LKA očima posluchačů: březen 2017

18. dubna 2017
18 Dub

Seminář LKA CEVRO 11. 3. 2017

I.

Přednáška Tomáše Pojara

Na tuto přednášku jsem se těšil, protože jméno Tomáš Pojar mi bylo známé z vystoupení v médiích; na druhou stranu jsem měl jisté pochybnosti: dá se téma „Mezinárodní vztahy“ obsáhnout za jedno dopoledne? Odpověď na tuto otázku na sebe nechala dlouho čekat do chvíle, kdy před nás předstoupil hlavní aktér dopolední přednášky, rozdělené na tři tematické části.

Část první - bezpečnostní hrozby

Stačilo několik úvodních vět, aby posluchači opustili sféru každodenního českého mediálního balastu na téma „migrace“ a soustředili se na podstatné reálie.

Migrace do Evropy z Blízkého východu přes Turecko a Balkán a ze severní Afriky přes Středozemní moře (do Itálie a Španělska) je jev přirozený, starý tisíce let, přičemž jeho intenzita do značné míry závisí na politické situaci v zemích Magrebu a Blízkého východu. Dojde-li k politické destabilizaci v obou oblastech (Libye, Sýrie, Irák) najednou, je migrační vlna o to masovější. Klíčovým faktorem pak zůstává postoj evropských států, který v tuto chvíli vykazuje spíše znaky ignorace situace než jejího aktivního řešení. Tvrzení, že pro oblast Blízkého východu jsou podstatné vnitřní poměry a mezinárodní zájmy čtyř států (Turecko, Egypt, Saúdská Arábie, Írán), je v kontextu prezentovaných argumentů pana Pojara těžko zpochybnitelné. Do kontextu úvah zapadá mj. argument, že např. pro Turecko je existence ISIS menší hrozbou než Kurdové na jeho východě.

Otázka vztahů k Rusku a jeho geopolitickým zájmům - téma samo o sobě na nejednu přednášku. Stačí pohled na mapu a debata se otevírá jedním směrem - do Evropy. Na Dálném východě hranice Ruska určuje Beringova úžina a spornými geopolitickými body jsou Sachalin a Kurilské ostrovy, zatímco mapa Evropy je pro ruské geopolitické zájmy a střety s evropskými státy - chce se mi konstatovat slogan „past vedle pasti“. Gruzie, Ázerbájdžán, Krym, Podněstří a Donbas s ozbrojenými konflikty, pobaltské státy bezpečnostně spjaté se Západem členstvím v NATO, zato se silnou ruskou menšinou na svém území.

Část druhá - české ekonomické zájmy

Pohled posluchače na prezentaci - a je to jasné. ČR je ekonomicky pevně spjata se Západem, což dokládá objem exportu do zemí EU. Všechny ostatní exportní destinace se v porovnání se zeměmi EU jeví jako příležitosti pro budoucnost (závislé na tom, co a v jakém objemu čeští exportéři nabídnou na trhy daných zemí), anebo jsou zbožnými přáními části naší politické reprezentace, občas spojenými s podnikatelskými fiasky. Nabízí se otázka, kdo z české politické reprezentace přizná, že státní podpora českého exportu do vybraných destinací jako Rusko, středoasijské země bývalého SSSR, Vietnam nebo Turecko nesplnila očekávání, některým podnikům se stala osudnou a v konečném důsledku ji bude jako ztrátu České exportní banky a EGAP platit daňový poplatník.

Obdobně tomu je u zahraničních investic v ČR - na straně jedné barnumská reklama ČR jako „čínské brány do Evropy“, fakticky však daleko za očekáváními, na straně druhé investice Jižní Koreje nebo Izraele, většinou do technologických špiček v oboru.

Část třetí - Obrana a bezpečnost

Téma neméně poutavé, související zejména s částí první. A téma stejně povzbudivé jako alarmující. Na straně jedné potěšující zprávy - např. pokles kriminality nebo obrat ve vztahu veřejnosti k obraně a bezpečnosti jako reálnému problému, oproti tomu dlouhodobě podfinancované výdaje na udržování ozbrojené složky (v rozporu se závazkem ke spojencům v NATO, přičemž skutečnost, že tyto dodržuje pouze několik členských států, nemůže být omluvou). Z předložených údajů vyplynulo, že vojenským hegemonem jsou USA - ať již samy o sobě, anebo jako součást vojsk NATO. Požadavek administrativy prezidenta Donalda Trumpa na dodržování výdajů členských států NATO na vojenské síly pak není ničím jiným než pojmenováním reality a výzvou k plnění toho, k čemu se ČR zavázala při svém vstupu do této organizace v r. 1999. Poměrně jednoznačně vyzněl názor pana Pojara na budování společné armády EU: „O vybudování společné armády EU usilují v obraně tak erudovaní lidé jako Jean Claude Juncker, občan a bývalý premiér Lucemburska - země bez vlastní armády.“ Výrok strohý a výstižný - otázkou je, zda se smát anebo při vědomí, kdo EU v současné době vede, plakat…

II.

Přednáška Jaroslavy Kypetové

Odpolední část výuky byla připravena na téma „Daňová politika“. Ačkoli jde o téma ekonomické, je s politikou nerozlučně spjato, protože jinak než výběrem daní financovat fungování moderního státu není možné. Politicko-ekonomickým tématem pak zůstává způsob a množství peněz inkasovaných státem od daňových poplatníků. Po několika minutách přednášky se posluchač ocitl ve sféře ekonomie, vyučované na středních a vysokých školách, doplňované ne nezajímavými exkurzy (např. náklady na pořízení EET ve vztahu k daňovému základu). Nicméně - tato přednáška zůstala pouhou přednáškou - alespoň pro ty, kdo nenacházejí zvláštní zalíbení v daňové problematice.

III.

Resumé

Konstatuji, že přednáška Tomáše Pojara byla vynikající. Téma bylo podáno vyčerpávajícím způsobem - za mě jeden z nejlepších řečníků, které jsem měl možnost zažít. Přednáška Jaroslavy Kypetové měla jednu zásadní vadu - přišla na řadu po Tomáši Pojarovi, což z ní učinilo alespoň pro mě marginální událost.

Moje doporučení závěrem? První - téma „Mezinárodní vztahy“ rozložit na jeden celodenní seminář. Druhé - přednášku na téma „Daňová politika“ kombinovat s jiným exaktním tématem. Kombinace těchto dvou témat v jednom dni je alespoň pro mě nepříliš vhodná na úkor daňové problematiky.

Lukáš Seibert, LKA 2016/2017