CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Několik měsíců před koncem volebního období socialistické vlády jako by chtěli její představitelé na poslední chvíli prosadit zákony, které ještě více podtrhují poslední měsíce jejich vládnutí vyjádřené známým mottem: „Po nás potopa!“. Ať už se jedná o senátem zamítnutý nový zákoník práce, antidiskriminační zákon nebo zákon o neziskových nemocnicích, je načasování přijetí všech těchto norem těsně před volbami minimálně zarážející, jelikož evokuje jasnou otázku: Co jste celé čtyři roky dělali? Mottu „po nás potopa“ se nevymyká ani senátem zamítnutá novela zákona na ochranu hospodářské soutěže, kterou společně prosazují socialističtí a komunističtí poslanci. Tato senátem zamítnutá norma měla za cíl vymezit a zakázat zneužívání tzv. ekonomické závislosti, čímž mělo být zlepšeno postavení dodavatelů – především zemědělců, vůči odběratelům – firmám provozujícím obchodní řetězce. I když se úmysl v tomto případě může zdát správný, nakonec tento návrh převrací hospodářskou soutěž na hlavu a místo toho, aby ji chránil, tak ji neakceptovatelně omezuje.
   Známým omylem všech socialistů totiž je snaha umělými státními zásahy napravovat domnělé nedokonalosti trhu, přičemž však tito stoupenci paternalistického státu zapomínají na to, že každý účastník trhu sám od sebe nejlépe dokáže zhodnotit situaci a podle toho přiměřeně jednat. Naproti tomu však chtějí socialisté do zákona na ochranu hospodářské soutěže propašovat ustanovení o minimální ceně nebo závazně omezených smluvních podmínkách. V takovém případě však už hospodářská soutěž přestává existovat a místo toho opět nastupuje princip státem řízené ekonomiky, protože co jiného je hlavním znakem fungujícího svobodného hospodářství, než trhem určená cena a zaručená smluvní volnost?
   Novela zákona na ochranu hospodářské soutěže je tak určitým varováním před tím, kam až mohou socialistické experimenty zajít a také připomenutím, že mnohé socialistické poslance komunistické myšlení ani zdaleka neopustilo.