Petr Sokol: Země před bankrotem

02. Června 2011
02 Čer
www.reflex.cz
02.06.2011

Španělsko se už dlouhé měsíce potýká s hlubokou finanční krizí a balancuje na hraně ekonomického rozvratu, jaký už zažilo sousední Portugalsko a Řecko. Do toho přišly komunální a regionální volby a demonstrace v centru Madridu a Barcelony. CO SE BUDE DÍT DÁL?

Socialistická vláda premiéra Josého Zapatera je u moci už sedm let, ale květnové místní a regionální volby jí vystavily vysvědčení, které by se dalo nejlépe popsat jako politický "umíráček".

DEBAKL SOCIALISTŮ

Ze třinácti regionů, kde se letos hlasovalo, zůstanou socialisté v čele pravděpodobně jen v Extremaduře, kde sice skončili druzí, ale u moci je udrží koalice s komunisty. Nejsilnější na počet hlasů socialisté zůstali jen v severošpanělské Asturii, kde ale pravděpodobně místo nich budou vládnout pravicoví lidovci v koalici s kandidátkou vytvořenou bývalým a nyní "odpadlým" lidoveckým ministrem.

Symbolem neúspěchu socialistů v regionálních volbách se stal výsledek v oblasti Kastilie–La Mancha, kde levicová strana ztratila většinu poprvé od zavedení "po frankovské" demokracie v sedmdesátých letech.

A podobně padaly socialistické bašty i v komunálních volbách. Ze sedmi největších měst zůstala v rukou socialistů pouze Zaragoza. Pro premiéra Zapatera bude jistě bolestivá ztráta jeho domovského Leonu a také tradičních bašt v Andalusii v čele se Sevillou. Celostátně socialisté dosáhli historicky nejslabšího výsledku v historii post frankistických komunálních voleb a zaostali za opozičními lidovci o celých deset procent.

ZAPATERŮV KONEC

Premiér Zapatero zaplatil za svou politiku, kdy dlouho veřejnosti tvrdil, že Španělska se finanční a rozpočtová krize netýká, a když pak před rokem ze dne na den otočil a zavedl úsporná opatření, začal masívně ztrácet podporu voličů. Zapatero si to uvědomil a před letošními volbami vyhlásil, že v příštích parlamentních volbách již své socialisty nepovede. Voličům to ale nestačilo a u socialistů před březnovými volbami do Kortesů, jak se nazývá španělský parlament, zavládla taková panika, že dokonce zrušili plánované primárky pro výběr Zapaterova nástupce v čele strany a narychlo se shodli na tom, že předsednický post obsadí ministr vnitra Alfredo Pérez Rubalcaba.

Lídr opozice a pravicových lidovců Mariano Rajoy se naopak může na základě letošních výsledků na parlamentní volby v příštím roce těšit, protože má reálnou šanci na třetí pokus socialisty v souboji o palác Moncloa, kde sídlí španělští premiéři, porazit. Nemůže se ale nechat ukolébat faktem, že jeho strana nyní na radnicích a v regionech vládne "skoro všude", protože ani kdyby zopakoval v březnu výsledek z těchto komunálních voleb, nezískal by v Kortesech pro lidovce absolutní většinu a musel by se v celostátní vládě opřít o regionalisty z Baskicka a Katalánska.

Přitom v obou oblastech roste podpora separatistických stran, což se nyní projevilo zejména v Baskicku, kde slavila úspěchy nová strana obsahující i "bývalé" příznivce teroristické skupiny ETA a nazvaná Bildu (Společně).

YES, WE CAMP!

Kromě regionalistů a separatistů může ale lidovcům vyrůst ještě jeden problém. Předvolební kampaň totiž 15. května obohatil nový jev, který byl spojován s možností zásadně ovlivnit volební výsledek. Dosud málo známá iniciativa "Opravdovou demokracii, teď!" svolala na tento den do řady španělských měst demonstrace, kterým zpočátku nikdo nevěnoval pozornost. Jenže díky Facebooku a Twitteru se na náměstích objevily tisíce, a v dalších dnech dokonce desetitisíce hlavně mladých lidí. Věkové složení protestujících nepřekvapí, když si uvědomíme, že zatímco průměrně dosahuje nezaměstnanost v zemi už tak vysokých 20 procent, mezi mladými lidmi nemá práci skoro každý druhý a na zaměstnání kvůli nepružnému pracovnímu trhu nedosáhnou ani mladí lidé s kvalitním vysokoškolským vzděláním. Symbolem protestů se stal madridský "Václavák" – náměstí Puerta del Sol –, kde demonstranti začali stanovat a neodešli, ani když volební komise prohlásila demonstrace v den voleb za nelegální. Protestující kritizovali globalizaci, banky, světové trhy a zkorumpovanost španělských politiků. Vadilo jim i to, že se u vlády v zemi střídají jen dvě velké strany, kterým navíc pomáhá volební systém. Vyzývali proto Španěly, aby v regionálních a místních volbách volili malé strany nebo do uren házeli bílé lístky. Počet neplatných a bílých hlasovacích lístků skutečně oproti minulosti výrazně narostl, a v některých oblastech dokonce dosáhl na pět procent, což "hnutí 15. května" dává určitou politickou sílu. Vzhledem k popsaným postojům demonstrantů ale tyto hlasy chyběly asi hlavně španělské levici.

Reflex, 22/2011