Petr Sokol: Kus Francie opouští EU

11. prosince 2010
11 Pro
www.reflex.cz
09.12.2010

Zdálo by se, že každý chce do Unie a fronta zejména balkánských států v "čekárně" na vstup je ještě dlouhá. Jenže 1. ledna 2012 se Unie zmenší. Opustí ji ostrov Svatý Bartoloměj (francouzsky St. Barthélemy či anglicky zkráceně St. Bart), který je součástí francouzských zámořských území, chcete-li kolonií.

Pokud jste o této části "zámořské" Francie nikdy neslyšeli, jedná se o malý ostrov v Karibském moři, který byl až do roku 2007 jen okresem v rámci jiného karibského, francouzského celku Guadeloupe. Na ostrově žije jen necelých sedm tisíc lidí a zemička se rozprostírá na pouhých 25 kilometrech čtverečních, což je pro srovnání přibližně rozloha Českého Krumlova nebo obvodu Praha 5. Karibský ráj pojmenoval po jednom z apoštolů sám Kryštof Kolumbus, když se inspiroval jménem svého bratra. Ostrov Svatý Bartoloměj zažil barvité dějiny plné pirátů a střídajících se koloniálních mocností, mezi kterými nechyběli ani maltézští rytíři. Jako zajímavost se vzhledem k našemu tématu jeví, že po určitou dobu byl dokonce jedinou karibskou kolonií Švédska. Že by švédská minulost zavála na ostrov dnes tradiční skandinávský euroskepticismus? Nebylo by to až tak překvapující, protože hlavní město ostrova se stále jmenuje Gustavia po švédském králi Gustavu III., v architektuře se tu najdou švédské rysy a ve znaku ostrova se nacházejí i tradiční švédské tři korunky (stejně jako maltézský kříž). Obyvatelstvo je ovšem dnes již výhradně francouzského jazyka a kultury. 

DRAHÝ BENZIN, ŽÁDNÉ FONDY

Ostrované, kteří se živí zejména turismem, se dlouho cítili být ve stínu sousedního Guadeloupu, pod který administrativně patřili. Peníze, které do "kolonie" přicházely z Paříže, většinou všechny skončily právě tam, což vedlo k administrativnímu odtržení Svatého Bartoloměje před třemi lety. S jídlem roste chuť, a tak v zemi zaznívají úvahy o úplné samostatnosti. Dalším krokem na této cestě má být odchod z Evropské unie. Ostrovní shromáždění letos na jaře požádalo vládu v Paříži, aby Svatý Bartoloměj přestal být zámořským regionem Unie a stal se jen přidruženým územím, na které se nevztahuje právo vytvářené v Bruselu. Francie přání vyhověla a předložila ho v říjnu ke schválení Evropské radě, která návrh schválila.

Co vedlo sedm tisíc ostrovanů k touze opustit Unii? Pro euroskeptiky bude odpověď vítaným důkazem o nepružnosti Unie. Hlavním důvodem se totiž stal starý zvyk v podobě speciálního cla, které musel zaplatit každý, kdo dovezl zboží do přístavu v Gustavii. Tento "poplatek za vyložení na přístavní hráz" se časem rozšířil i na zboží, které na ostrov přišlo vzduchem. Jenže tento příjem do ostrovního rozpočtu zakázal nový unijní předpis o clech a občanům na Svatém Bartoloměji došla trpělivost. Navíc ostrov odtržením od Guadeloupu přišel o možnost žádat o peníze z evropských fondů, protože je na to moc "bohatý". Roli hrála i cena benzinu, která je kvůli dovozu z Evropy až o třetinu vyšší, než kdyby se dovážel z USA. Navíc místní ekonomika je orientována hlavně na turisty z USA a členství v Unii obchodní výměnu se Spojenými státy podle názoru ostrovanů v mnoha ohledech omezovalo. Svatý Bartoloměj kvůli tomu přestane být od 1. ledna 2012 součástí Evropské unie. Podmínkou ovšem bylo, že se nestane dalším karibským daňovým rájem. Na ostrově se navíc bude i nadále platit eurem, i když z úst některých ostrovních politiků zaznívá i dovětek, že euro si nechají jen "zatím".

