Petr Sokol: Good bye, NDR!

01. října 2010
01 Řij
www.reflex.cz
30.09.2010

Na počátku října to bude už dvacet let, co se ZNOVU SJEDNOTILO NĚMECKO. Bývalá komunistická Německá demokratická republika (NDR) přistoupila k západnímu Německu. Navenek vše proběhlo hladce. Ale jaká je realita?

Překvapivě dobře se daří ekonomickému sbližování obou částí Německa. Ekonomická síla Východu je nyní na 70 procentech ekonomiky v západní části země. Podle aktualizovaných odhadů by dokonce měl už v roce 2018 dohnat nejchudší západní spolkové země. Na Východě si už teď užívají nejmodernější dopravní i telekomunikační infrastruktury na světě. Nezaměstnanost v nových spolkových zemích od sjednocení, kdy práci neměl skoro každý třetí ossis (česky by se řeklo "výchoďák"), postupně klesala, až dosáhla rekordně nízké hodnoty kolem 11 procent. Ovšem stále je to dvojnásobek nezaměstnanosti na Západě.
Průměrný příjem obyvatele nových spolkových zemí se už za prvních patnáct let po sjednocení zdvojnásobil. Nepřekvapí ale, že stále činí jen asi tři čtvrtiny průměrného "západního" příjmu. Průměrné důchody jsou v některých případech na Východě dokonce vyšší. Tuto zdánlivou kuriozitu sjednocení je možné najít zejména u východoněmeckých žen, které byly totiž v průměru kratší dobu na mateřské a pracovaly déle než jejich západní vrstevnice.

ZEĎ V HLAVÁCH

Hůře než ekonomika vypadají pocity lidí. Většina obyvatel Východu se stále cítí být občany druhé kategorie. Poukazují třeba na fakt, že v elitních funkcích je asi jen pět procent lidí narozených v NDR. Žádného z nich dnes třeba nenajdeme mezi ústavními soudci nebo ministry. Nevyváží to ani osoba současné spolkové kancléřky Merkelové, která se sice narodila v Hamburku, ale žila od dětství na Východě.
Na Východě bují nostalgie po starých časech. Symboly se staly třeba starý "enderácký" zelený panáček ze semaforu s kloboukem nebo panáček uvádějící východoněmecké večerníčky - Sandmann.
Šťastní však nejsou vždy ani lidé na Západě. Z jejich části země se na Východ napumpovalo 1,6 biliónu eur. A tento penězovod pociťuje každý osobně, protože ve starých členských zemích musejí všichni stále platit daň ze sjednocení, která se oficiálně jmenuje "solidární příspěvek" a činí 5,5 procenta daně z příjmu. Původně byla zavedena "dočasně" na dva roky, ale platí se pořád

GO WEST!

Sjednocení Německa nezměnilo směr, kterým se Němci stěhují. Už sice nemusejí na Západ z Východu dobrodružně emigrovat, ale odcházejí dále. Ekonomické rozdíly v obou částech země vedly v posledních letech k masovému odchodu obyvatelstva z Východu na Západ. Mnoho, zejména mladých, lidí odchází za prací a vyššími platy. Masívně se vylidňují zejména menší zemědělské obce. Nejpostiženější zemí je MeklenburskoPřední Pomořansko, které leží na baltském pobřeží, a také dříve hornická Lužice nedaleko českých hranic. Očekává se, že do roku 2030 poklesne počet obyvatel o patnáct procent. Za dvacet let po sjednocení z Východu odešlo přes 2,5 miliónu lidí - pro představu to je obyvatelstvo Prahy a středních Čech dohromady. Způsob, jakým probíhalo sjednocení Německa, měl i jeden zajímavý mezinárodní dopad, když v Jižní Koreji na základě zkušeností s ním poklesla chuť na budoucí spojení s komunistickým severem poloostrova.

RUDÉ PONOŽKY

Nové spolkové země se stále liší i v politické oblasti. Jeden z nedávných výzkumů voličských preferencí ukázal, že nejvíce voličů by zde nyní svůj hlas dalo postkomunistům. Strana demokratického socialismu se dnes již jmenuje Levice, ale na Východě má ryze postkomunistický základ a trochu nostalgickoregionalistický charakter. Sice se dvakrát přejmenovala, ale sociálnědemokratickou identitu nikdy nepřijala a stále jí dominují staří funkcionáři.
S "rudými ponožkami", jak se straně přezdívá, nejprve žádné "západní" strany nechtěly ani na Východě mít nic společného. Až sociálním demokratům postupně přestalo vadit vytvářet s nimi zemské vlády. V některých nových spolkových zemích to proto nyní vypadá jak v českých krajích, kde spolu vládne ČSSD s KSČM.
Povedlo se tedy sjednocení? Ekonomicky to není žádná katastrofa. Problém je možné najít hlavně v nostalgických pocitech lidí na obou stranách bývalé "německé" hranice. Existující deziluze možná pochází hlavně z původních přehnaných představ, že vše půjde hladce, v čemž je utvrzovali politici. Velmi nemístné jsou představy, že na počátku 90. let šlo vše řešit jinak a z bývalé NDR mohlo být třeba další Rakousko. Nešlo. Lze naříkat, že by se možná východní ekonomika vyvíjela bez penězovodu ze Západu zdravěji. Ale k čemu to je, když se to prostě nestalo?

Reflex 39/2010