Petr Sokol: Samostatné Skotsko na dohled

12. května 2011
12 Kvě
www.reflex.cz
12.05.2011

Spojené království za sebou má první volební zkoušku konzervativně liberální koalice Davida Camerona, která zemi od loňska vládne. Při "supervolebním" čtvrtku byli vedle regionálních a lokálních voleb všichni britští voliči povoláni, aby rozhodli o způsobu voleb do dolní komory britského parlamentu.

Hlasování přineslo řadu protichůdných trendů, ale jasné je jedno: jednoznačným vítězem se stal premiér Cameron a jeho pravicoví konzervativci. Ti posílili nejenom ve své hlavní anglické baště, ale i v oblastech, kde tradičně neslaví velké úspěchy – ve Skotsku a Walesu. Doslova triumfem se pro Camerona stalo referendum o volebním systému, v němž voliči vyslyšeli jeho doporučení, a naopak zatratili přání liberálních demokratů volby zásadně zreformovat. I proto je šéf liberálních demokratů Nick Clegg nejvýraznějším poraženým těchto voleb a hvězdu loňských předvolebních televizních debat začínají dokonce ohrožovat sílící vnitrostranické hlasy, které volají po výměně v čele strany.

VOLBY POSTARU

Výsledek referenda o změně volebního systému přinesl opravdu jednoznačné odmítnutí navržené novinky. Britští voliči promluvili zcela jasně. Jen třetina z nich si přála zavedení alternativního hlasování, v jehož rámci volič nemá jen jeden hlas, ale může všechny kandidáty očíslovat. Změnu podporovali vedle liberálních demokratů také čelní politici opozičních, levicových labouristů.

Naopak v kampani doporučující hlasovat proti návrhu se spojili konzervativci s částí labouristů a společně se jim podařilo ve veřejném mínění prosadit názor, že změna má sloužit jen k tomu, aby se v politice zachránili stále méně oblíbení liberální demokraté a jejich lídr Nick Clegg.

Nejvíce hlasů pro změnu bylo odevzdáno v Severním Irsku, jež volí už nyní podobným systémem, v Londýně a ve Skotsku. Ani tam ale změna nezískala většinu hlasů. Zastánci změny volebního systému navíc převážili jen v 10 ze 440 volebních oblastí. Příznačný rys výsledků referenda je možné najít i v tom, že mezi těmito oblastmi byla obě tradiční univerzitní města – Oxford a Cambridge. Jinde byl navržený systém asi považován za příliš složitý a jen v univerzitních městech to možná tolik nevadilo.

SKOTSKÝ ŠOK

Když Tony Blair zaváděl v roce 1999 skotský regionální parlament, prosadil pro něj smíšený volební systém, aby žádná strana nemohla shromáždění sama ovládnout. Obavu měl samozřejmě hlavně ze skotských separatistů – členů Skotské národní strany (SNP).

Jenže časy se mění a čtvrteční volby do skotského parlamentu skončily pro mnohé opravdovým šokem. Dlouho podceňovaní skotští nacionalisté budou mít ve skotském parlamentu sami většinu.

Jejich lídr Alex Salmond sice již posledních pět let úřadoval jako skotský premiér (s titulem první ministr), ale jen v čele menšinové vlády. Absence většiny ve skotském parlamentu mu bránila, aby mohl prosadit hlavní cíl jeho strany – referendum o samostatnosti Skotska. Zbylé tři strany ve skotském parlamentu mají celobritský charakter a přes pravo-levé rozdělení jednotně odmítají myšlenku samostatného Skotska. Alex Salmond si proto trpělivě v premiérském křesle budoval popularitu spojenou s jeho pověstí nekonformního a trochu bouřlivého politika a trpělivě čekal na další šanci.

ZA NEZÁVISLOST!

Po překvapivém volebním triumfu lídr nacionalistů již deklaroval, že vyhlášení referenda o nezávislosti nejsevernější části Británie nyní nestojí nic v cestě. Staronový skotský premiér ho plánuje na druhou půlku právě začínajícího pětiletého funkčního období skotského parlamentu. Alex Salmond dobře ví, proč referendum nevypíše okamžitě. V regionálních volbách získal jasnou parlamentní většinu, když jeho Skotská národní strana díky své sociálně demokratické orientaci a jeho osobní popularitě odebrala hlasy hlavně levicovým labouristům a liberálním demokratům. Vysoký volební zisk ale zároveň neznamená, že by myšlenka samostatného Skotska měla v zemi nadpoloviční podporu.

Salmond proto nyní bude takticky tlačit hlavně na posílení ekonomických pravomocí skotské vlády a parlamentu a čekat na nejvhodnější okamžik pro vyhlášení referenda. Boj proti skotské nezávislosti již veřejně vyhlásily obě největší celobritské strany: Cameronovi konzervativci i opoziční labouristé, jejichž šéf Ed Miliband by v případě odtržení Skotska ztratil nejvíce, protože právě Skotsko dodává labouristům v celobritských volbách zcela klíčový počet hlasů. Naopak konzervativci mohou na debatě o samostatnosti Skotska spíše vydělat, protože ve Skotsku jsou relativně slabí a politika udržení unie jim bude přinášet další hlasy v jejich anglické volební základně. Z rozjitřené celobritské debaty bude zpětně profitovat i Salmond a jeho nacionalisté, což by je mohlo posunout k naplnění jejich snu o samostatném skotském státě. V Británii nyní panuje přesvědčení, že pokud skotští nacionalisté uspějí v referendu, nikdo jim nebude bránit v odchodu.

Reflex, 19/2011