CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

   Jazykový režim fungující v EP je znám svou problematičností kombinovanou s politickou citlivostí. Vše je založeno na jednoduchých premisách – buď existuje rozhodnutí o tzv. úředních jazycích (takto stanovené jazyky jsou si rovny) a pak by neměl být žádný z těchto jazyků upřednostňován, nebo zvolíme jen některé jazyky, např. angličtinu, francouzštinu či němčinu a ostatní jim podřídíme. Tady se však objeví otázka – proč právě rodilí mluvčí těchto jazyků mají být při své práci takto zvýhodněni. Do toho se ozývají Katalánci či Irové, že i jejich jazyk by měl mít status úředního jazyka, a to ve stejném okamžiku, kdy klepou na dveře Bulhaři a ­Ru­muni.
   Problém, který s výše uvedeným souvisí, se právě v současnosti řeší v EP a toto téma je politicky velmi citlivé. Pravidla pro uplatňování mnohojazyčnosti stanovila, že až do září 2007 není doslovný záznam z jednání překládán do všech 20 úředních jazyků, ale pouze do 11, které byly používány před rozšířením. Nyní je však nutné vyřešit jak postupovat od roku 2007. Záznam rozprav z EP má být dostupný široké veřejnosti. Již Maastrichtská smlouva uvádí, že rozhodnutí budou přijímána za maximální otevřenosti a co nejblíže k občanovi, proto je přístup každého občana k úplnému záznamu zasedání v jeho vlastním jazyce považován za velmi důležitý.
   Na druhou stranu jsou tu ale otázky překladatelských kapacit a finančních nákladů. Nabízí se překládat rozpravy do všech úředních jazyků – spravedlivé, ale technicky a finančně náročné. Dále lze pořizovat pouze zvukový záznam a překlad připravit jen do těch tzv. zprostředkujících jazyků EP a k tomu nabídnout překlad na požádání do kteréhokoliv úředního jazyka. Jenže, o překlad by podle návrhu mohl žádat poslanec nebo jiná evropská instituce, nikoliv občan, pro kterého by měly být rozpravy dostupné. A je tu navíc otázka, které jazyky mají být zprostředkujícími.
   Jako nejschůdnější mi připadá ponechat písemný záznam v jazyce, ve kterém byla rozprava vedena, zároveň pořizovat audiovizuální záznam a v případě potřeby, ať již ze strany občana, poslance či úředníka na žádost vyhotovit překlad s tím, že by se tyto žádosti posílali přímo na k tomu zřízené pracoviště, nikoliv přes kancelář poslance. Ušetřené finanční prostředky a kapacity překladatelů by se použily na překlady, o které by byl zájem na základě žádostí.