CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Palčivá šumavská kauza se dostává do nové fáze vývoje. Po rezignaci Františka Krejčího, který z Národního parku Šumava udělal továrnu na dříví, by se měl vývoj vrátit před rok 2005. Tehdy byla totiž udělána rozhodnutí, která zadělala na dnešní historickou kalamitu v lesích NP Šumava. Škrtání nul v zonaci, schválení managementů lesa bez projednání s obcemi atd., k tomu bude potřeba udělat mnoho nepopulárních personálních i koncepčních opatření.

Šumava díky experimentu ekologistů letos dále usychá na dalších stovkách hektarů, horské smrčiny jsou na mnohých místech mrtvé nebo vykácené. Tvář šumavské krajiny se zcela mění. Nyní s napětím očekáváme, kdo vyjde z prosincového výběrového řízení vítězně jako nový ředitel Správy NP a CHKO Šumava. Nový ředitel bude muset začít tvrdě pracovat. Národnímu parku Šumava je třeba vtisknout konečně vizi, koncepci a strategii, které zůstaly v průběhu několika let za „ekologického“ vedení buď nedodělány, nebo byly dokonce zrušeny. Neexistují zásadní materiály, jako je Plán péče či Návštěvní řád, o které by se region mohl opřít. NP Šumava potřebuje ředitele s vizí a schopností řídit, nikoli improvizátora, který bude jen konejšit veřejnost nereálnými sliby, které nakonec nesplní.

Po nástupu nového ředitele může nastat několik variant vývoje. Doufám, že bude zrušen princip bezzásahových a nekontrolovatelně se rozšiřujících prvních zón a zón se zákazem vstupu a začne se pracovat na nové zonaci, jak si přeje ministr Pavel Drobil. Nebo se bude prioritně pracovat na přijetí zákona o Národním parku Šumava a dojde k oddělení NP Šumava a CHKO Šumava. V nově koncipované CHKO se budou rovným dílem podílet obce a kraje po vzoru Přírodního parku Bavorský les. Je potřeba ale mít na paměti, že minulý týden se ministr Pavel Drobil setkal se svým bavorským protějškem Markusem Söderem. Oba se dohodli, že dosavadní smlouvy a dohody platí. Může tedy nastat i varianta, že dojde k rozporu mezi přáním českého ministra, obcí a hejtmanů a některé lobbistické skupiny začnou znovu protlačovat třicetiprocentní bezzásahovost, vyplývající z Memoranda o spolupráci mezi oběma parky. Je tu i nejčernější varianta: třicetiprocentní bezzásahovost bude platit i nadále a navíc bude naplněna dohoda ředitelů obou parků z roku 2008 o zrušení 40 km turistických cest.

Věřím, že po dlouhých letech, kdy obce na Šumavě byly zatlačeny do kouta a musely mlčet k tomu, co dělala správa parku, bude šumavská kauza vyřešena s rozumem. Národní park Šumava potřebuje stabilitu, zrovna tak jako obce. Myšlenky na vyhubení smrku jako nepůvodní dřeviny tu nemají co dělat. Je třeba vytvořit konsenzuálně s obcemi novou koncepci zonace i návštěvního řádu. Je třeba začít pracovat na tom, aby šumavský smrk neodumíral na obrovských plochách a nebyly v důsledku nezvládnuté kalamity vytvářeny obrovské holiny. Kůrovce je potřeba dostat do základního stavu. Je třeba začít pracovat na lepším turistickém propojení Bavorska a Česka, a to jak mezi oběma národními parky, tak mezi Přírodním parkem Bavorský les a Chráněnou krajinnou oblastí Šumava. Je třeba dosáhnout dohody o splouvání horní Vltavy, o dosažitelnosti rakouského lyžařského areálu Hochficht z české strany, o možnosti rozšířit lyžařský areál Špičák u Železné Rudy. Je třeba začít urychleně pracovat na tom, aby byl příští rok kromě znovu uzavřeného Modrého sloupu otevřen i tradiční turistický přechod Střelecký průsek – Hochschachten. Je nutné postavit se i na české straně proti plíživému uzavírání dalších území a cest ve jménu uměle vytvářené „divočiny“.

Článek vyšel v MF Dnes, 7. 12. 2010