Petr Sokol: Odbory proti vládě

14. července 2011
14 Červ
www.reflex.cz
30.06.2011

V mnoha evropských zemích začínají odborové centrály přebírat roli politické opozice. Následující příběh se sice odehrál několik set kilometrů od hranic Česka, ale v budoucnu se může v jiné podobě stát také u nás. 

Žila, byla jedna malá středoevropská země. Její vláda se snažila v době ekonomické krize snižovat zadlužení a zabránit tomu, aby se její rozpočet propadl do dluhové pasti. Dospěla proto také k přesvědčení, že demografická křivka je neúprosná, a pustila se do penzijní reformy, mezi jejíž součásti mělo patřit také zvýšení důchodového věku. 

Pozdějšímu odchodu do důchodu se ale rozhodly říct razantní ne odbory, které se rozhodly dělat politiku ve stylu "po nás potopa". Vláda země byla ovšem koalicí několika stran a nutnost provádět nelehké reformy ji začala rozkližovat. Během koaliční krize dokonce z vlády odešel předseda jedné z vládních stran. 

DO DŮCHODU V 58! 

Pokud se vám zdá úvodní příběh povědomý, máte pravdu. Ovšem vše popsané se v posledních měsících neodehrává jen v České republice, ale také v nedalekém Slovinsku. Tamní odbory se však chovají snad ještě nezodpovědněji než jejich české protějšky, a to hned z několika důvodů. 

Za cíl svého odporu si slovinští odboráři vzali důchodovou reformu, která zavádí zvýšení důchodového věku na 65 let. Dosud se Slovinci těšili "luxusu" v podobě velmi nízkého důchodového věku: ženy pracovaly do 57 let a muži jen o rok déle. Dokonce i středolevicová vláda socialistického premiéra Boruta Pahora, která zemi řídí přes dva roky, došla k přesvědčení, že takovýto důchodový systém nelze ufinancovat, a schválila loni v prosinci zmiňované zvýšení věku pro odchod do důchodu na 65 let. 

ZNIČUJÍCÍ REFERENDUM 

Zákon o důchodové reformě prošel parlamentem výraznou většinou, ale okamžitě se na obzoru objevila nová překážka v podobě možného referenda, jímž mohou slovinští voliči rušit parlamentem přijaté zákony. K jeho vyvolání stačí ve Slovinsku splnit poměrně jednoduché podmínky v podobě sebrání třiceti poslaneckých podpisů (z celkových devadesáti) nebo 40 tisíc podpisů mezi občany. Sbírat podpisy mezi občany začaly okamžitě po schválení reformy slovinské odborové centrály. 

Vláda se je pokusila zastavit podáním stížnosti k Ústavnímu soudu, ve které namítala, že referendum by bylo protiústavní. Svou představu o neústavnosti referenda podepřela velmi sofistikovanou argumentací, podle níž by zamítnutí reformy znamenalo, že v rozpočtu nebudou peníze na důchody, a tím bude porušeno ústavní právo slovinských občanů na sociální jistoty. 

Jak už to však v našich krajích bývá, ústavní soudci občas nehledí na ekonomickou realitu, ale upřednostňují abstraktní právní poučky, což se stalo i ve slovinském případě. Soud referendum posvětil. 

Z DEŠTĚ POD OKAP 

S klesající podporou pro důchodovou reformu se začala drolit vládní koalice a nepomohla ani předreferendová kampaň, v níž socialistický premiér Pahor poukazoval, že v případě zamítnutí reformy jeho ani jiné vládě nezbude nic jiného než přijmout ještě radikálnější rozpočtové škrty. Pro část voličů ale bylo referendum spíše hlasováním o popularitě drolící se Pahorovy koalice, k čemuž přispěla i pravicová opozice bývalého konzervativního premiéra Janeze Janši, jež své příznivce nestátotvorně vyzvala k hlasování proti reformě. 

A tak není divu, že referendum dopadlo jako skoro každé lidové hlasování, v němž si občané mají zhoršit sociální nebo ekonomickou situaci. Slovinci reformu zamítli jednoznačným poměrem 72 % ku 28 % a nyní je čeká drastický úsporný balíček a zřejmě také pád vlády. Díky bohu, že u nás nemáme zákon o obecném referendu!

Reflex, 26/2011