Petr Sokol: Vznikne nový stát?

13. ledna 2011
13 Led
www.reflex.cz
13.01.2011

Dopadne-li lednové referendum v Súdánu podle očekávání, může být ještě příští rok před newyorským sídlem OSN vztyčena vlajka nového státu - Jižního Súdánu.

Rozpadnout se tak může desátá největší země světa, kterou ovšem obývá 43 miliónů obyvatel. Pro představu - nynější Súdán zabírá asi polovinu rozlohy dnešní Evropské unie, ale žije v něm jen desetina lidí ve srovnání s populací EU.

NÁBOŽENSTVÍ A ROPA

Súdán má tu smůlu, že jím vede linie tzv. střetu civilizací, o němž psal slavný americký politolog Samuel Huntington. Většina obyvatelstva země žije na severu, jenž je nábožensky muslimský a jeho obyvatelé se kulturně považují za Araby. Oproti tomu na jihu země převažují příslušníci černošských kmenů, kteří vyznávají buď přírodní náboženství, nebo křesťanství. Skoro celé dvacáté století se navíc díky politickému uspořádání dále rozvíraly nůžky mezi severem a jihem. Britská koloniální správa často administrovala obě části země odděleně: sever spíše společně s Egyptem, jih s Keňou. Podobně jako třeba v již samostatné Eritreji nebo separatistickém Somalilandu má zdejší volání po nezávislosti proto částečně základ v době kolonialismu, kdy byl jih Súdánu v některých obdobích spravován odděleně od zbytku země.
Po vyhlášení samostatnosti se veškerá moc dostala do rukou seveřanů, kteří si navíc často pohrávali s myšlenkou poislámštění celé země, a dokonce zavádění muslimského práva šarí'a i na nemuslimském jihu. Naopak jižané se kvůli minimálnímu zastoupení ve státních institucích cítili jako občané druhé kategorie, jež navíc centrální vláda v Chartúmu nestydatě okrádá. Většina bohatých súdánských zásob ropy (až 85 %) totiž leží na jihu, který ale dosud neměl přiměřený nebo skoro žádný podíl na tučných ziscích z těžby.

BAŠÍR: PŘÍTEL TERORISTŮ

To vše vedlo ke dvěma občanským válkám, z nichž ta poslední trvala 22 let, stála život až dva milióny lidí a čtyři milióny dalších se kvůli ní dostaly do postavení uprchlíků ve vlastní zemi. Mír byl uzavřen až v roce 2005. Vůdce jižanských rebelů John Garang se stal viceprezidentem a sever slíbil na rok 2011 možnost hlasovat o odtržení. Garang se sice již referenda nedočkal, protože krátce po uzavření mírové dohody zahynul při nehodě vrtulníků, jeho krajané se ale již 9. ledna pravděpodobně rozhodnou pro samostatnost.
Jasné není, zda sever takový výsledek uzná. Stále totiž nepanuje úplná shoda nad tím, kdo může volit, jaká většina bude znamenat odtržení nebo kde bude případná budoucí hranice mezi oběma státy. Z geopolitického pohledu je (severo)súdánský režim více než problematický. Dlouholetý podporovatel islámského terorismu se teď změnil ve velkého přítele komunistické Číny, která je jeho hlavním obchodním partnerem. A to navíc v zemi probíhá konflikt v Dárfúru na západě Súdánu, za nějž by se měl současný prezident a vůdce severu Bašír zpovídat před Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu, protože byl obviněn, že odpovídá za dárfúrskou genocidu.
Samostatný Jižní Súdán by přes určité problémy v podobě velké chudoby nebo velké etnické rozmanitosti byl asi vypočitatelnějším partnerem mezinárodního společenství.

Reflex, 2/2011