CEVRO – Liberálně konzervativní akademie

Evropskou unii čeká složitý týden jednání a rozhodování. Britský návrh finanční perspektivy pro roky 2007–2013 nepřinesl žádná překvapení: šetřit se má na účet nejchudších.

Bouří se proto nejen nové členské státy, ale i Evropská komise. Její předseda José Manuel Barroso dokonce označil návrh za nepřijatelný.

Je zřejmé, že kvůli otázce rozpočtu se britský premiér Tony Blair dostal do nesnadné situace. Nicméně není nutné, aby premiér Jiří Paroubek otevřeně a vřele hájil britskou pozici.

Na svém evropském turné z minulého týdne Blair totiž ukázal, že svůj návrh dokáže obhájit sám. Dokonce byl tak úspěšný, že dokázal využít obav ze zpoždění financování v roce 2007 k tlaku na nové členy a příslibem jednoduššího čerpání některé z nich nalákat ke „kompromisu“.

Tím fakticky dosáhl svého taktického cíle: definitivně rozbít jednotnou pozici nových členských zemí vůči rozpočtu.

Přitom jediná možnost, jak vyjednat lepší podmínky pro nové členské země v budoucím rozpočtu, je společné a koordinované jednání. Tvrdý postoj Polska a Maďarska, ba dokonce i podpora Evropské komise, to vše může být marné kvůli nedostatku podpory a solidarity mezi novými státy Evropské unie.

Je nutné zaujmout jasný, jednotný a nekompromisní postoj vů­či finanční perspektivě – jen tak je možné dosáhnout přijatelného ujednání.

Ministerský předseda Paroubek se zdá být přemožen britským tlakem. Dokonce se ve svém včerejším článku pro HN obává, že „další prodlužování jednání o budoucím financování EU nahrává zpochybňování rozšíření“ Evropské unie. Ptám se tedy: chceme vůbec rozšiřovat unii, která by nebyla schopná se příslušně postarat o své nové členy?