CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Proměna britské Conservative Party po zvolení jejího předsedy Davida Camerona v prosinci 2005 přiměla některé pozorovatele ke komentářům o revoluční transformaci britské politiky. Stává se z konzervativců skutečně zelená strana?

I když je současné „zelenání“ Konzervativní strany poměrně intenzivní, nejedná se o úplnou novinku. Konzervativci pod vedením Margaret Thatcherové začali s tématem ochrany prostředí v omezené míře operovat již na konci 80. let. Po roce 1992 však zájem opadl a toto téma se z vysoké politiky vytratilo. Labouristé ho až do nedávné doby téměř nevyužívali a tradičně nejzelenější Liberální Demokraté zase nedostali příležitost ho prosadit.
   Cameronův nástup pak znamenal v tomto ohledu významnou změnu, nicméně úvahy o transformaci konzervativců v environmentalisty nejsou zcela namístě. Důraz na environmentální složku programu je totiž v Cameronově pojetí součástí širšího konceptu, jemuž dominuje obnovený zájem o sociální zodpovědnost a komunitní náhled na společnost (jeden z klíčových prvků konzervativního myšlení). Už během volby se David Cameron, považující se za liberálního konzervativce, vymezil proti thatcherovsky nekompromisnímu pojetí společnosti. Pro potřeby dneška je podle něj mnohem vhodnější soucitný (compassionate) konzervatismus, postavený na přirozených vazbách kvalitně žijících lidí.

Nové priority
Právě koncept kvality života je ústředním bodem současného konzervativního programu. Novinkou posledních dvou let není výrazná změna ideologické pozice strany, jedná se spíše o jinak nastavenou sadu priorit. Cameron prosazuje myšlenku, že pocit kvalitního života není přímo úměrný ekonomickému růstu. Jelikož Spojené království dosahuje výborných hospodářských výsledků, nastal čas zkoumat i další stránky života včetně životního prostředí.
   Konzervativci uznávají, že příroda výrazně ovlivňuje kvalitu lidského života, a proto je nutné o ni pečovat. Hodnota přírody přitom primárně spočívá právě v jejím užitku pro člověka, nikoli v její samotné existenci. Tento antropocentrický přístup je zcela v souladu s konzervativní a kon­zer­va­tiv­ně­-li­be­rál­ní tradicí a je třeba ho důsledně odlišovat od ekocentrického (a zpravidla postmoderního či levicového) přístupu radikálních ekologistů, který nadřazuje zájmy ekosystému nad zájmy lidí.

Forma a obsah konzervativního programu
Aby byl cíl dosažen, je podle konzervativců třeba reagovat na současné výzvy, a to včetně energetické otázky a změn klimatu. Cameronem iniciovaná Pracovní skupina pro kvalitu života doporučila řadu opatření v duchu konceptu udržitelného rozvoje, které konzervativci hodlají prosadit v případě zvolení v následujících volbách. Většina zamýšlených opatření je postavena na užívání tržních nástrojů, jako jsou pobídky a daňové bonusy. Signifikantním projektem je koncept decentralizované energie pro jednotlivé domácnosti, který počítá se stavbou malých elektrických generátorů na obnovitelné zdroje. Komplexní program obsahuje i změny v dopravě nebo vzdělávání a konzervativci nezapomínají ani na tradiční témata, jako je bezpečnost a osobní zodpovědnost.
   Se změnou v programu konzervativců se mění i forma a styl jejich poselství. Ty na první pohled vzbuzují přinejmenším stejný zájem. Strana působí mladším dojmem a přijala nové logo – stylizovaný strom namísto pochodně v národních barvách. Cameron na své webové stránce publikuje klipy, ve kterých je prezentován jako přítel ekologické dopravy a dává najevo svůj zájem o organické zemědělství. Debaty s Gordonem Brownem zvládá s nadhledem a znatelnou energií (zatímco Brown působí spíš jako usedlý úředník, což mu ubírá mediální body).

Sázka na inovaci
Cameronovým cílem je najít přitažlivý, fungující a hlavně aktuální styl, který by definoval Konzervativní stranu po liberálně temperované labouristické éře. Podobně jako Tony Blair v polovině 90. let reaguje Cameron na témata, jimž se dostává voličské pozornosti, významně mění tvář strany a neváhá přitom využít i dříve nemyslitelných prostředků. Labouristé poukazují na jeho údajný cynický pragmatismus a nazývají ho chameleonem, kritika občas zaznívá i z tradicionalistického křídla Konzervativní strany. David Cameron je ale profesionál, který má šanci zareagovat na současné potřeby (stejně jako ve své době Margaret Thatcherová), inspirovat další pravicové strany a určit směr vývoje pro příští desetiletí. Pokud se mu podaří zkombinovat všeobecně líbivá témata s těmi spíše kontroverzními, jako je imigrace nebo vztah ke Spojeným státům, má šanci stát se příštím ministerským předsedou.