CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Co je to česká pravice? Jaká je? Jaká úskalí před ní stojí? Jakou by měla zvolit strategii pro blížící se volby? I na tyto otázky by měl pomoci přinést odpověď tento text, který vychází dílem z názorů autora, dílem z diskusních příspěvků a debaty z konference Česká pravice v letech 2008–2014, bez které by ani nevznikl.

Na této konferenci, kterou za laskavé podpory Hanns Seidel Stiftung uspořádali Mladí konzervativci a CEVRO Li­be­rál­ně­-kon­zer­va­tivní akademie, vystoupili politolog Jan Kubáček, ředitel CEVRO Li­be­rál­ně­-kon­zer­va­tiv­ní akademie Ladislav Mrklas, ředitel Občanského institutu Roman Joch a Josef Šíma z Liberálního institutu.

Vymezení a specifika české pravice
Mezi relevantní české pravicové strany můžeme zařadit samozřejmě ODS a díky hodnotovému, konfesijnímu založení i KDU-ČSL. U ODS je její zařazení do prostoru napravo od středu, troufám si tvrdit, zcela zřejmé, nicméně zařazení KDU-ČSL do stejného prostoru si patrně zasluhuje jisté vysvětlení. KDU-ČSL dlouhou dobu zaujímala jasné pivotální postavení (toto je dnes částečně nahrazeno Stranou zelených) mezi ODS na straně jedné a ČSSD na straně druhé. Tato její středovost byla a je dána jejím ne zcela vyhraněným, a i proto středovým názorem na ekonomická témata, která jsou základní štěpnou linií české politické scény. Lidovci vždy primárně akcentovali spíše témata hodnotová, na která nahlížejí z jasně pravicových pozic.
   Naproti tomu ODS je fenomén, který nemá ve středoevropském prostoru obdoby. Tím mám na mysli právě její hodnotové ukotvení. Ideově lze ODS zařadit mezi strany liberální v otázkách ekonomických a konzervativní v otázkách společenských. Tato syntéza, známá jako New Right a proslavená zejména Margaret Thatcherovou a Ronaldem Reaganem, je typická spíše pro anglosaský svět než pro Kontinent, kde bychom stranu podobného typu hledali stěží, protože pravice zde bývá zpravidla zastoupena konfesijními stranami. Nesmíme ale zapomínat, že v ODS se vyskytují i proudy zcela liberální na straně jedné a vysoce konzervativní na straně druhé (čehož jsme si mohli všimnout například při hlasování o registrovaném partnerství).

Strategie nejen pro krajské volby 2008
Reformní politika je zpravidla spojena s úbytkem voličských preferencí, který sice není v současnosti u ODS tak výrazný, a to i navzdory tomu, že pozice ODS je ztížena skutečností, že má hejtmany ve všech krajích s výjimkou Jihomoravského, kde vládne spolu s KDU-ČSL a zároveň je nejvýraznější vládní stranou. Nebude tak moci udělat z voleb hlasování proti vládě, o což se nepochybně pokusí ČSSD, a vzhledem k probíhajícím reformám, jejichž pozitivní efekty se pravděpodobně do té doby ještě nedostaví, nebude ani moci se k vládě příliš hlásit. Nejlepší strategií se tak jeví akcentace krajských témat spojená s prezentací dosavadních úspěchů a jednoznačné odmítnutí hrát celostátní témata. Zdá se, že si to ODS dobře uvědomuje.
   Situace KDU-ČSL je mnohem složitější, strana je, slovy Ladislava Mrklase, od odchodu Josefa Luxe ve fázi permanentního hledání, tím je míněno, že není schopna se výrazněji profilovat, jinak než jako křesťanská strana, a že vždy jakoby vykročí jedním směrem, ale po chvíli se vrátí a zkouší, jestli jiná cesta nebude lepší. Tato skutečnost spolu s vymírající voličskou a členskou základnou zapříčiňují, že KDU-ČSL je dlouhodobě na ústupu z pozic. Zdá se, že lidovci budou mít v mnoha krajích problém vůbec usednout do lavic krajského zastupitelstva, což je reálné nebezpečí pro ODS, protože hrozí, že nebude mít s kým sestavit krajské koalice.
   Z dlouhodobého hlediska se jeví ústup KDU-ČSL nevyhnutelným. Pro lidovce přestává být jejich pozice udržitelná, bohužel pro ně, zdá se, na pravici není prostor, kam by se mohli uchýlit. Snad jedině, kdyby se odchodem Strany zelených znovu výrazněji uvolnil střed, nebo kdyby se ODS posunula do středu a KDU-ČSL zaujala prostor napravo od ní, takováto změna by ale musela souviset s posunem základní štěpné linie od ekonomických otázek k otázkám hodnotovým, což ovšem nelze v dohledné době předpokládat.

Závěr
Český stranický systém je poměrně ustálený, nicméně lze předpokládat nezanedbatelné změny a přesuny, pokud by došlo i k posunům v základní štěpné linii od otázek ekonomických k otázkám hodnotovým. Pozice ODS se jeví stabilnější, nicméně právě výše uvedený posun základní štěpné linie by mohl vést k vážnému ohrožení její jednoty. KDU-ČSL je v těžké situaci hraničící s krizí spojenou s obavami o její budoucnost a vzhledem k současnému volebnímu systému nezbývá než doufat, že se jí podaří tuto krizi překonat a nedojde tak k oslabení české pravice ve prospěch socialistických sil.