Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Poslední dobou jsme si zvykli celou řadu skutečností vnímat zjednodušeným černobílým pohledem. Stejně tak nám je interpretováno i uzavření koaliční spolupráce ODS a ČSSD v Praze. Zjednodušeně řečeno, jedna strana to vnímá jako podraz na voličích, druhá tuto dohodu vnímá jako vůli občanů. Ve své úvaze se pokusím nabídnout svůj pohled jakožto člena a voliče ODS podepřený o znalost průběhu koaličního vyjednávání v jedné pražské městské části.

Upřímně mne příliš nezajímá vývoj množství tzv. velkých koalic. Nezajímá mne ani, zda ODS uzavřela více či méně koalic s levicí než TOP 09. To jsou pouze jednoduché statistické údaje bez reálné vypovídající hodnoty o rozmanitých výsledcích komunálních voleb. V těch letošních jsme čelili nové a velmi silné konkurenci. Nejen v Praze se ukázalo, že lidé skutečně požadují změny, které ODS nenabídla. A to zapříčinilo významný propad volebního výsledku ODS a volební vítězství konkurenční TOP 09. Povolební vyjednávání však vyústila v sestavení koalice mezi poraženými stranami. Ze strany lídrů pražské ODS zaznívají hlasy o naprosto nemožné dohodě s TOP 09 a o tom, že sestavení koalice s ČSSD bylo jediným východiskem. A zde se nám naskýtá několik otázek.

Skutečně je dohoda se současnou reprezentací pražské TOP 09 nemožná? Za sebe nemohu než naprosto souhlasit. Z povolebních vyjednávání s TOP 09 z pražské Zbraslavi vyplynulo, že zástupcům TOP 09 není možné důvěřovat v otázkách elementárního držení dohod. Tito zástupci zcela jasně a vědomě odmítli koaliční spolupráci s ODS, která jim nabídla mnohem lepší podmínky než ty, které byly vyjednány v koalici TOP 09 s Nezávislými a ČSSD. De facto ta samá organizace dnes koalici pravicové strany s levicovou v jiném zastupitelstvu kritizuje. Pražskou TOP 09 proto subjektivně vnímám jako stranu nevyzrálou, bez pevně dané struktury a hierarchie a rovněž si dovolím pochybovat o tom, že funguje na alespoň základních demokratických principech. A především ji vnímám jako stranu reprezentovanou z části lidmi, kteří touží po pomstě své dříve mateřské ODS. Skutečně se nedomnívám, že s takovým subjektem lze navázat dlouhodobé partnerství.

Široká koalice

Nicméně již v úvodu jsem odsoudil černobílé vidění světa. Je potřeba se pozastavit také nad tím, zda uzavřená dohoda byla jediným východiskem z nastalé situace. Výsledek voleb jednoznačně definoval tři subjekty, které se mohou ucházet o vliv v Radě hlavního města. Je nám neustále předkládán pouze model koalice dvou subjektů. Vždy to znamená, že jeden ze silné trojice musí odejít do opozice. Přestože všichni jednali se všemi, vždy se jednalo pouze o bilaterální jednání. Domnívám se, že stálo za úvahu se v tzv. supervolebním roce zabývat i možností sestavit „supervelkou koalici“. Tedy koalici všech tří velkých subjektů s adekvátním rozložením mocenského vlivu. Stejně jako u sestavené koalice lze i zde nalézt celou řadu pozitiv a negativ a jelikož jsem nebyl přítomen povolebním jednáním, nemohu zodpovědně říct, zda by se jednalo o ideální řešení. Pozitivem by však byl zcela transparentní průběh volebního období. První negativum lze nalézt také velmi rychle. Bohužel kopíruje i stávající stav. Je totiž potřeba si ujasnit, zda je skutečně vhodné, aby ODS uzavírala dlouhodobé dohody o spolupráci s levicovou ČSSD na úrovni zastupitelstva hlavního města. Nejsilnější levicová strana v zemi je bezpochyby zárukou určité jistoty. Konec konců, je to i jedno z jejích posledních předvolebních hesel. Tak proč tomu nevěřit?

Jak se ale mohlo stát, že v programech obou stran bylo možné najít tak velkou shodu? Skutečně je komunální politika jen o chodnících, cyklostezkách a kartách Pražana, nebo by měla ctít určité ideové zásady? Upřímně se domnívám, že obojí. Jak je možné, že v předvolebních slibech pravicové strany nalezneme body jako jízdné zdarma, zdarma rozvozy léků, lékárenskou pohotovost v každé městské části a další v době, kdy je potřeba šetřit a na státní úrovni dochází k nemalým rozpočtovým škrtům?! Je ODS stále zodpovědnou, pravicovou stranou? Jak mají voliči vnímat takové rozpory mezi celostátní a komunální politikou? Logicky je vnímali tak, jak dali v podzimních volbách najevo. Nejen kvůli různým aférám, ale i kvůli rozporům v klíčových sděleních veřejnosti nám voliči zřetelně sdělili, že ODS není jejich láskou na celý život. Uvěřili nejbližší, i když dle mého názoru nejhorší alternativě. Uvěřili slibům TOP 09 nebo minimálně její přítomnosti využili k výstraze ODS.

Má ODS právo vládnout Praze?

Ale přesto, nebo spíše právě proto nabízím k zamyšlení, zda skutečně tato ODS má morální a etické právo vládnout Praze. Tato otázka není o TOP 09 ani o ČSSD, ale pouze o nás. O našich prioritách a naší budoucnosti. Pevně věřím, že představitelé pražské ODS si tyto otázky položili a stejně tak věřím, že neuzavřeli koaliční dohodu dle rčení „po nás potopa“. Přesto sdílím obavy celé řady členů ODS, že z dlouhodobého hlediska znamená sestavení pražské koalice významnou hrozbu. Nepochybně jednodušší by pro ODS bylo přijmout roli silné konstruktivní opozice. Na druhou stranu ani já nevěřím v jednoduchá řešení. Pokud tedy existuje způsob, jak ve vedení Prahy očistit pošramocenou pověst ODS, jak hrozbu dalšího propadu důvěry voličů odvrátit, je potřeba tuto cestu velmi rychle nastolit a kvalitní prací a dobrou komunikací dokázat občanům, že jsme nadále tou jedinou pravou volbou.