CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Petr Robejšek
docent politologie

Vždy jsem upozorňoval na to, že odpůrci i přívrženci Lisabonské smlouvy její význam a politický dopad nezřízeně přeceňují. Jmenování obou špičkových osobností tuto analýzu potvrdilo. Je zřejmé, že s jejich příchodem se neotevřou nebesa a skály nebudou pukat. To není náhoda, nýbrž dokonalý odraz stavu Unie. Faktická bezmocnost obou úředníků je v zájmu evropských velmocí. Jejich bezbarvost odráží nejasnost Unie o tom, jaký je smysl a cíl evropské integrace.

Oldřich Vlasák
poslanec EP, předseda Svazu měst a obcí

Van Rompuy byl sice premiérem Belgie necelý rok, ale nechybějí mu dlouholeté politické zkušenosti z dalších vrcholných funkcí, které mu dávají před­po­klady svou novou roli zvládnout. Negativně však vidím fakt, že se při výběru „evropského prezidenta“ a jeho „ministryně zahraničí“ C. Ashtonové vyvažovalo mezi velkými (Britka) a malými zeměmi (Belgičan), mezi pravým středem (křesťanský demokrat) a levicí (labouristka), ale zapomnělo se na rovnováhu mezi starými a novými zeměmi EU.

Ondřej Krutílek
šéfredaktor Revue Politika

Ano i ne. Ano proto, že volbou zcela neznámých osobností se v plné nahotě ukázalo (i když pozdě), že EU by mohla bez větších problémů fungovat i na půdorysu Smlouvy z Nice. Ne proto, že profil předsedy Evropské rady i vysoké představitelky pro SZBP dává tušit, že v lepším případě budou Van Rompuy i Ashtonová při naplňování svých ambicí totálně bezvýznamnými, v horším pak z tenčící se přidané hodnoty evropské integrace ještě uberou.