Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Kronika světové pravice

Petr Sokol, šéfredaktor CEVRO Revue, politolog

Obhajoby v Pobaltí a v Polsku

V estonských volbách v březnu pravicový premiér a jeho koaliční partner hladce obhájili vládu v této pobaltské republice.

Lotyši v červenci hlasovali v referendu o velmi nezvyklé otázce: „Jste pro rozpuštění desátého lotyšského parlamentu?“ Vypsání lidového hlasování „zařídil“ tehdy už bývalý pravicový prezident Valdis Zatlers. Na první pohled odvážný počin ho sice stál funkci prezidenta, ale následně mu umožnil založit novou politickou stranu a v jím vyvolaných předčasných volbách s ní obsadit druhé místo. S dalšími dvěma pravicovými stranami pak sestavili koalici, v jejímž čele zůstal dosavadní premiér Dombrovskis.

Na počátku října se podobný kousek povedl také polskému premiéru Donaldu Tuskovi, který v souboji dvou pravicových stran obhájil premiérskou pozici.

 Konzervativní Kanada

Stephena Harpera, konzervativního premiéra Kanady, sice opozice donutila k předčasným volbám, ale v nich v květnu politik připodobňovaný k Georgi W. Bushovi poprvé získal takovou podporu, aby mohl vládnout s většinou v parlamentu.

Portugalsko doprava

Portugalsko se v červnu stalo další evropskou zemí, která potvrdila, že v ekonomické krizi voliči nesahají nutně po levicových hodnotách, ale dávají přednost pravici, která nabízí úspornější hospodaření. Portugalští voliči dle tohoto principu poslali do opozice dosud vládnoucí socialisty a nahradili je pravicovou parlamentní většinou. Novým portugalským premiérem se stal šéf pravostředových sociálních demokratů Pedro Passos Coelho. Ihned se musel ujmout ekonomických „záchranářských“ prací. Pomoci mu v tom má koalice s konzervativními lidovci, kteří ve volbách také posílili. Pravděpodobný budoucí premiér v projevu během volební noci prohlásil, že musí skončit mentalita truchlivé portugalské hudby fado a je třeba začít jinak.

Republikánský kolotoč

Američtí republikáni celý rok hledali vhodného kandidáta, který by se mohl postavit na konci roku 2012 v souboji o Bílý dům levicovému Baracku Obamovi. Souboj to byl nezvyklý, protože po celý rok se odehrával mezi favoritem a představitelem umírněných republikánů Mittem Romneyem a jeho oponenty z řad konzervativního křídla strany. Romney se držel celý rok v popředí, ale nikdy se nedostal do rozhodujícího úniku. Vyrovnanou hru s ním vždy chvíli hrál nový miláček konzervativců, který ale po určitém čase „pohořel“. V této pozici se vystřídali Michele Bachmannová, Rick Perry, Herman Cain a Newt Gingrich. Souboj zůstává stále otevřený.

Rajoy španělským premiérem

Až napotřetí se lídrovi španělských pravicových lidovců Mariu Rajoyovi podařilo v listopadových volbách vstoupit hlavním vchodem do paláce Moncloa, kde sídlí španělští premiéři. Do vlády mu pomohla katastrofální reputace dosud vládních socialistů, kteří doplatili na to, že dlouho zpochybňovali hrozbu krize, a když krize opravdu dorazila na Iberský poloostrov, jejich premiér Zapatero dlouho dělal jakoby nic. Posléze musel sáhnout k tvrdým úsporným opatřením, čímž odradil část svých tradičních voličů. Naopak Rajoy na příchod krize reagoval státotvorně, skončil s politikou nulové tolerance a dokonce podpořil ústavní dodatek o tzv. dluhové brzdě. Voliči mu za to dali v předčasných volbách mandát v podobě absolutní většiny mandátů ve španělském parlamentu.

Silviův konec?

Italský pravicový premiér Silvio Berlusconi se ocitl během tohoto roku pod stále větším tlakem. Zlobili se na něj evropští lídři, že nedostatečně reformuje zadluženou zemi. Zlobili se na něj koaliční partneři, že navrhuje příliš tvrdá opatření. A už i pravicové italské deníky a část členů jeho vlastní strany si přáli jeho odchod, protože se zlobili, že jeho aféry zbytečně zatěžovaly pravicovou vládu. Pětasedmdesátiletý Berlusconi sám nejprve prohlásil, že bude v politice pouze do konce funkčního období v roce 2013. Na začátku listopadu ale poprvé ztratil faktickou většinu v parlamentu, když i část koaličních poslanců demonstrativně nehlasovala o jednom vládním návrhu zákona. Berlusconi na tento politický signál reagoval tím, že prezidenta republiky informoval, že odstoupí z funkce premiéra, jakmile bude schválen reformní balíček. Slib splnil po několika dnech a v úřadu premiéra ho nahradil nestraník Mario Monti.

Prohry na Balkáně

Na počátku prosince se v jihovýchodní Evropě skácely dva premiérské trůny. Ani slovinský levicový premiér, ani chorvatská pravicová předsedkyně vlády nedokázali svou pozici u voličů obhájit. V případě obou zemí volební výsledek zásadně ovlivnila nejenom hospodářská krize, která „požírala“ v posledních měsících jednu vládu za druhou, ale hlavně korupce. Vždyť v Chorvatsku se řešilo, zda předchůdce pravicové premiérky Jadranky Kosorové a její spolustraník Ivo Sanader bude moci volit ve vazbě, kde čeká na soud, protože údajně vzal úplatek deset milionů eur. A v sousedním Slovinsku, kde po krachu levicové vlády měla mít pravice výhru jasnou, pro změnu na lídrovi pravicové opozice a hlavním favoritovi předčasných voleb Janezu Janšovi ulpělo podezření, že před lety za svého premiérování přijal úplatek za nákup obrněnců. V obou zemích díky tomu zvítězily levicové strany. V Chorvatsku pravicové HDZ odchází po drtivé porážce do opozice, ve Slovinsku po remíze mezi pravicí a levicí se složitě hledá koalice.

Mitt Romney