Fredrik Reinfeldt – pravicový premiér Švédska
Teprve jedenačtyřicetiletý Reinfeldt stojí od roku 2003 v čele konzervativní strany Umírnění. Vystudovaný ekonom už v 18 letech vstoupil do mládežnické organizace této strany. Po devíti letech práce v ní dosáhl až na vrchol její hierarchie a byl zvolen předsedou, a to ve velmi těsném souboji, který rozdělil dvě názorové skupiny uvnitř mládežnické organizace. Už v roce 1991 byl zvolen poslancem švédského parlamentu Riksdag.
Z čela mládeže do vnitrostranické opozice
Volby v roce 1991 znamenaly podobný historický přelom jako ty letošní. Pravice tehdy po mnoha letech dokázala porazit švédskou sociální demokracii a tehdejší vůdce Umírněných Carl Bildt se postavil do čela koaliční vlády. Reinfeldt z pozice šéfa stranické mládežnické organizace zpočátku podporoval Bildtovu vládu, ale brzy tábor Bildtových podporovatelů opustil. Po volební porážce Umírněných v roce 1994 a odchodu do opozice začal Reinfeldt předsedu strany Carla Bildta otevřeně kritizovat. Označoval jeho vliv ve straně za příliš silný a jeho osobnost považoval za ideální objekt pro karikování ze strany socialistů. Podle Reinfeldta Bildt dával příliš na odiv svou příslušnost ke společenské elitě, což levice lehce využívala k vytváření obrazu Umírněných jako strany prosazující jen zájmy nejbohatších.
Stranické vedení Reinfeldta odsunulo z významných funkcí, přestože zmírnil své kritické připomínky. Až odchod Bildta z čela strany v roce 1999 umožnil Reinfeldtovi návrat do širšího vedení strany a zisk pozice předsedy právního výboru v parlamentu. Ani nový předseda strany Bo Lundgren ovšem v roce 2002 parlamentní volby nevyhrál a Reinfeldt byl po volbách zvolen nejprve předsedou parlamentního klubu a v říjnu 2003 jednohlasně i předsedou strany.
Noví Umírnění
Reinfeldt se v čele strany zaměřil především na změny jejího obrazu. Umírnění byli dosud považováni voliči za stranu, která chce radikální změny sociálního a daňového systému. Reinfeldt místo toho začal zdůrazňovat postupné reformy a například v daňové oblasti prosadil politiku, která navrhuje snížení daní pro méně movité poplatníky. Dokázal dokonce zahájit dialog s odbory, které díky své síle a spolupráci se sociální demokracií tradičně stály v cestě volebnímu vítězství Umírněných. Prosazené změny měl také symbolizovat nově používaný, i když neoficiální název strany – Noví Umírnění (de nya Moderaterna).
Aliance pro Švédsko
Ve Švédsku existují čtyři strany napravo od středu. Jejich snahu porazit jednotnou sociální demokracii vždy komplikovaly jejich vzájemné rozdíly a mnohdy i rozpory. Reinfeldtovi se podařilo prosadit řešení, které nevyžadovalo, aby všechny čtyři strany splynuly. Čtyřlístek středopravicových stran sice kandidoval v letošních volbách samostatně, ale měl společný volební program. Programové spojenectví čtyř stran si vybralo název Aliance pro Švédsko a ve volbách dokázalo získat absolutní většinu parlamentních křesel. Reinfeldtovi Umírnění si polepšili o 11 procent a stali se jednoznačně klíčovou silou v Alianci.
Reinfeldt sestavil koaliční vládu, v níž jeho strana získala polovinu křesel a sám byl 4. října zvolen poměrem 175 ku 169 premiérem. Je nejmladším premiérem za posledních osmdesát let a jeho vláda má ještě několik dalších primátů – například první švédskou ministryni narozenou v Africe.
Fredrik Reinfeldt (* 4. 8. 1965)
• od roku 2003 předseda strany Umírnění
• od roku 2006 32. předseda vlády Švédského království
Vložit komentář
Články autora
- Úvodník
- Konference 15 let poté
- Březen
- XV. kongres ODS – příprava na vstup do vlády
- Sociální stát - sen nebo noční můra?
- Únor
- Úvodník
- ODS v evropském srovnání
- Úvodník
- Leden
- Listopad/prosinec
- Úvodník
- Říjen
- Úvodník
- Úvodník
- Nový ročník Liberálně-konzervativní akademie odstartoval
- Září
- Úvodník
- Řecký obrat vpravo
- Komunistické krajské varování
Další články z rubrikyGalerie světových politických osobností
- Friedrich August Hayek – politický filozof a ekonom
- Reformátor španělské pravice
- Winston Churchill
- Kancléř Konrad Adenauer
- Adam Smith – morální filozof a politický ekonom
- Dwight David Eisenhower „prezident Ike“
- Giovanni Sartori
- Alexis de Tocqueville
- Generál de Gaulle
- Margaret Thatcherová - idol konzervativců
- Vzlety a pády Lecha Walesy
- Ronald Reagan
- Abraham Lincoln - bojovník za rovnoprávnost
- John Howard - 10 let v čele protinožců
- Karel Havlíček Borovský
- Silvio Berlusconi - kontroverzní postava italské politiky
- Hannah Arendtová (1906–1975)
- John Stuart Mill - klasik liberalismu
- Edmund Burke - otec konzervativního smýšlení
- Felipe Calderón – reprezentant mexické pravice