Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Dovolil bych si reagovat na poměrně hloupou frázi primátora Romana Onderky, která byla otištěna ve fóru MF DNES k povolební situaci v Brně. Pan primátor použil pro obhajobu brněnské velké koalice demagogické klišé, které se objevilo jako generelní obhajoba vzniku jakýchkoliv neobhajitelných koalic takřka v celé České republice. Cituji: „Chodník není oranžový nebo modrý, ale buď hezký, nebo zničený.“

Tvrzení, že ve městě nejde o dělení na pravici či levici, ale že jde o práci pro město, považuji za výmluvu a snahu obhajovat neobhajitelné. Vždyť radní či zastupitelé rozhodují o tom, jaký chodník se postaví či rekonstruuje, nebo jestli se vůbec postaví či rekonstruuje. Jestli se místo chodníků třeba nepostaví hodiny na náměstí Svobody nebo se neopraví škola, tělocvična či se nezakoupí do sportovní haly vybavení nebo se neuspořádá ples pro zastupitele či vinobraní. A také se mohou různit pohledy na to, jak chodník stavět. Udělá se výběrové řízení? Jak se zorganizuje? Poptáme tři firmy, nebo výběrové řízení transparentně zveřejníme, ať se firem přihlásí třeba dvanáct? Opravíme před tím inženýrské sítě, které jsou pod chodníkem, nebo neopravíme? Postavíme chodník z vlastních peněz, či si na něj půjčíme a budeme stavět na dluh?

To vše jsou legitimní otázky, kde se při stanovení priorit (udělám chodník, či ples?) a metody realizace (udělám to na dluh, či z naspořených prostředků?) projevuje politická orientace daných politiků, projevuje se pohled pravicový či levicový, to je přece jednoznačné.

Jsem přesvědčen, že jen kultivovaný názorový střet kdekoliv ve společnosti vytváří prostředí, které posunuje danou věc či aktivitu „dopředu“. Ať už v podnikání, kultuře či politice. Známe to z našeho pracovního života. Jako příklad uvedu firemní porady, kde si majitelé či management třídí názory a rozhodují, jakým směrem se půjde dál, jak daný problém budou řešit. A to platí i o politice, tam je základní střet, který posunuje v pozitivním slova smyslu dění ve městě, v kraji, ve státě, stále na ose pravice–levice. A to bez ohledu na to, že někdy dělají pravicová rozhodnutí levicoví aktivisté a naopak.

Nikdo ještě nevymyslel lepší koncept. Možná jsem naivní, ale jsem hluboce přesvědčen, že politický střet pravice–levice žádné klišé o oranžových a modrých chodnících nemůže nahradit. A to i přesto, že o to sociální demokraté, hlavně na jihu Moravy, již několik let urputně usilují. Je to slepá cesta a nenechme se na ni svést.