Přímá volba starostů?

29. dubna 2012
29 Dub

Řešme raději skutečné problémy

Matěj Trávníček, spolupracovník redakce

 

Namísto hledání problémů a nedostatků fungování samospráv a prosazování jejich řešení přicházejí mnozí politici s laciným gestem, které vydávají za lék na všechny nemoci. Ve skutečnosti ale přímá volba žádné problémy neřeší, naopak na spoustu nových problémů zadělává.

 

1. Kohabitace

V současnosti je moc v obci rozdělena mezi starostu a zastupitelstvo, ve větších obcích a městech pak přibývá ještě rada. Díky tomu, že starosta (ale i rada) je volen zastupitelstvem, je zajištěno, že disponuje v zastupitelstvu většinou. Ztratí-li ji, může být odvolán, stejně jako může padnout vláda v případě, že ztratí většinu v Poslanecké sněmovně. Požadovat přímou volbu starosty je tak do značné míry podobné, jako chtít přímo volit premiéra. V Izraeli tento experiment zkoušeli v letech 1996 až 2001, a ničemu to neprospělo.

Pokud je totiž starosta volen odděleně od zastupitelstva, je zároveň obec vystavena riziku vzniku kohabitace, tedy takového stavu, ve kterém by se starosta musel potýkat s nesouhlasnou většinou v zastupitelstvu. V praxi tento problém známe například ze Slovenska, kdy si nezřídka starosta se zastupitelstvem házejí navzájem klacky pod nohy. V jednom slovenském městě to došlo dokonce tak daleko, že zastupitelstvo odmítlo určit nového oddávajícího a starosta tak musel trávit oddáváním více než polovinu pracovní doby. Válečný stav mezi zastupitelstvem a starostou je prohrou obou stran i obce jako celku. Během funkčního období se nezvládne nic prosadit a rozvoj obce stagnuje.

 

2. Co s radou?

Stejný problém jako s kohabitací starosty a zastupitelstva vznikne i v případě rady, případně místostarosty. Opozičně naladěné zastupitelstvo zvolí starostovi radu sestávající z jeho nejtvrdších kritiků a oponentů. Je tak otevřena další fronta válečného střetu starosty s opozicí. Řešením může být zrušení volené rady. Kdo však bude agendu vykonávat? Úředníci? Kdo je ale bude jmenovat? Vznikne rada jmenovaná starostou sestávající například i z kandidátů neúspěšných ve volbách?

 

A otázek je více

Jak to bude s odvolatelností starosty? Bude jej odvolávat jako dosud zastupitelstvo? Nebo bude odvoláván lidovým hlasováním? Za jakých okolností bude možno takové hlasování vypsat? Jaký bude užit volební systém pro volbu starosty? Jaké budou pravomoci přímo voleného starosty? Má být starosta volen přímo ve všech obcích, nebo jen v některých? To vše jsou otázky, které je potřeba vyřešit v souvislosti s přímou volbou a jejichž zodpovězení bude mít na fungování obecních samospráv zásadní vliv.

Ústavní právníci navíc správně upozorňují, že případné zavedení přímé volby, zejména v podobě, kdy by se týkala pouze části obcí, může narazit na limity dané Ústavou. Konkrétně její hlavou sedm, která upravuje postavení územních samospráv.

Není bez zajímavosti, že v evropském kontextu se přímá volba prosadila zejména v postkomunistických zemích a úvahy o jejím zavedení se vedou prakticky všude tam, kde je dosud starosta volen nepřímo, tedy ve většině zemí západní Evropy. Například v Norsku s přímou volbou experimentovali v některých obcích od roku 1999. V komunálních volbách z letošního roku se však Norové vrátili zpět k volbě nepřímé.

 

Řešme podstatné problémy

Namísto vytváření nových problémů s přímou volbou bychom raději měli čas a energii věnovat řešením skutečných problémů obcí. Bylo by záhodno pokračovat dál v decentralizaci a dekoncentraci výkonu veřejné správy a obzvláště v souvislosti s aktuálně diskutovaným rozpočtovým určením daní je na místě i snaha posílit finanční autonomii obcí.

A určitě by pak mělo dojít například ke změně komunálního volebního systému, který je voličům, ale i mnohým politikům nesrozumitelný. A není divu, představuje totiž hybridní kombinaci listinného systému, jmenného hlasování a proporční distribuce mandátů. Chová se jako typický black box, o čemž se můžeme přesvědčit vždy, když vidíme tázavé výrazy v obličejích voličů nad zveřejněnými výsledky voleb. Nerozumí tomu, proč nebyl zvolen kandidát, který obdržel více hlasů než i polovina zvolených zastupitelů.

Stávající volební systém tak zásadním způsobem ubírá na legitimitě zvolených zastupitelů. A ve svých důsledcích navíc i oslabuje rekrutační funkci politických stran a deformuje logiku volební soutěže, kdy paradoxně pořadí zvolených kandidátů určité strany mohou nejefektivněji ovlivnit voliči strany jiné.

To jsou skutečné problémy, které si zaslouží pozornost. Bohužel neznějí tak dobře jako laciné výkřiky o přímé volbě.

 

"hydepark"

I plzeňského primátora by chtěli někteří volit přímo