CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Paradoxní výsledek přinesly letošní parlamentní volby v Dánsku. Pozici nejsilnější strany udrželi stejně jako před pěti lety sociální demokraté. Největší opoziční strana se ale zároveň stala hlavním poraženým voleb, protože ztratila ve srovnání s rokem 2004 více než jedenáct procent hlasů (celkem získali 21,5 %) a jeden mandát (zůstali čtyři). Takové Pyrrhovo vítězství stálo sociální demokraty také jeden mandát, takže jich budou mít příště již jen tři. Nebude již mezi nimi dosavadní prominentní evropský poslanec a předseda Strany evropských socialistů Poul Nyrup Rasmussen. Tento bývalý dánský premiér se rozhodl do EP již znovu nekandidovat a chce pouze obhájit funkci předsedy největší evropské levicové eurostrany – Strany evropských socialistů. Výsledek voleb otevřel v sociální demokracii debatu o nutnosti výměny vedení.

Rasmussen III. obstál

Tu už má za sebou největší vládní strana – pravicově liberální strana Venstre (česky Levice). Nebyla způsobena volebními výsledky, ale odchodem premiéra Fogha Rasmussena do čela NATO. V čele vlády i strany ho nahradil dosavadní ministr financí, který se samozřejmě nemůže jmenovat jinak než Rasmussen. Nový premiér je tak již třetím nositelem jména Rasmussen v premiérském křesle za sebou. Pro Rasmussena III. znamenaly evropské volby první zkoušku a on i jeho Venstre ji složily. Pravicoví liberálové si dokázali dokonce o osm desetin procenta polepšit (na 20,2 %) a udrželi dosavadní počet tří mandátů v EP, které setrvají ve frakci Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE).

Stejně dopadl koaliční partner – Konzervativní lidová strana. Ta využila evropských voleb k výměně předsedy, kdy dosavadní předseda a ministr hospodářství Bendt Bendtsen z funkce odstoupil a vedl právě evropskou kandidátku strany, která v EP patří k Evropské lidové straně (EPP). Konzervativce volilo 12,7 % voličů a jen těsně jim unikl druhý mandát. Může je mrzet snad jen fakt, že je předstihly dvě strany, které v roce 2004 byly ve volebních výsledcích až za nimi.

Obě úspěšné strany získaly po pěti procentech a dvou mandátech, přičemž pro obě je to vzestup o přibližně osm procent a jedno křeslo v EP. Stejného úspěchu tak dosáhla na levém okraji spektra stojící Socialistická lidová strana, která v EP přechází mezi komunisty a zelenými, i nacionalistická a pravicově populistická Dánská lidová strana (DFP). Dánská lidová strana pošilhávala po volbách po spojenectví s britskými konzervativci a jejich novou frakcí, ale byla z britské strany odmítnuta. Dánským lidovcům, kteří svůj program staví zejména na odporu k vysoké imigraci do země, se poprvé podařilo získat pozici nejsilnější euroskeptické formace.

Euroskeptické scéně v Dánsku dosud dominovala dvě speciální hnutí, která kandidovala pouze ve volbách do EP – Červnové hnutí (JB) a levicové Lidové hnutí proti EU (FBmEU). Obě měla dosud po jednom mandátu, ale odchod charismatického lídra Červnového hnutí Jense Petera Bondeho do politického důchodu znamenal i konec této euroskeptické legendy na půdě EP. Lidové hnutí, které v EP spolupracuje s komunistickou frakcí GUE–NGL, si svého jediného zástupce v EP udrželo.

Svůj jediný mandát neobhájila levicově liberální strana Radikální levice (RV) a mimo EP skončila i kandidátka Liberální aliance, která je následovnicí Nové aliance vzniklé během funkčního období z evropských poslanců konzervativců a levicových liberálů.