ESKYMÁCI PROTI BRUSELU

Odchod Svatého Bartoloměje nebude prvním historickým zmenšením Unie. Problémy v tomto ohledu má EU zejména se zámořskými územími. Nejslavnějším případem odchodu z evropských integračních struktur zůstává případ Grónska, a to nejenom protože se jednalo o obrovské území, jehož rozloha se rovná téměř polovině současné Evropské unie. Pro odpůrce Unie je atraktivní i fakt, že o odchodu se rozhodlo v lidovém hlasování. Zámořské území Dánska se dostalo do evropských společenství v roce 1973. Grónští politici tehdy před celodánským referendem v roce 1972 sice volali, že obyvatelé největšího světového ostrova nemají o evropské integraci dost informací, ale, jak už to někdy v Evropské unii bývá, když se integrační mašina rozjede, na nic se neptá a na nic se nečeká Gróňané se dokonce báli, aby jejich hlasy při remíze v "metropolitním" Dánsku nerozhodly o osudu celé "říše". Ale hlasování dopadlo jinak: v Dánsku byla relativně jasná většina pro vstup, v Grónsku celých 70,2 procenta hlasujících vstup odmítlo. Grónsko ovšem tehdy nemělo ani autonomii, a tak se výsledek ze země Eskymáků nijak nepromítl do osudu ostrova a 1. ledna se tato část Dánska stala součástí "Evropy". Grónský vstup do Unie podle principu "o nás bez nás" na ledovém ostrově posílil snahu o zisk autonomie. Sousední, a také dánské Faerské ostrovy totiž autonomii měly, a tak se samy rozhodly, že hlavně kvůli rybolovu do Unie s Dánskem nepůjdou. Grónsko si autonomii vybojovalo v květnu 1979 a jedním z prvních aktů "eskymácké" autonomní vlády bylo vypsání referenda o vystoupení ze společenství. Obyvatelé Grónska se totiž také cítili evropskou integrací ohroženi hlavně v otázkách rybolovu. Hlasování v únoru 1982 skončilo velmi těsně, když zastánci vystoupení převážili jen o necelých 1500 hlasů. Členství Grónska skončilo k 1. únoru 1985 a jediný zástupce ostrova musel opustit Evropský parlament. Grónsko si v rámci odchodu vyjednalo velmi výhodnou dohodu o rybolovu, takže se na Unii nemusí na ostrově vzpomínat jen ve zlém.

KONEC UNIE V SEVERNÍM ATLANTIKU

Svatý Bartoloměj není ani první částí Francie, která opustila Evropskou unii a její předchůdce. Již v roce 1985 se změnil statut zámořského území Saint-Pierre a Miquelon, které přestalo být zámořským departementem (okresem) Francie, a tím získalo v rámci evropského integračního procesu stejné postavení jako "vystoupené" Grónsko a v budoucnu Svatý Bartoloměj. Tyto dva ostrůvky v severním Atlantiku jsou posledním zbytkem takzvané Nové Francie - kolonie, kterou Francouzi budovali v Kanadě. I zde se ale přes vystoupení z Unie nadále platí eurem.

NECHTE NÁS ŽVÝKAT

A kdo bude další? Úvahy o odchodu z Unie se občas vynořují na ostrovech Alandy, které leží v Baltském moři a patří Finsku, přestože je obývají téměř výhradně Švédové. Ti se do Unie dostali spolu s Finskem v roce 1995. Jenže Finsko nevyjednalo pro "své" Švédy výjimku, kterou dostalo Švédsko. Ta se týkala švédského zvyku žvýkat speciální druh tabáku. Ten je v Unii kvůli možným zdravotním následkům zakázán, ale pro Švédy tvoří součást národního kulturního dědictví. Alanďané navíc při ratifikaci Lisabonské smlouvy chtěli vlastní křeslo v Evropském parlamentu. Neúspěch v obou případech na ostrovech občas oživuje úvahy o "grónské" cestě. A kritika Bruselu se ozývá i z dalších zámořských regionů. Svatý Bartoloměj tedy opravdu nemusí být poslední, kdo z Unie odejde.

Reflex, 49/2010