Evropské peníze budou. Ale pořádně sešněrované!
S Oldřichem Vlasákem o evropských fondech
V Bruselu se začalo rozhodovat o možnostech budoucího vyžití evropských fondů. V Evropském parlamentu se této oblasti věnuje Ing. Oldřich Vlasák, který je koordinátorem pro regionální rozvoj čtvrté největší frakce Evropští konzervativci a reformisté a současně jediným zástupcem ČR v europarlamentní pracovní skupině pro budoucí kohezní politiku. CEVRO Revue mu proto během prosincového pléna ve Štrasburku položila několik otázek s cílem zjistit informace ze zákulisí, a to přímo z místa, kde se rozhoduje.
Evropská unie je na křižovatce. Euro je na pokraji krachu, zadlužené státy jihu se evidentně z problémů samy nedostanou. Co tato atmosféra znamená pro rozhodování o evropských fondech?
Bohaté západoevropské a severské státy, které jsou čistými plátci, už nechtějí jen tak dotovat zaostalý jih a východ Evropy. Velmi často je na jednáních zmiňován příklad italského regionu Mezzogiorno, kde se ani po několika desetiletích „proudění“ evropských prostředků nepodařilo kvůli korupci, vyhledávání krátkodobých zisků a rychlejšímu růstu mezd než produktivity práce dosáhnout významnější změny. Projevuje se snaha evropské fondy výrazně více svázat, více centrálně řídit, stanovit nové podmínky a hlavně zaměřit investice na klíčovou infrastrukturu, podporu prorůstových technologií a investice do lidských zdrojů. To je zjevné i na příkladu nově navrhovaného tzv. infrastrukturního fondu, který má být řízen přímo z Bruselu a do kterého mají chudší státy tzv. vrátit 10 mld. eur, které dostanou z Fondu soudržnosti. To je podle mého názoru nejenom velmi nesystémový krok, ale přímo jednoznačný pokus Komise tzv. „jít na ruku“ starým členským státům a pokusit se postupně Evropskou unii federalizovat.
Postoj starých členů se jeví jako logický. V dobách blahobytu si mohli dovolit přispívat chudším státům, nyní mají své vlastní problémy, na jejichž řešení potřebují peníze…
To je zcela jistě pravda. Oni ale dnes na jedné straně nechtějí investovat peníze do rozvoje chudších a nově přistoupivších ekonomik, které jim otevřely trhy a jsou tak odbytištěm pro jejich výrobky, a na straně druhé po nás chtějí, abychom jim půjčovali peníze a ručili za závazky. Je to trochu paradox. Nové členské státy, které vstupovaly do Unie před pár lety s vidinou přílivu evropských fondů, dnes mají sanovat některé staré členy, kteří si i přes dlouholeté masivní dotace z Bruselu zvykli žít na dluh. Nyní těmto státům trh přestal věřit, že jsou schopny a ochotny splatit své závazky, a jejich vládní dluhopisy tak přestávají být na trhu prodejné. Dluhopisy skupuje Evropská centrální banka, která tím jenom oddaluje řešení problémů, a navíc se dle některých expertiz věnuje činnostem, ke kterým nebyla zřízena.
Pojďme se vrátit k evropským fondům. Nově navrhovaná pravidla, o kterých budou spolurozhodovat Evropský parlament a členské státy, přináší celou řadu novinek. Je možné je jednoduše popsat?
Velmi obtížně. Kdo se chce nejenom v Bruselu, ale i u nás doma bavit o budoucnosti evropských fondů, musí se doslova naučit nový jazyk. Se selským rozumem a kupeckými počty si opravdu nevystačíte. Množství zkratek a pojmů, které Komise zavádí, je podle mne alarmující. Modulace měr spolufinancování, inovace nástrojů finančního inženýrství, ex ante kondicionality, inovativní akce pro udržitelný městský rozvoj, PSCI – Program pro sociální změnu a inovace, dokonce Brusel znovu oživil i „ítího“, protože zavádí zkratku ITI, tzv. integrované teritoriální investice. Možná je to směšné, mě z toho však spíše mrazí, kam se to celé ubírá.
Pojďme se tedy podívat, co se má konkrétně změnit. Jaké jsou podle vašeho názoru ty nejvýznamnější změny?
Velmi stručně. Komise navrhuje propojení kohezní politiky s cíli hospodářské strategie Evropa 2020, navrhuje koncentrovat zdroje na menší počet priorit, zavedení odměny, tzv. výkonnostní rezervy, pro ty nejlepší, klade větší důraz na programování, monitoring a hodnocení, ráda by, aby se dotační tituly více kombinovaly s půjčkami. To jsou nicméně spíše technické věci, které konečné příjemce zase až tak nezajímají. Ty zajímá, zda budou moci realizovat své projekty.
