CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Anotace Ústavního soudu k nálezu 2/08 zní doslovně takto: „Zrušení poskytování nemocenského za první tři dny pracovní neschopnosti je v rozporu s ustanovením čl. 30 odst. 1 Listiny, konkrétně s právem na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci. Změna ustanovení § 15 odst. 1, odst. 3 v § 16 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších zákonů, odebírá všem zaměstnancům v pracovní neschopnosti či karanténě nárok na nemocenské dávky po dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti či karantény. Jedná se o poněkud pohodlný až svévolný postup ze strany státu, který kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců. Výsledkem je stav, kdy převážná většina zaměstnanců zůstává, po dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti, bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena. Nedotčena samozřejmě zůstala i jejich povinnost platit tzv. regulační poplatky, vyhledají-li lékařskou pomoc. Je nepřípustné, aby stát pouze vyžadoval splnění povinností ze strany zaměstnanců (v daném případě plnění pojistného) a nedbal přitom ochrany jejich zájmů, postihne-li je zmíněná událost v podobě pracovní neschopnosti. Došlo tak k porušení práv zaměstnanců, které dosahuje ústavněprávní dimenze. Systém nemocenského pojištění by neměl sloužit ke krytí deficitu státního rozpočtu.“
   Čtu si v kompletním textu a zjišťuji, že neobsahuje jen omyly, ale obsahuje i docela dobré nápady. Věřím, že Vás o nich přesvědčím:
1/ Většina zaměstnanců zůstává po dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti bez jakýchkoliv prostředků – omyl, není, protože jeho mzda je vyplácena měsíčně pozadu a součástí výplaty této mzdy je i vypořádání nemocenské.
2/ Jedná se o poněkud pohodlný až svévolný postup ze strany státu, který kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců – ÚS trvá na tom, že zabezpečení v nemoci je čistý pojistný systém, pak se karenční doba dá chápat jako spoluúčast. Zde si myslím, že ÚS otevřel pojistným matematikům zajímavou perspektivu – ať existují vedle sebe třeba tři pojistné plány s odlišnými sazbami. Navrhnul bych Standard se třemi neplacenými dny, pak DeLuxe se všemi zaplacenými dny a třeba Argan, což by mohl být Standard s roční bonifikací za neprostonané dny.
3/ Nedotčena samozřejmě zůstala i jejich povinnost platit tzv. regulační poplatky, vyhledají-li lékařskou pomoc – odbočka k poplatkům ve zdravotnictví je další úlet ústavního soudu, jenž s nemocenskou nesouvisí. Stejně bych mohl mluvit o povinnosti zaplatit za kávu, pokud si ji v automatu v čekárně u lékaře koupím.
4/ Systém nemocenského pojištění by neměl sloužit ke krytí deficitu státního rozpočtu – další z dobrých nápadů ÚS – zprivatizujme nemocenskou, ať to není ani v režii ČSSZ, ani zaměstnavatele. Stejně jako člověk musí být pojištěn zdravotně, a také u některé pojišťovny je. Analogicky to může být i s nemocenskou u některé z nemocenských pokladen, které by jistě rychle vznikly.
   Co říci na závěr? Máme-li už Ústavní soud, který dává rady jak jít dál, měli bychom je slyšet a legislativně využít.