CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Vít Střítecký
výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů

Nedávné události v Gruzii jsou vyvrcholením dlouhodobého tlaku Ruska ve sféře svých deklarovaných geopolitických zájmů, který obecně souvisí s jeho rostoucím sebevědomím v pojelcinovské éře.
   Vyvinit však určitě nelze ani gruzínského prezidenta, který se přes četná varování mezinárodní komunity nechal vyprovokovat k násilné akci v separatistických regionech. Svým počínáním nejen na dlouhá léta zlikvidoval reálnou možnost mírového řešení situace v Jižní Osetii a Abcházii, ale také významně podpořil pozice těch členských států NATO, které jsou skeptické k dalšímu východnímu rozšiřování.
   Saakašvili je nyní v podstatě právem považován za nezodpovědného vůdce a jeho osoba bude překážkou dalšímu angažmá Severoatlantické aliance a Evropské unie v oblasti Kavkazu, které jediné může region v dlouhodobější perspektivě stabilizovat. Z této situace může a bude profitovat pouze Rusko.

Tomáš Šmíd
politolog FSS MU

Z hlediska mezinárodně politického vstup Ruska není adekvátní. Tedy není ospravedlnitelný. Gruzie je suverénní stát a Jižní Osetie i Abcházie jsou formálně její součástí. V tomto kontextu Rusko nemá právo se vměšovat do vnitřních záležitostí Gruzie. Z vojenského hlediska a v souvislosti s kosovským precedentem je ovšem zcela logický a pochopitelný, a de facto pak v kontextu s politikou západních zemí vlastně i ospravedlnitelný. Bohužel…
   V krátkodobém horizontu si myslím, že se nyní v nejbližších dnech intenzita konfliktu opětovně zmírní. V delším časovém horizontu se ale obávám větší eskalace násilí, a to nejen v Gruzii, ale i v Ingušsku, kde je situace nyní mnohem horší než třeba v Čečensku. Ale úplně nejvíce se obávám, že by se znovu mohl rozhořet konflikt o Náhorní Karabach, již 14 let nevyřešený konflikt, který by rychle získal charakter skutečného mezistátního válečného konfliktu frontového charakteru.
(převzato z ankety iDnes.cz, 11. 8. 2008)

Michal Thim
analytik AMO

Není možné považovat za výchozí bod akci Gruzie proti Cchinvali na začátku srpna tohoto roku. Rusko mohlo v letech, kdy mělo výsadní postavení v mírových procesech v Abcházii a Jižní Osetii oba konflikty vyřešit pokojnou cestou. Moskvě však šlo o udržování kontrolované nestability, která efektivně omezovala rozvoj Gruzie jako demokratického státu. Nevyřešený stav konfliktů zároveň bránil integraci Gruzie do NATO a případně i do Evropské unie.
   Srpnovou akcí, která dalece překročila rámec obnovení pořádku v Jižní Osetii, Rusko sleduje dva cíle:
1) dát signál zemím, které považuje za součást sféry výhradního vlivu, o tom, jak dopadl nejvíce prozápadní stát ze zemí SNS a
2) odradit NATO od rozhodnutí přijmout v budoucnosti Gruzii za svého člena.