Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Silvio Berlusconi vstoupil jako kometa do italské politiky v roce 1994, kdy s několik měsíců starou stranou Forza Italia dokázal porazit levicový blok a zformovat, byť na krátkou dobu, pravicovou vládu. Rovněž tak zakladatel společnosti, vlastnící tří soukromé televizní kanály, které pokrývají polovinu italského publika a prezident fotbalového klubu AC Milan. Autor kontroverzních výroků a gest. To všechno je předseda nejsilnější italské pravicové strany Forza Italia, která se účastnila nedávných italských parlamentních voleb jako vůdčí strana koalice Dům svobod.

   Silvio Berlusconi se narodil 29.září 1936 v Miláně v rodině bankovního úředníka a matky v domácnosti. Po ukončení právnických studií na univerzitě v Miláně nastoupil do banky svého otce. O deset let později se zapojil do mediálního průmyslu založením společnosti Fininvest, která dnes vlastní tři soukromé televizní stanice. Až do roku 1990 byla ovšem jeho činnost na tomto poli nelegální, neboť v Itálii existoval monopol státní televize RAI.
   Třetím polem Berlusconiho „zábavy“ se stala kopaná – v roce 1986 vstupuje Berlusconi do tehdy krachujícího AC Milan a finančními injekcemi vrací věhlasnému klubu zašlou slávu. Na politická kolbiště nastupuje Berlusconi v roce 1993.

Revoluce soudců
   Bez nadsázky převrat znamenala pro italskou politiku akce Mani pulite (Čisté ruce), neboli Revoluce soudců, která v roce 1993 odhalila do té doby latentní korupci mezi italskými politiky a znamenala krach všech tradičních italských politických stran. V následujících volbách v roce 1994 se dávali největší šance exkomunistické Demokratické straně levice. V lednu tohoto roku proto Berlusconi založil na boji proti komunismu postavenou stranu Vzhůru Itálie (Forza Italia – FI), která ve volbách ziskem 21,0 % hlasů nakonec levicovou formaci těsně porazila. Následně zformovaná koalice FI, Ligy severu a Národní aliance ovšem dlouho nevydržela, neboť se po vzájemných neshodách rozpadla a uvolnila vládní křesla italské levici.

Comeback v roce 2001
   Vláda levice ovšem vydržela „pouze“ do roku 2001, kdy Berlusconi se středopravou koalici Dům svobod znovu získal volební triumf, tentokrát ziskem 29,4 % (celá koalice obdržela 45,4 % hlasů). A tentokrát vláda, byť s jednou rekonstrukcí po neúspěšných regionálních volbách v roce 2005, vydržela celé volební období (což se v Itálii podařilo poprvé od II. světové války). Berlusconi získal své volební vítězství na tzv. Paktu s Italy, v němž slíbil snížit daně, podpořit podnikání, vybudovat nová pracovní místa, zvýšit penzijní renty a potírat kriminalitu.
   V rámci svého funkčního období dokázal Berlusconi prosadit řadu důležitých legislativních norem, mj. reformu pracovního trhu, reformu školství, zrušil rovněž darovací a dědické daně, ale i zakázal kouření na úřadech, v restauracích a ostatních veřejných místech či prosadil regulaci možnosti umělého oplodnění a zákaz ­výzkumu kmenových buněk. Přijal rovněž změnu ústavy, který posílila pravomoci regionů, regionalizovala Senát a zvětšila pravomoci předsedy vlády.
   Svoji dominanci potvrdila Forza Italia i ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004, kdy pod hlavičkou Evropské lidové stra­ny­-Ev­rop­ských demokratů, kam vstoupila v roce 1999, získala 21,0 % hlasů (celá koalice Dům svobod pak získala 43,37 % hlasů).

Volby v roce 2006
   Do voleb v roce 2006 vstoupil Dům svobod s požadavkem na zvýšení autonomie regionů, slibem podpory rodinných a malých podniků, snížením daní, či konzervativní podporou rodinných hodnot a penalizace kriminality. Volební souboj s levicovým blokem Jednota, vedené stranou Olivovník někdejšího předsedy Evropské komise Romana Prodiho, sliboval až do dne voleb napínavé klání – ve volebních průzkumech se totiž čísla pro oba bloky lišila v řádu procent. Na konci března vedl Olivovník poměrem 52:47, v době čtení tohoto článku však mohou být skutečné výsledky úplně ­jiné.

 
Silvio Berlusconi
• narozen 29. září 1936
• předseda strany Vzhůru Itálie
• předseda italské vlády v letech 1994, a 2001– současnost