ODS ve vládě
Od svého vzniku zasedla ODS celkem ve čtyřech vládních sestavách. Přestávku zaznamenala v období let 1998–2006, kdy ve Strakově akademii seděla sociální demokracie.
První vládu sestavil předseda ODS Václav Klaus ještě v době existence československé federace 2. července 1992. Vláda se opírala stočtyřčlennou většinou v Poslanecké sněmovně (tehdy České národní radě), složené ze zástupců ODS, ODA a KDU-ČSL. V programovém prohlášení, sepsaném 13. července, vláda konstatovala jako své priority: „pokračování v budování právního a demokratického státu, radikální transformace ekonomiky a integrace České republiky do evropských i celosvětových institucí“. Vůbec prvním krokem, který však vláda musela učinit, byl mírový rozchod se Slovenskem, na který tlačila tamější vláda Vladimíra Mečiara. K němu nakonec po dlouhých vyjednáváních došlo a poklidný rozchod k 1. 1. 1993 je v zahraničí inspirací pro dělení republik. Je třeba říci, že výraznou zásluhu na tomto vývoji měla ODS jako hlavní vládní strana v české části tehdejší federace.
Druhým zásadním opatřením, které položilo základy českému kapitalismu, byla tzv. privatizace, spočívající v prodeji akcií občanům. Šlo o tehdy unikátní krok, který i přes nutné chyby nasměroval Českou republiku ke standardní tržní ekonomice. Členy vlády za ODS byli kromě předsedy ODS a vlády Václava Klause ještě Ivan Kočárník (místopředseda vlády a ministr financí), Josef Zieleniec (ministr mezinárodních vztahů, později zahraničí), Jindřich Vodička (ministr práce a sociálních věcí), Karel Dyba (ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj, později ministr pro hospodářství), Jiří Novák (ministr spravedlnosti), Igor Němec (ministr státní kontroly), Ivan Pilip (ministr školství, mládeže a tělovýchovy), Jan Ruml (ministr vnitra), Petr Lom (ministr zdravotnictví v letech 1992–1993), Luděk Rubáš (ministr zdravotnictví v letech 1993–1995), Jan Stráský (ministr dopravy; v letech 1995–1996 ministr zdravotnictví), František Benda (ministr životního prostředí) a Vladimír Budínský (ministr dopravy v letech 1995–1996).
Díky výsledku parlamentních voleb v roce 1996 mohla ODS ve vládě pokračovat i v dalším období, a to ve stejné sestavě, tedy s ODA a KDU-ČSL. Tentokrát však tyto tři strany nedaly dohromady parlamentní většinu (měly pouze 99 mandátů) a vládly s pomocí tolerance opoziční ČSSD. Programem vlády bylo „pokračovat v politice rychlé společenské a ekonomické transformace,“ jak uvádělo programové prohlášení. Předsedu vlády Václava Klause v kabinetu za ODS doplnili ještě Ivan Kočárník (místopředseda vlády a ministr financí v letech 1996–1997), Josef Zieleniec (místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí v letech 1996–1997), Jaroslav Šedivý (místopředseda vlády a ministr obrany), Jiří Gruša (ministr školství, mládeže a tělovýchovy), Ivan Pilip (ministr financí v letech 1997–1998), Jan Ruml (ministr vnitra v letech 1996–1997), Jindřich Vodička (ministr práce a sociálních věcí v letech 1996–1997 a ministr vnitra v letech 1997–1998), Martin Říman (ministr dopravy), Jan Stráský (ministr zdravotnictví) a Stanislav Volák (ministr práce a sociálních věcí v letech 1997–1998). Tato vláda však nedokončila své čtyřleté funkční období, když 2. ledna 1998 po vypovězení koalice ze strany obou menších stran podala demisi.
Osmileté čekání
Na další angažmá ve vládě musela ODS čekat osm let, když v letech 1998 až 2006 vládla vláda sociální demokracie (nejdříve pod vedením Miloše Zemana, po roce 2002 za předsednictví Vladimíra Špidly, respektive Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka).
Do voleb v roce 2006 vedl ODS nový předseda, do roku 2004 senátor za Ostravu Mirek Topolánek. Po vypjaté kampani ODS získala ve volbách nejvíce hlasů, a i proto dostala první možnost sestavit vládu. Partnery jí byla opět KDU-ČSL a parlamentní nováček ze Strany zelených, se kterými však dala dohromady pouze 99 hlasů a musela se opírat o hlasy dvou poslanců sociální demokracie. To však nastalo až 9. ledna 2007, kdy na druhý pokus dostala trojkoaliční vláda důvěru Poslanecké sněmovny. Do té doby vládla vláda Mirka Topolánka v demisi, v níž kromě předsedy ODS zasedli ještě Petr Nečas (místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ), Ivan Langer (ministr vnitra a ministr informatiky), Alexandr Vondra (ministr zahraničních věcí), Jiří Šedivý (ministr obrany), Vlastimil Tlustý (ministr financí), Aleš Řebíček (ministr dopravy), Martin Říman (ministr průmyslu a obchodu), Milena Vicenová (ministryně zemědělství), Tomáš Julínek (ministr zdravotnictví), Miroslava Kopicová (ministryně školství, mládeže a tělovýchovy), Petr Kalaš (ministr životního prostředí), Martin Štěpánek (ministr kultury), Petr Gandalovič (ministr pro místní rozvoj) a Jiří Pospíšil (ministr spravedlnosti). V druhé Topolánkově vládě po získání důvěry zasedli ze jmenovaných Mirek Topolánek, Petr Nečas, Alexandr Vondra (místopředseda vlády pro evropské záležitosti), Ivan Langer, Martin Říman, Tomáš Julínek, Daniela Filipiová (ministryně zdravotnictví v roce 2009), Jiří Pospíšil, Aleš Řebíček, Petr Bendl (ministr dopravy v roce 2009), Petr Gandalovič (ministr zemědělství). (Kde není uvedena v závorce funkce, zasedli jmenovaní na stejné pozici jako v první Topolánkově vládě – pozn. aut.) Mottem obou vlád Mirka Topolánka bylo provedení hospodářských a zdravotnických reforem, které se podařilo prosadit v srpnu 2007. Ani tato vláda však nevydržela do konce svého funkčního období, když jí v polovině března 2009 svrhla na návrh sociální demokracie Poslanecká sněmovna. Nutno podotknout, že v té době Česká republika předsedala v rámci rotačního předsednictví Evropské unii a její pád tak měl i mezinárodní dopady.
Zatím poslední vládu sestavila ODS po volbách v roce 2010, kdy s dosud největší většinou 118 hlasů v Poslanecké sněmovně sestavila vládu spolu s novými stranami TOP 09 a Věcmi veřejnými. Cílem této vlády byl zejména boj s korupcí, nastolení vlády práva a provedení zásadních reforem, zejména penzí a zdravotnictví. Za ODS ve vládě dosud sedí předseda vlády Petr Nečas, kterého doplňují Martin Kocourek (ministr průmyslu a obchodu), Ivan Fuksa (ministr zemědělství), Jiří Pospíšil (ministr spravedlnosti), Alexandr Vondra (ministr obrany) a Tomáš Chalupa (ministr životního prostředí), který v lednu 2011 nahradil dosavadního ministra tohoto resortu Pavla Drobila.
