LKA očima posluchačů - září 2015
Pochvala je také komunikace
Mgr. Ivana Horáková
Po třech hodinách na cestách vlakem a hromadnou dopravou usedám do lavice v příjemných, historických prostorách Cevro Institutu. Zvědavá čekám na první učební blok Liberálně-konzervativní akademie (LKA), který nese název Komunikace a veřejná prezentace.
Pomyslné taktovky se chopili Hana Svobodová a Jiří Frgal. Po úvodních slovech nenechali nic náhodě a takříkajíc nás hodili do vody. Chtěli vědět, jak a zda se umíme před svými zbrusu novými kolegy představit.
Že není projev jako projev, jsme se přesvědčili vzápětí. Postřehy přednášejících odborníků korigovaly naše vystoupení a věcnou kritikou nás směřovaly nás k příštím úspěšnějším sebeprezentacím.
Komunikace… Slovo, pod nímž si každý z nás představí něco jiného. Shodneme se asi v tom, že se jedná o tok slov nebo gest probíhající mezi lidmi. Z prvního setkání LKA si odvážíme výstižně a vtipně napsanou publikaci „Mozaika komunikace“. Začetla jsem se do ní se zájmem už při zpáteční cestě vlakem a doma se k ní ráda vrátila se zvýrazňovačem v ruce. Zaujala mě zvlášť kapitola o pochvale.
Proč pochvala? Jaký význam má v mém životě, v životě mých blízkých? Přicházím na důležitá zjištění. Poeticky řečeno: setkávám se s ní asi tak jako se šafránem v oparu obyčejnosti a všednodennosti nezřídka okořeněném pepřem kritiky.
A přitom: vyjadřování pozitivních emocí, toho, že jsme spokojení, že se něco povedlo, že jsme šťastní… to všechno jakoby rozsvěcuje vztahy kolem nás. A tak se nechávám unést a zanotuji ódu na pochvalu.
Pochvala je radost, |
Pochvala má moc |
Je energetickým nápojem, |
Tak jen směle |
Pochvala je pouto, |
A občas upusťme |
Zavírám knihu a s nadějí, že se i já vydám častěji na křídlech pochvaly po zemích českých a hlavně po vlastní domácnosti, se těším na další setkání v Praze.