CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Loňská vyhrocená diskuse o vyhlášení nezávislosti se postupně vytratila, ale její argumenty znějí dnes o to silněji při úvahách o možném vývoji v Kosovu v příštím roce.
   Moralistické a panslavistické názory proti uznání Kosova se opíraly hlavně o porušení mezinárodního práva (Rozhodnutí BR OSN 1244), srbské ústavy a o popření práva na nedělitelnost srbského území. Hrozilo vytvoření precedentu, který by vedl k balkanizaci světa, ve kterém by se státy postupně zevnitř rozdrobovaly. Nadto se panslavisté opí­rali o morální nemožnost uznání Kosova kvůli zvěrstvům spáchaným na kosovských Srbech během války na přelomu milénia a také o hrozbu vzniku prvního islámského státu v Evropě.

Nezávislé Kosovo je výsledkem diplomacie
Na straně kosovské nezávislosti stály hlavně diplomatické důvody. Odmítaly roli morálky a spravedlnosti v mezinárodních vztazích a zdůvodňovaly existenci Kosova jako ochranu před možnou dezintegraci Srbska a eskalaci otevřeného konfliktu. Suverenitu Srbska hodnotili pragmatici jako diplomaticky omezenou geopolitickými velmocemi. Zdůrazňovali přitom, že od velmocí se odvíjí samotné uznání existence menších států a funkčnost jak mezinárodního práva, tak i mezinárodního systému. Podobným způsobem nakonec odmítli i teorii precedentu, která se dodnes bez podpory velmoci neuplatnila (Jižní Osetie a Abcházie „dosáhly“ nezávislosti v Gruzínské válce jen díky rozsáhlé vojenské podpoře Ruska).
   Z perspektivy prezentovaných názorů na kosovskou nezávislost bude v roce 2009 jedním z nejdůležitějších témat problém prosazení a legitimizování autority kosovské vlády ve vztahu ke kosovským Srbům a institucionální duplicita v severním Kosovu. Srbské a kosovské lokální volby v roce 2008 to jen potvrdily a zvýšená podpora srbských opozičních stran mezi kosovskými Srby může předznamenávat postupné prohlubování etnického rozdělení Kosova. Následně by se podkopala stabilita v regionu vznikem nejistého statusu severního Kosova.

Nová dimenze: vstup do EU
Zajímavé bude sledovat vývoj vztahů Srbska a Kosova v kontextu podepsaní stabilizační dohody s Evropskou unií a nové srbské proevropské vlády. I když ta opakovaně deklarovala nedělitelnost Srbska, tak i dle slov Martti Ahtisaariho, bývalého vyslance OSN v Kosovu, Srbsku „nezůstává jiná možnost než akceptovat nový balkánsky stát“. Zrychlení hospodářského vývoje, dnes otupeného plynovou krizí, by mohlo vést k postupnému vyprchání nacionalistických tendencí a vláda by do budoucna mohla jednodušeji akceptovat existující stav.
   Mezinárodní scéna zaskočená eskalací obdobného konfliktu v Gruzii a nepřesvědčená slabě politicky a právně vymezenou misi EULEX (pro zavedení právního státu v Kosovu) nepokračovala v procesu plného mezinárodního uznání Kosova. Aby se proto z Kosovské otázky nestal další „zamrzlý“ konflikt, bude nutné, aby Kosovo a Srbsko začaly alespoň částečně spolupracovat a aby mezinárodní společenství trvalo na jejím brzkém vyřešení.