Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Březnové přednášky Liberálně-konzervativní akademie se věnovaly právu a politologii. Přednášeli soudce Nejvyššího správního soudu Vojtěch Šimíček a politolog Petr Sokol. Zde je přednáškový den očima jednoho z posluchačů, Benedikta Záhory:

První blok přednášek v sobotu 13. března s názvem „Právo“ přednášel doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, PhD., který působí jako soudce Nejvyššího správního soudu ČR. Přednáška tedy byla, jak jinak, věnována ústavnímu právu a principům ústavního pořádku. Ústava je základním právním rámcem každé země, tedy i naší republiky, a zaručuje všem občanům jejich základní práva. Ústavní právo v České republice je z historického hlediska postaveno na několika dokumentech, nikoliv v jednotném svazku – ústavě, jako je tomu např. v Polsku či Německu. Přestože naše ústava patří ze světového pohledu spíše k těm přehlednějším, srozumitelnějším a méně objemným, fakt, že není v jednotném dokumentu, komplikuje její jednoznačnou agregaci s právním řádem České republiky z ní vyplývajícím, zvláště pak pro některé zákonodárce, kteří nemají v tomto směru patřičné vědomosti a znalosti souvislostí. Stává se proto, že poslanci při své snaze obohatit naši zemi o další zákony a předpisy jsou ve znění a výkladu takových nových zákonů s naší ústavou často v rozporu a ústavní stížnosti se množí jako houby po dešti. Celý přednáškový blok vedený JUDr. Šimíčkem probíhal velmi otevřeně, formou diskuse. Dalo by se shrnout, že na onu pomyslnou otázku, zda-li doplňovat a konkretizovat naši ústavu a doplňovat a měnit stávající zákony a překotně vytvářet nové, zní odpověď „Ne“. Ústava je pouze právním rámcem, nikoliv konkrétním zákonem. Zákony z ústavy vycházející mají být jasné, stručné a přesná interpretace jednotlivých nuancí každého předpisu by měla být zejména otázkou právní praxe. Tedy – konkretizace právních norem je na místě teprve po praktické zkušenosti a naopak konkretizace by neměla zkušenosti předcházet a dávat tak příčinu ke vzniku četných právních excesů a kliček. Je škoda, že podobné právní povědomí, nadhled či potřebné vzdělání není podmínkou či normou pro všechny zákonodárce, kteří zákony České republiky mění a vytvářejí.

V poobědovém bloku vedl přednášku na téma „Volební a stranické systémy“ PhDr. Petr Sokol. Z podtextu politické teorie a příkladů z praxe vyplývalo známé pravidlo: Vedle zájmů společných, dají-li se velmi obecně některé zájmy takto označit, tu vždy existovaly, existují a zřejmě vždy existovat budou také zájmy osobní. Politika je pro mnohé nástrojem moci a zisku a veřejné zájmy jsou pouze zástěrkou pro zájmy osobní a uplatnění principu silnějšího. Nebo, ještě lépe řečeno, agresivnějšího. Je s podivem, že některé totalitní politické systémy se v době informační revoluce (zvláště internetu) dokážou v některých zemích stále udržet. Kromě podrobné typologie politických stran, politických rodin a systémů se v druhé polovině odpoledního bloku PhDr. Sokol věnoval volebním systémům. Volební systém je, podle slov PhDr. Sokola jakási „mašina“, stroj, který je třeba nastavit podle toho, co chceme, aby z něj vypadlo. Je totiž nasnadě, že pokud je k dispozici např. 10 mandátů, o které se uchází 40 kandidátů z 12 politických stran, jež volí např. 10 000 voličů, neexistuje výsledek, který by byl absolutně spravedlivý a který by beze zbytku odrážel voličskou vůli. Volební systémy (ony stroje) se mohou nastavit tak, aby zajišťovaly např. dominanci větších politických stran, tedy těch s výrazně vyšším počtem hlasů, nebo naopak mohou zvýhodnit malé strany s menším počtem hlasů a být tak více „poměrnější“. Nejlepší výsledek se pak dá označit jako „skoro dobrý“. Ostatně, stejně tak, jak je tomu obecně u politiky. Nejlepší výsledek je vždy pro všechny maximálně „skoro dobrý“, ale to je, myslím, docela pozitivní, uvědomíme-li si, jak to vypadá v zemích, kde je volební a politický výsledek výborný a prospěšný jen pro někoho.

O celém přednáškovém bloku nelze tvrdit nic jiného, než že byl, ostatně jako obvykle, objemem i hodnotou informací velmi kvalitní. Škoda jen, že se podobné informace nedostanou k více lidem, zejména k těm, kteří by to určitě vzhledem ke svým veřejným funkcím potřebovali a kteří je evidentně nemají.