se mu nevyplatí.

Obama a jeho administrativa mentálně stále žijí ve studené válce a chtějí zpětně vybojovat kauzu, kterou tehdy prohráli – kauzu jaderného odzbrojení USA a Ruska.

Což o to, smlouva USA s Ruskem o snížení počtu jejich jaderných zbraní podepsaná v Praze 8. 4. 2010 není nijak nebezpečná či škodlivá. Naši a světovou bezpečnost však ani nijak nezvýší. Ani, samozřejmě, nesníží. Je pro bezpečnost prostě irelevantní. Je jedno, zda Rusko a Amerika mají patnáct set nebo patnáct tisíc jaderných hlavic – stejně je proti sobě nepoužijí, neboť mají racionální typy režimů (v případě Ruska neříkám, že svobodymilovný režim, ale pokud jde o jaderné zbraně, racionální). Samozřejmě, udržovat patnáct set hlavic je levnější než jich udržovat patnáct tisíc, takže toto snížení je pro USA i Rusko vzájemně výhodné. Na jejich bezpečnost – či bezpečnost jiných zemí, včetně ČR – však vliv nemá.

Je Írán hrozbou?

Pokud jde o bezpečnost nás i světa, je sice jedno, zda Rusko a Amerika mají 1500 nebo 15000 hlavic, ale vůbec už jedno není, zda nějaká země s fanatickým či iracionálním či mesianistickým režimem získá byť jen patnáct jaderných hlavic! Je Írán takovou zemí s fanatickým, či racionálním, či mesianistickým režimem?

Jediná pravdivá odpověď je: „Nevíme.“ Íránský prezident Ahmedínežád tak někdy působí. Ale íránský prezident nemusí mít v Íránu to hlavní – či poslední – slovo. To má zřejmě ajatolláh Chameneí. Každopádně, my nevíme, jak by Írán nakládal s jadernou bombou poté, co by ji získal.

Chceme to však zkusit? Chceme se o tom přesvědčit?

Pro bezpečnost nás i světa by dávalo mnohem větší smysl budovat – a to budovat urychleně – protiraketovou obranu; klidně společnou americko-evropsko-ruskou –, než snižovat americké a ruské jaderné arzenály.

K tomu však u Obamy vůle není.

Bývalá Bushova vláda chtěla nebezpečí jaderného Íránu a dalšího šíření jaderných zbraní čelit komplexním systémem protiraketové obrany. Její třetí pilíř měl být původně instalován ve střední Evropě. Rusko tento systém protiraketové obrany odmítalo; nikoli proto, že by mohl ohrozit Rusko, nýbrž proto, že Rusko chtělo testovat hranice svého vlivu ve svých bývalých satelitech. Teď s uspokojením může konstatovat, že určitý vliv stále má a že má nad některými bezpečnostními politikami svých bývalých satelitů stále právo veta.

Slabý Obama

Sedmnáctého září 2009 oznámil Obama konec plánů na třetí pilíř protiraketové obrany v Polsku a Česku. A zdá se, že pokud jde o zastavení íránského jaderného programu sankcemi, Obamova vláda v tomto úspěšná vůbec není; je jen stěží možné, aby Čína, hlavní konzument íránské ropy, v Radě bezpečnosti OSN souhlasila s tak tvrdými sankcemi, které by Írán jeho jaderný program zastavit přinutily. Jinými slovy, ať už Obamova vláda rétoricky prohlašuje, že atomová bomba v rukou Íránu je „neakceptovatelná“, zdá se, že tento fakt hodlá akceptovat. Neboť času je málo a Írán je k vyvinutí jaderné bomby již blízko.

A co izraelský preventivní úder vůči íránským jaderným zařízením? Možný je, ale je otázkou, zda se pro něj Izrael odhodlá proti vůli USA. A za Obamy jsou izraelsko-americké vztahy nejhorší za posledních pětatřicet let…

Podepsání americko-ruské smlouvy o jaderném odzbrojování v Praze bylo hezké. Ale ten největší současný bezpečnostní problém vůbec neřeší.

A ještě něco: když už k podepisování rusko-americké smlouvy o odzbrojování došlo u nás v Praze, měli jsme za to od USA – a Ruska – něco žádat. Takovéto smlouvy se v minulosti tradičně podepisovaly na neutrální půdě – Ženeva, Helsinky, Vídeň. My však nejsme neutrální půda mezi Západem a Ruskem, my jsme Západ. Podepisování této smlouvy u nás však sugeruje, že my, ČR, jsme neutrální půdou mezi Západem a Ruskem, mezi NATO a RF. A to pro nás výhodné není.

Proto jsme jako ČR měli za to od Obamy a Medveděva něco žádat. Naše vláda však jaksi při vší té slávě trošku „zaspala“ české národní zájmy…