CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

   Předseda Sněmovny napsal v polemice s předsedou Senátu k volnému pohybu pracovních sil: „toto téma je v EU výslovně spojeno s Českou republikou, českou vládou, českým komisařem … europoslanci za ČSSD jsou těmi, kteří problém s volným pohybem pracovních sil v Evropském parlamentu soustavně otevírají … občanští demokraté zarytě mlčí.“
   Ano, je pravda, že téma volného pohybu pracovních sil je spojeno s českým komisařem. Minimálně od té doby, co tento muž v roli českého premiéra zpackal jednání o našem vstupu do EU a kývl na omezení volného pohybu pracovních sil na 2 roky (s možností prodloužení o další 3 a pak ještě o 2 roky).
   Stejně tak je pravda, že zmíněné téma souvisí s českou vládou. A to od loňského srpna, kdy premiér Paroubek prohlásil, že bude jednat s EU na vlastní pěst a usilovat o zrušení této restrikce třeba jen pro Českou republiku, bez ohledu na ostatní země. Výsledek? Německo i Rakousko prodloužily omezení minimálně do roku 2009. Na Merkelovou se Schüsselem asi český „buldozer“ neplatí …
   Koneckonců je i pravda, že europoslanec Rouček toto téma otevřel v EP. Jak? Písemnou deklarací, kterou může kdokoliv připodepsat. Praktický význam takové deklarace pro ČR je stejný jako Roučkových 27 dvouminutových projevů, přednesených na plénu EP. Tedy plácnutí do vody s nulovým efektem.
   A občanští demokraté? Proč bychom se měli zúčastnit této alibistické iniciativy, když víme, že jde-li skutečně o něco, sociální demokraté v EP srazí poslušně podpatky, jako v případě zcela okleštěné a ořezané směrnice o liberalizaci služeb, která nezlepšuje téměř nic. Pravicoví poslanci ze sedmi nových členských zemí se postavili na zadní, byť čelili tlaku většiny své frakce, která právě se socialisty, kteří byli pro, udělala kompromis.
   ČSSD má k omezení volného pohybu osob opravdu „silný“ vztah, ovšem jiný, než si představuje pan Zaorálek. Tenhle spíš připomíná dědičný hřích. Zaorálek zkrátka o EU k smrti rád píše a mudruje, ač se tím někdy bezděky zesměšní.
Text je výňatkem článku, který vyšel 22. 2. 2006 v internetovém deníku Neviditelný pes.