Jaroslaw Kaczyński
Jaroslaw Kaczyński, předseda konzervativní polské strany Právo a spravedlnost (PiS), se narodil 18. června 1949. Zastánce vyrovnání s komunistickou minulostí, tvrdého potírání korupce a nastolení pořádku. Občas je těžké jej odlišit od jeho dvojčete Lecha, dnešního prezidenta, všeobecně je ale považován za nejvlivnější postavu dnešní polské pravice.
Jaroslaw Kaczyński zahájil svoji politickou činnost v době komunistické diktatury, kdy byl členem Odborového svazu Solidarita a patřil mezi blízké spolupracovníka Lecha Walesy. Na počátku devadesátých let dokonce působil jako šéf jeho prezidentské kanceláře a na počátku devadesátých let spolu se svým bratrem založil stranu Dohoda středu (PC), jejímž cílem bylo prosadit Walesu na prezidenta. Zpočátku byla Kaczyńského strana úspěšná a během prvních měsíců se k ní přihlásilo 60 tisíc členů. Strategie strany však spočívala na snaze integrovat různé názorové proudy a to se jí vzápětí vymstilo – ještě před ustavujícím kongresem vystoupila část členů a založila novou stranu Liberálně demokratický kongres. Do voleb šla PC v koalici s několika menšími stranami a nakonec získala 8,7 % hlasů a 44 poslanců. Později se však poslanecká frakce rozpadla na několik skupin, např. Hnutí pro Polsko Nestranický blok na podporu reforem, zaměřený na podporu prezidenta Walesy. Dezintegrace strany znamenala v roce 1993 zisk pouhých 4,4 % hlasů.
Kaczyński se postupně Walesovi vzdaloval, a to v otázce vyrovnání s komunistickou minulostí. Zatímco Walesa byl k představitelům tehdejšího establishmentu smířlivější, Kaczyński patřil k tvrdšímu jádru. Původní Kaczyńského strana Dohoda středu se nakonec s Walesou sešla v předvolebním projektu Volební akce Solidarita, Kaczyński však už v té době působil v Hnutí pro obnovu Polska. Obě skupiny se sešly až v roce 2001 ve straně Právo a spravedlnost (PiS).
Premiér čtvrté republiky
PiS vstoupil na polskou politickou scénu s programem radikálního vyrovnání s minulostí. Mezi jeho programové priority patřilo stíhání prominentů bývalého režimu a jejich odstraňování ze státní správy, boj s korupcí a obnovení důvěry občanů ve stát prostřednictvím lepší práce policie při trestání drobné kriminality a nastolování pořádku. Svůj program pak shrnuli do programu s názvem „Pro 4. polskou republiku“, který měl symbolizovat novou budoucnost a nekompromisní vyrovnání s minulostí.
V roce 2001 strana získala zatím jen 9,5 % hlasů, o čtyři roky později však již volby vyhrála a získala privilegium sestavovat novou vládu. Všeobecně byla očekávána koalice s Občanskou platformou, která si však v koaličních vyjednáváním nárokovala pro Kaczyńské klíčová ministerstva (vnitro, spravedlnost), proto nakonec PiS sestavila vládu s menšinovou podporou v Parlamentu. Vládu však nevedl lídr strany Jaroslaw Kaczyński, ale Kazimierz Marcinkiewicz, čímž chtěl Jaroslav ulehčit cestu svému bratrovi Lechovi do prezidentského úřadu. Vláda vedena Marcinkiewiczem však nevydržela dlouho a už v červenci 2006 jí vystřídala koalice PiS s radikální Ligou polských rodin a Sebeobranou pod taktovkou Jaroslawa Kaczyńského.
Vláda PiS začala okamžitě zavádět slibované reformy. V sítech nově zřízeného Centrálního protikorupčního úřadu uvízly desítky úředníků podezřelých z korupce, lustrační zákon odhalil představitele komunistického režimu nejen mezi politiky, ale také například ve sdělovacích prostředích. Politika PiS byla postavena na důrazném hájení polských národních zájmů především na úrovni EU a energetické nezávislosti na Rusku. Na okraji zájmů byla naopak ekonomika a trochu překvapivě také morálně-hodnotové otázky.
Odchod do opozice
Skládání účtů za vládní politiku se PiS podrobila předčasně ve volbách roce 2007, které však tentokrát vyhrála Občanská platforma a odsoudila Jaroslawa Kaczyńského do pozice lídra opozice.
Jaroslaw Kaczyński nepatří mezi liberálně-konzervativní politiky západoevropského střihu a je spíše zastáncem doktríny jednoho národa, spojenou zejména se jménem Benjamina Disraeliho. Obhajuje roli státu v ekonomických otázkách a usiluje o posílení jeho pozice v otázkách bezpečnosti.
Jaroslaw Kaczyński (*1949)
• předseda strany Právo a spravedlnost
• premiér v letech 2006–2007
• v letech 1990–1991 vedoucím prezidentské kanceláře L. Walesy
Vložit komentář
Články autora
- Think tank aneb politika jako souboj idejí
- Jak zreformovat Senát?
- Pravicovost českého Senátu v evropské perspektivě
- Co obnáší spor o interrupce?
- Většinový volební systém: účelovost, nebo krédo?
- CEVRO na semináři k think tankům
- Whittaker Chambers - Svědek
- Proč říci "ne" aktivistickým neziskovkám
- Návrat k domovu - Vlastimil Podracký
- V Senátu se debatovalo o efektivním státu
- Akademie letos poprvé zavítala do Olomouce
- Margaret Thatcherová - idol konzervativců
- Hlavní roli ve volbách bude hrát svoboda
- Politická filozofie - Adam Swift
- Třetí ročník Akademie zahájen
- Politická ekonomie strachu - Robert Higgs
- Rozhovor s publicistou Benjaminem Kurasem
- Hynek Fajmon, Kateřina Hloušková (eds.): Konec soužití Čechů a Němců v Českoslvensku
- Myšlenkový background konzervativců
- Socialisté od válu
Další články z rubrikyGalerie světových politických osobností
- Friedrich August Hayek – politický filozof a ekonom
- Reformátor španělské pravice
- Winston Churchill
- Kancléř Konrad Adenauer
- Adam Smith – morální filozof a politický ekonom
- Dwight David Eisenhower „prezident Ike“
- Giovanni Sartori
- Alexis de Tocqueville
- Generál de Gaulle
- Margaret Thatcherová - idol konzervativců
- Vzlety a pády Lecha Walesy
- Ronald Reagan
- Abraham Lincoln - bojovník za rovnoprávnost
- John Howard - 10 let v čele protinožců
- Karel Havlíček Borovský
- Silvio Berlusconi - kontroverzní postava italské politiky
- Hannah Arendtová (1906–1975)
- Fredrik Reinfeldt – pravicový premiér Švédska
- John Stuart Mill - klasik liberalismu
- Edmund Burke - otec konzervativního smýšlení