CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Zdravotnictví je věčné téma politických diskusí snad na celém světě. U nás ještě s tím specifikem, že vytvořil mýtus o zdravotnictví bezplatném. Musím říci, že tolik citované poplatky za reformu nepovažuji, jsou jen prolomením psychologické bariéry, že zdravotnictví opravdu není zadarmo.
   Dosud platí zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, i když nemůže již reflektovat současné změny ve zdravotnictví, minimálně pro pokrok, který zdravotnictví od té doby zaznamenalo. Tento zákon neplatí tak dlouho proto, že by byl natolik kvalitní, ale spíše proto, že dosud se nenašel nikdo, kdo by se odhodlal nahradit jej modernější normou. I to je dokladem toho, jak citlivé téma zdravotnictví je.
   Nyní předkládané zákony vítám, protože upravují práva a povinnosti jak na straně pacientů, tak na straně poskytovatelů zdravotní péče. Za pravou reformu však považuji stanovení standardů péče a na to navazující stanovení nadstandardu. Standard by byl plně hrazen ze zdravotního pojištění a měl by být garantován státem a na nadstandard bychom měli mít možnost se připojistit či ho uhradit v hotovosti. Mělo by se diskutovat o tom, co je nadstandard, o tom, zda všechny zdravotní pojišťovny budou poskytovat obě varianty pojištění nebo si necháme jednu „státní“ pro standard. Ty ostatní by pouze pojišťovaly nadstandard. A zda do systému pustíme i běžné komerční pojišťovny a pokud ano, tak za jakých podmínek.
   Diskuse by měla probíhat, dle mého názoru, s odbornými společnostmi, následně s politickými partnery, a neměla by chybět ani vysvětlovací kampaň pro veřejnost. Vzhledem k citlivosti tématu a založení naší ­spo­leč­nosti si myslím, že bez diskuse na toto téma se neobejdeme. Pokud se nám podaří uvést do praxe zavedení standardizace zdravotní péče, bude to opravdu největší změna v našem systému zdravotnictví.