CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Průběh i výsledky francouzských prezidentských voleb byly u nás velmi široce komentovány. Zajímavý příběh téměř krystalicky čistého souboje mezi pravicí a levicí (navíc reprezentovaných mužem a ženou) z těchto voleb udělal mimořádně vděčné novinářské téma.
   O volebních kampaních se psalo podstatně méně. Jaké tedy byly volební kampaně hlavních kandidátů z pohledu politického marketingu?

Na jednom konci to svážeš …
Tento poněkud nepolitický titulek asi nejlépe charakterizuje průběh francouzských politických kampaní. Regulace je ve francouzském politickém marketingu téměř všudypřítomná. Televizní a rozhlasová reklama je zakázaná s výjimkou oficiálně přidělených časů. Tyto oficiální časy jsou přidělovány na základě přísné rovnosti, bez ohledu zda jde o kandidáta některé z velkých stran nebo na extrémním konci politického spektra. Kandidát musí ve spotech sám vystupovat a nesmí napadat konkurenci. Nesmí být použity státní barvy (trikolóra) ani státní symboly Francie (včetně významných budov) ani symboly EU.
   Pro plakáty jsou vyhrazeny speciální plochy před volebními místy (opět na principu rovnosti), všechny ve velikosti 594 × 841 mm. Plakáty nesmí mít v různých oblastech rozdílný text. Texty musí být dopředu schváleny nezávislou komisí. Plakáty mohou být doplněny dolepkou, ale ta může pouze informovat o aktuálním meetingu nebo o čase vysílání oficiálního TV spotu kandidáta. Dolepka má maximální rozměr 297 × 420 mm. Přísně regulovány jsou i celkové výdaje na kampaň.

… a na druhém se ti to protrhne
Francouzským regulátorům ale zatím téměř unikl fenomén poslední doby – internet. Soutěžící o prezidentský post tak zcela logicky vrhli ohromné úsilí do této oblasti. Internetové teamy Nikolase Sarokozyho i Ségolene Royal vybudovaly vskutku rozsáhlé, moderní, interaktivní weby. Na stránkách vyhrávaly webové televize, vesele se blogovalo a diskutovalo, byly zde umístěny volební programy a další materiály ke stažení i podrobnosti o konaných akcích. Nechybělo dnes již samozřejmé organizování teamů dobrovolníků. Opulentnost těchto internetových „monster“ překvapila dokonce i team amerických odborníků na politický marketing, kteří sledovali průběh voleb.

Kampaň Nikolase Sarkozyho
Sarkozy vstoupil do kampaně s image „tvrdého muže“, který vrátí Francii ekonomickou prosperitu a vypořádá se s problémem imigrantů. V průběhu kampaně se ale snažil tuto image spíše rozpouštět než posilovat. Jeho heslem bylo „Ensemble tout devient possible“ (Společně je všechno možné). Využíval modro – bílou barevnou kombinaci a na většině materiálů se objevuje před kýčovitým pozadím se zelenými stromy a čistě modrou oblohou. Jeho propracovaný internetový projekt www.sarkozy.fr obsahoval převahu obrazových materiálů – například web tv s 18 kanály (NSTV). Možnost stažení detailních materiálů psaných materiálů byla v „Sarkotéce“ (www.sarkoteque.com).

Kampaň Ségolene Royal
Ségolene Royal dokázala zvýraznit svoji ženskost a také to, že je velmi fotogenická. Obrazové materiály jsou pravděpodobně její nejsilnější stránkou. Její heslo bylo „La France Présidente“ (Prezidentka Francie) a také „Plus juste, la Fance sera plus forte“ (Spravedlivější Francie bude silnější). Využila tradiční červenou, ale zajímavé bylo, že ve druhém kole, ve snaze přitáhnout středové voliče, přebarvila svůj oficiální plakát z červené na modrou.
   Výrazné barevné podání měl její program „La pacte présidentiel“ a zejména kampaň „100 propositions“ (100 návrhů). Tato kampaň kopírovala prezidentskou kampaň F. Mitteranda z roku 1981 (110 propositions) a měla dokázat, že S. Royal má blízko k lidem a umí jim naslouchat. 100 návrhů bylo vybráno z diskuzí s občany a příspěvků na webu.

Sada oficiálních plakátů dvanácti prezidentských  kandidátů.



Kampaň S. Royal „100 propositions“

Propracovaná stránka www.sarkozy.fr. Vlevo uprostřed kniha s kontroverzní trikolórou (jejíž použití je ve volbách zakázáno).