Budou tedy evropské fondy k dispozici v rozsahu, na jaký jsme zvyklí doposud?
Ze všech diskusí, které o evropských fondech v Bruselu i u nás doma vedeme, jednoznačně vyplývá, že „špidlovsky“ řečeno „nějaké zdroje budou“. Objem evropských fondů, které získáme z Bruselu, se zase až tak dramaticky nemění. To, co se změní, jsou možnosti jejich využití. Evropská komise v návrzích nejen navrhla zúžit počet tzv. priorit, tj. oblastí, které by se měly z fondů Evropské unie platit, ale dokonce stanovila i přesné poměry, jak by měly být tyto fondy rozděleny. Např. konkurenceschopnost malých a středních podniků, investice do vědy a výzkumu a tzv. zelené ekonomiky, tj. úspor energií a obnovitelných zdrojů, mají v našich regionech spolknout minimálně 50 %, v Praze pak neuvěřitelných 80 %. Současně budeme muset alespoň čtvrtinu prostředků investovat do tzv. měkkých projektů, v případě Prahy má na různé sociální projekty jít dokonce více než 52 %. Například pro obce to znamená, že pravděpodobně nedostanou peníze na místní komunikace, ale budou moci získat peníze na zateplení obecního úřadu či místní školy.¨
Současný systém rozdělování evropských fondů mnoha lidem nevyhovuje. Kupříkladu ČR je kritizována za velký počet operačních programů. Co si o tom myslíte?
Současný systém je opravdu velmi složitý a mnoho problémů s využíváním evropských fondů si způsobujeme sami. Problémem podle mého názoru nicméně není ani tak samotný počet operačních programů, ale to, že v každém platí odlišná pravidla a že společně nejsou provázané. Problémy jsou totiž zapříčiněny spíše resortismem, chráněním si vlastního písečku ze strany ministerstev a regionálních rad, nepropojením práce úřadů a neochotou dívat se na projekty očima těch, kdo mají peníze využívat. Velký počet operačních programů představuje také riziko z hlediska zbytečného plýtvání zdroji. Čím více řídicích a zprostředkujících orgánů, tím nákladnější systém je, tím více se prodražuje, tím více papírování a byrokracie přináší. Apeluji proto na stát, aby čerpání fondů co nejvíce zjednodušil.
Problematice fondů se věnujete také na Svazu měst a obcí. Jak vnímají debatu o budoucím využití evropských fondů komunální politici?
Primátory, starosty i zastupitele logicky zajímají především stávající možnosti čerpání evropských fondů. Snaží se upozorňovat na ty největší problémy a správně očekávají, že v budoucnu se již nebudou opakovat. Největším problémem je přebujelá byrokracie. Administrace projektů je totiž příliš složitá a nevhodně nastavená, podmínky se mění „za pochodu“ (např. neuznatelnost daně z přidané hodnoty v Programu rozvoje venkova), je velký nepoměr mezi vloženou prací a vlastními finančními prostředky na jedné straně a nejistotou výsledku na straně druhé. Netransparentnost pravidel, ale také personální náročnost projektového řízení, nutnost využívat externích firem nebo časová náročnost procesu z hlediska lhůt, to jsou jen některé z nedostatků systému, na které moji kolegové upozorňují. Zároveň je pro samosprávy velkou překážkou nutnost realizovat projekty pomocí vlastních finančních prostředků, a pak teprve čekat na proplacení z peněz EU. Řeknu to otevřeně, všem nám vadí, že se příliš mnoho peněz utratí za papírování a překlenovací úvěry, namísto aby byly využity například na stavbu silnic nebo nákup nových technologií do škol a nemocnic.
Co je při rozhodování o budoucích evropských fondech českým národním zájmem?
Zjednodušeně řečeno bychom pro Českou republiku měli získat co nejvíce prostředků na smysluplné investice do veřejné infrastruktury, měli bychom nastavit taková pravidla, která nebudou narušovat principy volného trhu a budou maximálně jednoduchá, přehledná a kontrolovatelná. V neposlední řadě bychom měli dát co nejméně prostoru pro svévolné rozhodování úředníků v Bruselu. Národním zájmem je také vytvořit koalici s podobně smýšlejícími členskými státy, abychom v Evropské unii nezůstali se svými postoji osamoceni. Kupříkladu v Evropském parlamentu si téma kohezní politiky „drží“ a své zájmy zohledňují zástupci států jako Polsko, Rumunsko, Německo a částečně také Řecko či Nizozemsko. Vzhledem k tomu, že Česká republika je ekonomickou vyspělostí někde mezi málo rozvinutými státy a nejvyspělejšími státy, můžeme být pomyslným jazýčkem na vahách a naši podporu určitým návrhům dobře zobchodovat.
Evropský komisař Hahn a poslanec EP Oldřich Vlasák na konferenci k využívání fondů ve městech
