CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Španělé, kteří jsou členem Unie již 25 let, mají opět příležitost předsedat Evropské unii. Po letech 1989, 1995 a 2002 to tak bylo počátkem letošního roku již počtvrté, kdy předsednictví Evropské unie převzalo Španělsko. Jihoevropská země, která s 19,3 % mírou nezaměstnanosti a schodkem veřejných rozpočtů ve výši 11 % HDP patří k zemím nejvíce postiženým hospodářskou krizí. Země, kde 72 % obyvatel v nedávném průzkumu uvedlo, že nemá žádnou nebo má malou důvěru v socialistického premiéra Zapatera. Je proto logické, že představení programu španělského předsednictví v Evropském parlamentu, které se uskutečnilo na plenárním zasedání EP 20. ledna, bylo ostře sledovaným momentem.

Zapatero ve svém vystoupení uvedl, že hlavní prioritou Španělů je zajištění hladkého fungování Unie s novou Lisabonskou smlouvou. Lze proto očekávat, že v tomto půlroce se v Bruselu budou zejména upřesňovat role jednotlivých orgánů Evropské unie a dohadovat, kdo bude mít co podle nových pravidel na starosti. Ambicí Madridu je současně pokračovat v boji s hospodářskou krizí. Plánuje se přijetí nových nástrojů pro dohled nad evropským finančním systémem. Připravuje se nová vize Evropské unie s výhledem do roku 2020, opírající se hodně o digitální technologie a věnující se úsporám energií a společnému energetickému trhu. Zapatero hodlá v čele Unie prosazovat také vznik Evropského výboru pro systémová rizika, který by měl varovat před příchodem další finanční krize.

Je potřeba konstatovat, že nastavit nová pravidla fungování evropské sedmadvacítky a vyvést Evropu z krize bude pro Španělsko, které má mnoho domácích problémů, opravdu těžkým soustem. Podle mnohých europoslanců i diplomatů v Bruselu si tak občané členských států prostě budou muset se svými problémy poradit sami.